Nemysli a tanči

Štěstí nebo neštěstí?

Emily

To byla zase noc. Myslím, že mi u mřou nohy bolestí a to nemluvím o těch tisícech kovářských cechů uvnitř mojí hlavy. Zase jsem to přehnala. Potřebuji první pomoc a to ihned. Vylezla jsem z postele a loudavým krokem došla do koupelny, kde jsem ve skříňce našla aspirin a hned si jeden vzala. Snad se dám do jedné hodiny do pořádku, jinak to nebude krásné první seznámení s mým tanečním partnerem. Podívala jsem se do zrcadla a povívám, žádná sláva to nebyla. Vlasy na všechny světové strany, kruhy pod očima a k tomu výraz na umřítí. Pustila jsem se do práce zkrášlování a u toho se snažila uspořádat vzpomínky na včerejší noc. Takže jsme jeli do našeho obvyklého klubu, pak jsme s holkami tančili a pak tam byl ten neznámí cizinec, ale jak to sakra bylo dál. Obraz byl zamlžený, ale vybavovaly se mi vzpomínky na to, že jsme spolu tančili a trošku víc pili a pak mě někam vezl a no doprdele. Já si to s ním rozdala v nějakým motelu, kde jsme se cestou stavili. Díky bohu za antikoncepci, matkou ještě opravdu být nechci. To potom vypovídá o tom, proč se cítím ještě víc zřízená než jen po nějaké opilosti.

Tak obličej už konečně vypadá k světu a teď jen zjistit čas a proč já mám vždycky takový pech. Už zase nestíhám, protože mi čas na mobilu ukazuje přesně dvanáct odpoledne. To není fér. Rychle jsem se převlekla do riflových kraťasů a tílka, hodila si na to svou hnědou kaženou bundu, popadla batoh s věcmi a zamířila přes chodbu po schodech dolů, na kterých jsem se málem zase přizabila.

„Tak jaký byl večer, užila sis to?" zeptala se mě Kim, která seděla u stolu s papíry okolo sebe a popíjela u toho kafé. Byl nezvyk ji takhle vidět, ale za tu dobu co se ujala firmy jsem si už aspoň trochu zvykla. Sebrala jsem z misky na kuchyňském pultu jablko, hodila si ho do batohu a snažila se cestou k vchodovým dveřím obut ty příšerné boty na zavazování.

„Jo bylo to super. Měj se, Kim. Nestíhám!" křikla jsem a po uvázání boty jsem ihned vyběhla z domu přímo ke garáži, vzala si svoji motorku, nasadila si přilbu a vyjela po silnici rovnou k budově tanečního centra. I přes stálou kocovinu to musím risknout, protože by mě už nikdo nestihl odvést a Kim má už tak dost práce se zařizováním rozšíření firmy.

Dojela jsem necelých pět minut před naší schůzí. Zaparkovala jsem motorku a vběhla do budovy, kde už všichni čekali jen na mě.

„Omlouvám se, zaspala jsem," omluvila jsem se a přidala se ke skupince spolužáků.

„O moc jste nepřišla, slečno Monterová. Rozdám vám plánek budovy a každý z vás tam má zakroužkovanou svou zkušebnu. Budete mít tak půl hodiny prohlédnout si sami budovu, protože budu upřímná, ale jsem vaše učitelka a ne průvodkyně, navíc mám brzo hodinu. A po půl hodině vám tam John přivede vaše partnery a partnerky, takže máte hodně času na přípravu," řekla paní Millerová a dala každému z nás malý plánek budovy. "A abych nezapomněla dneska jste všichni omluvení z vyučování." Paní Millerová si vzala svoji černou kabelku a odešla pryč. Nemůžu uvěřit, že jsem jela městem jako blázen jen kvůli tomuhle. Vyčerpaně jsem se svalila do červené pohovky, která tu byla a masírovala si spánky.

„Páni, vypadáš totálně zřízeně," řekla vysmátá Jesica a posadila se vedle mě. "Může za to snad ten fešák, s kterým jsi strávila celý večer a pak s ním i zmizela pryč?"

„Přistižena," řekla jsem a dala si hlavu do dlaní. Potřebuji kafé a pěkně silné, jinak umřu.

„Lidi nevím, jak vy ale já jsem děsně zvědavá, jak to tam vypadá, takže to tam půjdu obhlédnout a připravit se na setkání s tím klukem, kterého dostanu. Stále nemůžu uvěřit, že vybrali zrovna nás," řekla nadšeně Caroline. Sakra jak ony můžou být tolik plné života, když já tu umírám. Možná, že jsem to s tím pitím přehnala.