Liars - lhářky

5

"Long story, je tady Stefan?" zeptala jsem se znovu, teď trochu víc otráveně."Momentálně ne, šel na čipmanky, každopádně tě můžu uklidnit, že za chvíli je tady. Pojď dál," obdaroval mne úsměvem a ukázal do vnitřku domu.Po krátké úvaze - Nechce se mi jít do jámy lvové! Jsem tam stejně skončila. Uvedl mne do obýváku a posadil mne. Samozřejmě si nemohl nechat ujít to, že si sedne vedle mne."Můžu se tě zeptat, co tě vůbec táhne za mým bratrem?" zeptal se a lokl si alkoholu."Buď v klidu, mě nic, ale Katherine ano," zářivě jsem se usmála, věděla jsem, že ho to vytočí. Jak jsem čekala, byl naštvaný, ale nedal na sobě nic znát. "Zkus nedrtit tu skleničku v ruce, bude to vypadat méně nápadně," pověděla jsem mu sladce."Jsi jiná než Katherine," řekl najednou. Trochu jsem si odfrkla."A to jsi mne nezažil jako člověka," nadzvedla jsem jedno obočí.S cvaknutím se otevřely dveře, trhla jsem sebou a postavila se. Stefan, překvapený Stefan, stál v obýváku a se zájmem nás pozoroval."Vám ten včerejšek nestačil?" zajímal se. Sundal si bundu a hodil ji na prázdné křeslo."Vlastně jsem přišla za tebou," osvětlila jsem situaci."Přišla sis stěžovat na mého bratra, že ti roztrhal tričko?" napadlo ho."Noup, Katherine mě poslala. Máš se s ní sejít v Grillu, v devět," oznámila jsem mu."Tak ji vyřiď...""Nejsem poštovní holub, jestli jí něco chceš, řekni ji to sám. Navíc, si s tebou nechce poklábosit o starých dobrých časech. Chce se od tebe dozvědět něco o radě, a dalších věcech, které toto město má," nadzvedla jsem jeden koutek a byla jsem na odchodu."Tak ať jde s Damonem, on má o těchto věcech větší přehled," odpálkoval mne."Katherine si vyžádala tebe, zřejmě z dobrého důvodu. Asi si nedokáže představit jen pět minut s tímto... stvořením," poukázala jsem na tmavého upíra. "A teď, když mne omluvíte, pánové. Jdu pryč," usmála jsem se na plné kolo a pomalu jsem odcházela."Cukřenko?" zavolal ne mne. Totálně jsem ho ignorovala. I když to řekl potřetí, ale potom."Eleno?" Ztuhla jsem, ale neotočila se. "Kdo je u tebe stvoření?" I když jsem mu neviděla do tváře, dokázala jsem si ji vybavit. Ten ironický úšklebek, kterému dominovaly modré oči."Ten, kterého jsem tak nazvala," odsekla jsem a vyšla z domu. Vyšla jsem na slunce, už tolikrát jsem měla nutkání strhnout ze sebe přívěsek, který mě chránil. Asi před padesáti lety jsem to chtěla udělat, ale Katherine mě přesvědčila. Asi tu nechtěla být sama. Jsem ráda, že jsem to neudělala.Nasedla jsem do auta, a odjela zpátky do naší vily, kde si Katherine uspořádala párty. Super! Sice nemám tušení, jak budu vysvětlovat mé oblečení, ale to je fuk. Otevřela jsem dveře, hned u nich stála má dvojnice."Vysvětli mi, jaký blázen pořádá párty ráno," nevěřícně jsem na ní koukala."Zaprvé, je odpoledne. A pořádáš ji ty," odpověděla a upila si z kelímku, kde měla zřejmě krev. "Kde jsi vůbec byla?" nadzvedla jedno obočí, když uviděla mé tričko, tak jí ztuhl výraz."Já toho hajzla zabiju!" řekla."To nebyl on, řekněme, že tady to město má velké potuchy o upírech," přimhouřila jsem oči. Katherine jen zlostně vydechla."Běž se převléct...""Mimochodem, udělala jsem naše město bezpečnějším," usmála jsem se na ní."Jak?" zamračila se."Zbavila jsem se policajta." Odešla jsem kočičí chůzí. "Nikdo neřekl, pro koho jsem ho udělala bezpečnější," houkla jsem na ní, když jsem šla po schodech.Přiznám se dobrovolně, oblékla jsem se vyzývavě, takže styl - Katherine. Hned, co jsem vylezla ze svého pokoje, se na mne přišpendlil jeden kluk. Nebyl zrovna můj typ, takže jsem ho chtěla odpálkovat. Něžně a jemně."Nemám zájem," obdařila jsem ho svým osobitým úsměvem. Musím uznat, že vypadal trochu sklesle. Sešla jsem schody a šla hledat Katherine, ta, jak jsem čekala, nebyla k nalezení. Znovu mne oslovil nějaký kluk, ten už můj typ byl. Usmála jsem se a při tom jsem ukázala své bílé zuby."Na tu mi nesahej, kamaráde," řekl podrážděně Damon. "Teď vypadni," ovlivnil ho. No to si snad dělá legraci, to je už druhé jídlo, kterého mě zbavil!"Damone," přecedila jsem skrz zaťaté zuby."Ano?" zeptal se s úsměvem. Stála jsem opřená o stěnu, takže ke mně přišel ještě blíž a jednu ruku si o ni opřel."Znovu jsi mi vyplašil kořist, Salvatore. Uděláš to znovu, a domů už nepřijdeš po svých," varovala jsem ho. Odstrčila jsem mu ruku ze stěny a odešla od něj. Někde tu musí být nějaký člověk, který zažene můj hlad! U stolu s alkoholem stál docela dobře vypadající kluk. Pokrčila jsem ramena a zamířila jsem si to k němu. Poklepala jsem mu na rameno."Ahoj, jsem Elena," při mém pozdravu ztuhl a po chvíli odešel. Nadzvedla jsem nad tímto chováním obočí, ale nijak jsem to neřešila, byl asi opilý. Zamířila jsem si to znovu ke krásnému hnědovlasému klukovi, reagoval stejně. Konečně mi došlo, odkud vítr fouká. Rychlým tempem jsem si to zamířila k tomu upířímu červu. Našla jsem ho, jak se ocucává s nějakou blondýnou. Odtáhla jsem jí od něj."Odejdi!" přikázala jsem jí. Věnovala mi jeden hnusný pohled a odešla."Nevím, co to nacvičuješ, ale přestaň mě provokovat!" vyhrožovala jsem mu."Nebo co? Jsem starší..."