Nemysli a tanči

Překvapení

Emily

Nechápu, jak jsem k tomu všemu svolila, ale jela jsem v Nickově autě, které se ukázalo jako bílá Honda civic. Sedadla byla příjemná a podle jejich polstrování jsem mohla posoudit, že ji má krátkou dobu. Možná tak maximálně rok. Od centra jsme spolu nepromluvili a já stále uvažovala nad tím, zda jsem udělala dobře, když jsem se mu se vším svěřila a teď s ním jela do nemocnice a pak kdo ví kam.

Přestala jsem o všem přemýšlet až zastavil na parkovišti nemocnice a vypnul motor. Seděla jsem jako přikovaná v sedadle a sledovala hlavní vhod do nemocnice, zatímco Nick něco hledal na mobilu. Po chvíli od něj vzhlédl a podíval se na mě.

„Myslel jsem, že tam půjdeš zkontrolovat tvého budoucího švagra?" řekl nechápavě. Odepnula jsem si pás a prohrábla jsem si rukou vlasy.

„Jo to jsem si taky myslela, ale pravdou je, že nemocnice nesnáším. Mám na ně hlavně špatné vzpomínky, takže... dostat mě tam samotnou je prakticky nemožné, i když se jedná jen o návštěvu budoucího švagra a mojí sestry u jeho lůžka," odpověděla jsem mu a přála si, aby mě sedadlo spolujezdce pohltilo. Kdo může mít strach z nemocnic? Jenom já.

Nick nic neřekl, schoval si mobil zpátky do kapsy od kalhot a vystoupil z auta. Netušila jsem co chce udělat, dokud se neobjevil ve dveřích na straně spolujezdce. Natáhl ke mně ruku a já si ji nechápavě prohlédla. Nakonec protočil oči, chytil mě za ruku a vytáhl mě z auta. Potom se mnou zamířil k hlavnímu vchodu od nemocnice.

„Co to děláš?" zeptala jsem se ho nechápavě a v hlase se mi objevila i špetka paniky.

„Říkala jsi, že dostat tě tam samotnou je prakticky nemožné, takže tam jdu s tebou, abychom zjistili Lukův stav i tvojí sestry a pak se mohli věnovat našemu programu."

„Můžu jim zavolat, jak na tom Luke s Kim jsou," bránila jsem se, abych do nemocnice nemusela.

„To sice můžeš a můžeme rovnou pokračovat v naší cestě, ale dokud to sama neuvidíš tak nad tím stále budeš uvažovat, takže takhle to bude lepší. Neboj bude to dobrý." Tímhle mě teda moc neuklidnil. Prošel se mnou hlavními dveřmi, a jakmile jsem ucítila zápach dezinfekce, rozhodla jsem se změnit téma.

„Kam vlastně potom pojedeme?" zeptala jsem se ho, když jsem převzala vůdcovskou roli. S jeho rukou v mojí jsem ho vedla chodbami k Lukovu pokoji.

„Překvapení," odpověděl mi s tajemným hlasem. Začala jsem pochybovat, že vůbec má něco v plánu.

Rozeznat Lukův pokoj, od pokojů ostatních pacientů bylo docela lehké, protože před ním na sedačkách seděla Rita s Derekem a pozorovaly dveře od pokoje. Vsadím se, že Kim je přímo u Luka. Moje domněnka se potvrdila hned, jakmile se dveře od pokoje otevřely a z nich vyšla Kim v obnošených riflích a bílém tílku. Její pohled zobrazoval hned několik emocí. Největší z nich však byla bezradnost a smutek, který se na ní podepsal i velkými kruhy pod očima, které měla rudé od pláče.

Pustila jsem Nickovu ruku a zamířila rovnou k ní. Otevřela jsem jí náruč a ona se mi do ní přímo zhroutila. Derek s Ritou nás pozorovaly a potom svoji pozornost přesunuly na Nicka, který pro ně byl cizinec. Ten stál opřený o stěnu a pozoroval nás s neutrálním výrazem ve tváři. Kim si dala ruku před pusu, odtáhla se ode mě a rozeběhla se chodbou pryč.

„Jdu za ní. Asi jen nevolnost. Děje se jí to už od včerejšího večera," řekla Rita, zvedla se ze židle před pokojem a zamířila za Kim. Derek se taky postavil na nohy a protáhl si ztuhlá záda. Jeho svaly na rukách se napjaly a já protočila oči. Určitě si myslel, že něco s Nickem mám a použil svou zastrašovací techniku. Podívej se jaké mám svaly a použiji je, pokud jí ublížíš. Typický starší bráška.