Nemysli a tanči

Máma

Zítra ráno budu umírat. Jelikož mě popadla hrozná touha k tomu odhalit Danielův příběh, musím nejdřív dopsat tento a právě proto jsem dnes večer sepisovala tuto kapitolku. Doufám, že se bude líbit a užijete si ji. Je to něco jako takový opožděnější dárek k Vánocům, takže Šťastné a veselé Vánoce. (P.S. Doufám, že tam není moc chyb, jelikož to vydávám hned po dopsání a už se těším jen do postele a na spánek. :))

Nick

Stále jsem nemohl uvěřit tomu co se mezi mnou a Emily na pláži stalo. Já mám holku. Na střední jsem trochu randil, ale jakmile jsem byl starší a slavnější se skupinou, nebylo na randění a vážnější vztah čas. Spíš to byli vždy jen jednorázovky s fanynkami, ale teď mám holku. Já Nick Hemilton mám holku. Stále mě to udivovalo. Možná právě to byl jeden z důvodů, proč jsem seděl v autě u kraje silnice s rukama na volantu, ale s nulovou touhou vrátit se domů. Emily odjela s holkama, aby si udělali ještě u ní doma holčičí přespávačku, sestra zase odjela s nějakým klukem, což mě překvapilo a pobouřilo zároveň. Naštěstí dala vědět, že v pořádku dorazila dom a jde si lehnout. To jen já jsem stále trčel na cestě a měl jet domů, abych se na zítřejší den vyspal a přesto se mi nikam nechtělo. Cítil jsem se divně, nějak posmutněle až jakoby mi něco chybělo. A to nemělo co. Místo abych dnes něco ztratil jsem spíš získal. A to suprovou holku, s kterou není nuda.

Chtěl jsem si do přehrávače dát CD s vypálenými písničkami, takže jsem otevřel přihrátku a hledal ho. Místo něj jsem, ale narazil na obálku, na kterou jsem nedávno narazil u táty v pracovny. Ta co byla adresovaná mě. Přemýšlel jsem, zda ji otevřít teď nebo až doma. Kašlat na to. Dům mi přece neuteče.

Zavřel jsem přihrádku, rozsvítil světlo v autě a následně otevřel obálku. Byl v ní složený papír. Rozložil jsem ho a začetl se do vět na něm.

Milý Nicku, už nevím, jak jinak se s tebou spojit. Už šestnáct let lituji toho, že jsem od tebe a tvé sestry odešla. Chci, abys věděl, že na tebe jsem hrdá a mám tě ráda. Chtěla bych se s tebou setkat. Dokud jsi ještě byl neplnoletý, bylo mi jisté, že to otec nedovolí, ale nyní, když zbývá jen několik dní do tvých jednadvacetin u mě zase kvete naděje, že se mi povede s tebou spojit a sejdeme se. Kdybys nevěděl, kde mě hledat, nechám ti na druhé straně adresu, kde nyní žiji se svým novým manželem. Prosím nediv se příjmení a jména na místě adresáta. Změnila jsem si příjmení po mé druhé svatbě.

S láskou tvá Matka Amélie.

Musel jsem si dopis třikrát přečíst a dvakrát prohlédnout adresu, abych se ujistil, že to není sen. Máma odešla, když mi bylo pět a Jenny něco okolo roku. Moc si nepamatuji, jak probíhal rozvod našich až poději jsem si našel ve zprávách, jak to probíhalo a ve všech se opakovalo, že táta vyhrál soud. Pamatuji si, jak jsem se otce několikrát ptal kdy se máma vrátí, kde je nebo proč odešla a odpověď byla vždy stejná. Vybrala si svůj sen před rodinou. Krasobruslení místo nás jejích dětí a teď mi tu píše, že se se mnou chtěla šestnáct let spojit? Vždyť mi od ní nikdy nepřišel žádný dopis, žádná zpráva, email, cokoliv. Vůbec se nás nepokusila zkontaktovat až jsem si vážně myslel, že jsme jí za tu námahu nestáli. Že si opravdu vybrala krasobruslení místo nás.

Jednou jsem se ji pokusil najít, ale nepovedlo se mi to. Teď už jsem věděl proč. Změnila si jméno. Oprava. Vdala se a proto si změnila jméno. Jenže ani to nevysvětlovalo, proč se s námi nespojila. Jenže ani tohle vysvětlení mi nepomáhalo k tomu, abych to dokázal dostatečně pochopit. Nedávalo to smysl. Jakto že mi od ní nic nepřišlo, když psala, že se se mnou snažila spojit?

Podíval jsem se na obálku, zda byla opravdu určená pro mě a došlo mi, kde jsem ji našel. U táty. V jeho pracovně. Od doby, kdy jsem začal zpívat a pomalu prorážet v hudební kariéře se o mé sociální stránky staral tátův tým asistentů, manažerů a dalších lidí. Vlastně většina z nich pracovala i pro mě doteď. Nebyl důvod je měnit.