Nemysli a tanči

Nácvik

Nick

Pomalu jsem si začínal zvykat na rodinou atmosféru, kterou Emilyna rodina vytvářela, kdykoliv se její členové sešli dohromady. Bylo to až návykové. Navzájem se dobíraly a měli podporu rodičů ve všem co dělali. Teda ve většině toho co dělali. Byli si navzájem podporou. Přesný opak naší domácnosti. Tady musel každý skákat jak táta pískal. Dokonce i já a to jsem už byl dávno plnoletý a svéprávný, jenže všechno co jsem dělal a poslouchal ho snad ve všem, jsem dělal jen kvůli Jenny. Nemohl jsem ji nechat s tátou o samotě.

Ze včerejší kolaudačky jsme se vrátili kolem jedenácté. Nedostali jsme od nikoho vynadané, kde jsme se toulali, jelikož táta už dávno spal, takže jsme museli být potichu, když jsme se chystali do postele. Pro jistotu jsem tak i dnes ráno vstával. Opatrně a potichu.

Když jsem scházel dolů po schodech do přízemí panovalo tu ticho. To nebylo nic neobvyklé. Celý náš dům byl obvykle ponořený v tichu, ale tohle se od toho obvyklého lišilo v tom, že z jídelny vycházeli písničky ve stylu Imagine dragons a ty táta nikdy neschvaloval.

„Bré ráno," pozdravila mě nadšeně Jenny, když mě uviděla vcházet do jídelny. Mobil měla položený na stole. Právě z něj vycházela hudba. Naše hospodyně Camil položila na stůl talíř s jídlem, které nejspíš bylo pro mě a rychle zmizela zpátky do kuchyně.

„Ahoj. Kde je táta?" zeptal jsem se jí rovnou. Bylo něco před osmou a pokud dobře vím, herecká hvězda jako on nepracuje před devátou.

„Musel odjet do Vegas kvůli nějaké scéně do filmu co zrovna točí, takže tam bude až do pátku. Nenechal ani vzkaz. Camil mi to řekla, když mi dala snídani," odpověděla mi Jenny. Typické. Tohle byl celý táta. My ho museli informovat o každém našem kroku, ale on si mohl zmizet, kdykoliv chtěl a ani nám o tom neřekl. Buď nechal papírek se vzkazem nebo nám o jeho odjezdu řekla Camil.

Posadil jsem se ke stolu a pustil se do snídaně.

„Jsi brzo vzhůru. Obvykle v tuto dobu ještě spíš." Má sestra mě znala až příliš dobře, ale asi zapomněla na detail, že obvykle nechodím spat už kolem půlnoci, ale až po ní.

„Jakmile Emily skončí škola, máme se sejít na trénink, takže jsem se s kluky domluvil zda nemůžeme zkoušet dopoledne."

„Takže se obětovali, aby sis ty pak neudělal ostudu v telce?" Usmál jsem se stejně jako má sestra. Musel jsem kluky přemlouvat, ale nejvtipnější bylo, že Jim řekl to samé jako teď Jenny. Byl jsem jim však vděčný za jejich oběť v podobě brzkého ranního vstávání.

„Tak nějak. Takže co říkáš na včerejšek?" zeptal jsem se jí nejistě, protože včera jsem to už nestihl. Všiml jsem si, že si ji holky často zabrali a bavili se s ní a ona se smála. Znal jsem svou sestru a věděl jsem, že je to samotářka, která se moc často nesměje, ale vidět ji jak se včera bavily bylo osvěžující a příjemná změna. Jenny se mírně usmála.

„Líbí se mi. Ona i její rodina. Jsou sice potrhlý, ale tím dobrým způsobem."

„Takže ses bavila." Jenny se zasmála.

„Jo, bráško. Bavila jsem se a moc. Je to fajn holka, takže si to u ní zkus neposrat." Něco podobného mi včera řekla i Emilyna máma. Nemohla sice říkat své dceři co má dělat a jak se chovat, navíc by jí Emily ani neposlechla, ale nabádala mě, abych nedělal nic co by jí ublížilo. Asi to byla mateřská láska, kterou jsem nikdy nezažil, ale jednu věc jsem nechápal. Proč mě všichni varují, abych jí neublížil.

„Věděl jsi o tom jak se Kim s Lukem dali dohromady?" Položila má sestra otázku, na kterou jsem se chystal odpovědět, ale odpověděla si sama. „Prý se nejdřív nemohli vystát, ale stejně potom skončili spolu a teprve před nedávnem ji Luke po dvou letech co jsou spolu požádal o ruku, není to romantický? Nebo Lisa s Mickem. Ti dva se poznali na dráze úplnou náhodou. Ona přijela za Lukem, který je její bratranec a Mick zase za Kim a setkali se a voalá, padli si do oka. Ona se styděla, ale on ne a teď si koupili dům a budou se za tři týdny brát. To je tak romantický jako číst knížku, ale být přímo v ní." Nešlo přehlédnout jak je Jenny nadšená. Milovala knihy stejně jako bruslení a já měl šílenou radost, že se tak rozpovídala.