Nemysli a tanči

Až příliš moc překvapení

Emily

Probudilo mě vibrování mobilu, schovaného pod polštářem. Bože, který vůl mi volá v tuhle nekřesťanskou hodinu? Poslepu jsem rukou hmatala pod polštářem, dokud jsem ho nenašla a nevytáhla. Ospale jsem otevřela oči a zadívala se na fotku volajícího. Byl to Luke. Bože, jen co přijde domů udělám mu nějaký kanadský žertík za tohle buzení. Přiložila jsem si mobil k uchu a přetočila se na záda.

„Doufám, že je to něco důležitého, protože jinak nachystám po domě několik kanadských žertíků a nejmíň na jeden se chytíš a pomsta bude sladká," řekla jsem mu a prohrábla si vlasy. Z druhé strany se ozval smích. Jak je možné, že mi tenhle sestřin otrava kdysi přišel jako super kluk.

„Je. Hele potřeboval jsem se tě zeptat zda je dobrý nápad požádat Kim o ruku po skončení závodu." Zhluboka jsem si povzdechla a posadila se na posteli. A to jsem si myslela, že s Kim chodí on a ne já.

„Tak zaprvé chodíš s ní ty a ne já. Za druhé je to dobrý nápad a za třetí, jestli ji požádáš před novináři tak tě zabije a to samé udělá i pokud ji pozveš na romantickou večeři v luxusní restauraci," odpověděla jsem mu a vylezla z postele. Přešla jsem s mobilem u ucha ke svému šatníku a začala prohrabávat svoje oblečení v naději, že najdu něco co jsem na sobě dlouho neměla nebo něco pohodlného.

„Oki díky moc. Štěstí, že se u tebe a Kim geny nezapřou, protože v tomhle jste stejný. Jenom budeš dneska na závodě?"

„Ehm ne, sorry, ale mám trénink s tím kreténem, kterého jsem dostala za tanečního partnera." Vytáhla jsem si ze skříně svůj oblíbený top, který tvořily černé rifle, vínový nátělník a černou ošoupanou vestu.

„V pohodě, prcku. Jen ho prosímtě šetři. Ne každý má takovou výdrž jako ty. Drž mi palce, jak znám tvoji sestru tak to budu potřebovat. Zatím, prcku." Zasmála jsem se a přešla do koupelny, kde jsem si snažila rozčesat vlasy.

„Ty Luku," vyhrkla jsem ze sebe, aby nestihl zavěsit.

„Ano?" zeptal se nejistě a já se opřela zády o umyvadlo.

„Hodně štěstí při závodu," popřála jsme mu.

„Díky, prcku a tobě taky," řekl než jeho hlas vystřídal zvuk ukončení rozhovoru. Oblekla jsem si kalhoty a do zadní kapsy si hodila mobil. Převlekla jsem si i zbytek oblečení, popadla svoji tašku a zamířila z pokoje ven do kuchyně.

Seběhla jsem schody dolů a všimla si Kim sedící na pohovce, jak se dívá před sebe. Málem jsem sletěla z posledního schodu, jak jsem ji stále pozorovala. Ani se nehýbala. Tohle chování u Kim nebylo obvyklé. Přešla jsem ke kuchyňské lince, hodila si láhev s pitím a svačinu do tašky, nalila si do hrnku kafé a podívala se opět na Kim. Nevypadalo to, že by jsi mojí přítomnosti všimla. Obvykle by mě už aspoň pozdravila, ale dneska mlčela a to se mi nelíbilo.

„Ségra jsi v pohodě?" zeptala jsem se jí a opatrně přešla k pohovce. Podívala jsem se na hodinky a zjistila, že zase nestíhám. Kašlu na školu nebo aspoň první hodinu, protože stav mé sestry je důležitější, navíc si nechci ničit svoji dobrou náladu hned po ránu hodinou němčiny a s profesorkou Millerovou.

„Jo. Emily, zase nestíháš. Upaluj do školy nebo přijdeš pozdě." Neříkám to kašlat na školu, obzvlášť když Kimin tón hlasu se podobal umírajícímu zvířeti. Přisedla jsem si za ní na pohovku a hrnek s kávou položila na konferenční stolek.

„Škola nemá nohy, takže mi nikam neuteče na rozdíl od tebe, takže mi teď hned řekni co se děje nebo budu dedukovat a dostanu se k hodně nechutným věcem než dojdu k jádru problému," řekla jsem jí a chytla ji za ruce, které pevně svírala. Kim se přes tvář mihl letmý úsměv.