Liars - lhářky

1.kapitolka

"Tak, kam se zase chystáme?" zeptala jsem se s velkým očekáváním. Věrná kopie mě samé se na mne podívala a zářivě se usmála."V první řadě ke kadeřnici, jelikož vím, že ti sluší víc kudrnaté vlasy..." Když uviděla můj naštvaný výraz, přestala mluvit."Katherine, kam se zase stěhujeme?" vydechla jsem tato slova. Katherine Pierce byla má dvojnice, našla mě asi před sto lety, přeměnila mě a od té doby je z nás nerozlučná dvojka. Abych řekla pravdu, ze začátku jsem ji dvakrát ráda neměla, ale něco se ve mně zlomilo, a přišla jsem na to, že nám to spolu bude klapat. Přesně padesát let mě přemlouvá k tomu, abych si točila vlasy, prý mi to tak bude slušet víc."Mystic Falls," špitla. Nemohla jsem uvěřit svým vlastním uším."Otoč to! Dělej, otoč to!" křikla jsem. "Věděla jsi, že se tam už nechci vrátit!" křičela jsem po ní."Eleno, je to sto let! Nikdo si na tebe už nebude pamatovat, no tak! Navíc jsme spolu už procestovaly celý svět...""Ne, Katherine, prostě ne, já se tam vracet nechci!" uzavřela jsem diskuzi, samozřejmě ji Katherine znovu otevřela."Proč ne?" svraštila obočí."Ty ses vrátila do Bulharska?" zeptala jsem se na nenucenou otázku."To je něco jiného, tvoje rodina zemřela přirozenou smrtí. Na stáři, navíc to tvoje rodina ani nebyla. Za to má rodina zemřela rukou Klause, Eleno, ty se vážně nechceš vrátit? Podívat se, jak město vypadá? No tak, může to být konec konců zábava!" usmála se na mne. Podvolila jsem se jí, má pravdu. Je to sto let. Odjela jsem odtamtud v roce 2009, je jiné století, jiná doba. I když auta nelétají, jak slibovali! Vlastně se nic moc nezměnilo, akorát teď mělo všechno více funkcí, například můj nový mobil. Sice jsem ještě nenašla funkci, která by byla k čemu, ale to je jedno."Katherine, ale slibuješ, že kdyby...""Se ti tam nelíbilo a vyvolalo ti to až moc vzpomínek odjedeme," dokončila za mne."Ano, to jsem chtěla říct," šeptla jsem."Super! Takže si můžu odškrtnout jednu položku na mém seznamu, co přinutit dělat Elenu. Chceš vědět, jaká je další položka?" nadzvedla jeden koutek."Do toho," odfrkla jsem si. "A neříkej nic o tom, že chceš, abych měla kudrnaté vlasy..." dodala jsem."To je položka číslo tři, druhá je... Víc zabíjet, Eleno, jsi suchar, vážně. Vždyť zabíjíš maximálně jednou měsíčně! Musíme tvé oběti trochu zvýšit!" mrkla na mne. Protočily se mi panenky."Katherine, sice jsem mladší než ty, ale myslím, že bych ti dokázala nakopat zadek!" roztáhly se mi rty do velkého úsměvu."A pročpak?" opětovala mi úsměv. "A vůbec, jak je to možné, kdo tě tak skvěle vycvičil?" zeptala se nechápavě."No přece skvělá Katherine," mrkla jsem na ni."S tím souhlasím, je skvělá!" přitakala."No, ale co se týče mužů. Pořád nedokážu pochopit, jak jsi dokázala proti sobě poštvat dva bratry, vážně!" začala jsem se smát."Jednoduše, a to jsi nezažila rok 1740, to jsem proti sobě poštvala tři bratry," věnovala mi jeden ze svých úsměvů mrchy."Zamilovala ses někdy?" zajímala jsem se s vážnou tváří. I ona teď zvážněla."Párkrát," šeptla."Tak proč jsi s nimi nezůstala?" kroutila jsem nechápavě hlavou."Bylo to složité... Navíc, přišla bych o super parťáka ve zločinu!" připomněla mi. Na to jsem energeticky kývla. "A vůbec, mám hlad, někdy by tady měla být benzínka, beru si prodavače," šlápla na plyn.