Liars - lhářky

3

"Ty jsi za mnou přišla," připomněl mi.
"Jistě, moje blbost," usmála jsem se ironicky. "Můžu znát alespoň tvé jméno?" zeptala jsem se drze."Damon," odsekl."Panebože! Ty jsi Damon Salvatore," začala jsem se smát. Chvíli na mne nechápavě koukal, ale potom ztrápeně vydechl."Můžu se zeptat, co ti ta čarodějnice nakukala?" nadzvedl jedno obočí a napil se ze skleničky, co byla do teď položená na stole."Nic zásadního," zamluvila jsem to. Damon se na mne uhrančivě podíval."A můžu znát tvé ctěné jméno? Cukřenko," zářivě se usmál."Nechej mě přemýšlet... Netuším, k čemu by ti bylo," zakroutila jsem hlavou a pomalu se zvedala ze židle."Jak chceš, ale budu ti říkat Cukřenko," upozornil mne. Zhluboka jsem se nadechla a byla na odchodu. Jak mě může někdo takhle hnout žlučí! Co si o sobě myslí? Byla jsem rozzuřená, když jsem vyšla z baru, narazila jsem na jednoho opilého chlápka."Pojď se mnou," přikázala jsem mu. Zašli jsme spolu za roh Grillu, kde jsem ho opřela o stěnu, znovu jsem se mu zahleděla do očí."Nekřič, nebude to bolet!" dořekla jsem to, a přiblížila jsem se k jeho tepně, která mě volala, zpívala mi. Najednou se kolem mne rozestoupila mlha. Můj obličej, který teď vlastnil prodloužené špičáky, se ohlédl. Za mnou stála postava, ve stínech. Samozřejmě pro mne nebylo těžké uhodnout, kdo to je."Musíš rušit můj lov, Salvatore?" zeptala jsem se znuděně. A dotyčnou oběť pustila. Damon nečekal ani chvíli a za mužem se vydal sám, jak jsem si myslela, předváděl se. Nejdřív ta mlha, zřejmě mi chtěl dokázat, že má Sílu. Myslí si, že já ji nemám? A teď tato oběť v podobě ožraly. Ano, musím mu uznat, že má styl - Idiota!Viděla jsem, jak hodil mrtvé tělo na zem."Tak se to dělá, Cukřenko. Když ho ovlivníš, aby nedělal bordel, není to zábava," poučoval mne. Utřel si pusu od krve do rukávu. Dostala jsem se k němu blíž svou rychlostí."Děkuji za ponaučení, pane Salvatore, ale co kdybyste otravoval někoho jiného," pousmála jsem se na něj. Damon se ke mně přiblížil ještě blíž."To by nebyla ta pravé legrace," podotknul. Otočila jsem se, nechtěla jsem s tímhle povýšencem trávit další minuty mého drahého času. Ztratila jsem se ve tmě. Vytvořila jsem za sebou taky mlhu, aby si nemyslel, že je jediný, kdo umí používat svou Sílu.Přemístila jsem se před náš nový dům, byla jsem rozhodnutá Katherine pěkně vynadat za to, že tam svoji Cukřenku nechala jen tak, napospas psychopata!"Pierceová!" křikla jsem. Nic, žádná odezva. "Katherine!" zařvala jsem znovu. Zase nic, fajn, tak ona si ještě trajdá po venku! To ji nechám zítra pěkně sežrat! Zalezla jsem do své sprchy, kde jsem na sebe pustila horkou vodu."Ten kluk si snad myslí, že je pánem tvorstva!" mluvila jsem sama se sebou. "Jako by mu patřil celý svět! Prý Cukřenko, já ti dám Cukřenku! Ty idiotský idiote s velkým egem!" Najednou jsem uslyšela ťukání na dveře."Eleno, nechci být vlezlá, ale můžu se zeptat kdo je ten idiotský idiot?" zeptala se mne Katherine. Vypla jsem vodu, obmotala jsem kolem sebe osušku, a vyšla jsem ven."Debilní Damon Salvatore," řekla jsem zatrpkle."Počkat, ty ses potkala s Damonem?" vyvalila na mne své oči."No, ty nevíš, že to byl on v tom baru? Myslela jsem si, že proto jsi odešla," podotkla jsem."Blázníš? Odešla jsem s tím pěkným barmanem," zavrtěla hlavou. "Jak vůbec vypadá, byl tam i Stefan?" vyptávala se."Ještě ten by mi tam chyběl!" rozčílila jsem se. "Damon je arogantní a používá sarkasmus! Sarkasmus je moje parketa! Nedala jsem mu ji právo používat!" vyjela jsem bezdůvodně na mou dvojnici."Eleno, uklidni se! Nic není tak horké, jak se zdá...""Četla jsi snad nějakou naučnou literaturu?" zeptala jsem se podrážděně a odešla jsem z chodby, na které jsme stály."Myslí si, že když přede mnou zabije moji oběť, že je vítěz? To se chlapeček teda pěkně spletl! Já mu ještě pěkně ukážu!" křičela jsem po celém baráku.Došla jsem si do ledničky pro trochu krve, protože někdo zmařil mou večeři, znovu jsem se k němu dostala. Vztek mě opět pohltil.Otevřela jsem pytlík s krví a přelila si ho do skleničky. Chtěla jsem se posadit na sedačku, když jsem uslyšela zvonek. Měla jsem na sobě ruční, takže musela jít otevřít... Katherine, která se sprchovala. Fakt super, říkám si, že dnešek nemůže být lepší! Alespoň, že na věšáku visel můj župan, který jsem si přes sebe hodila.Vzala jsem za kliku a s úsměvem jsem otevřela oči, když jsem spatřila, kdo to je úsměv mě přešel."Co tady děláš?" vydechla jsem."Co kdybys nás pozvala dál?" nasadil svůj pronikavý úsměv. Až teď jsem zaznamenala za jeho zády dalšího upíra. Domyslela jsem si, že to bude Stefan."Co kdybys to zařadil do složky - Nikdy v životě," dořekla jsem to a chtěla zabouchnout dveře, to mi ale nebylo dopřáno, jelikož dveře zastavila jeho ruka. Až teď si uvědomil, že pozvání nepotřebuje. Pravý majitel tohoto sídla zemřel rukou Katherine, dům nebyl přepsaný na nikoho."Víš, co jsem milovala před tím, než jsem tě poznala? Tu rozmanitost, každý den mě mohl nasrat někdo jiný. Ty jsi to privilegium ostatním vzal," ušklíbla jsem se, ale stále jsem stála ve dveřích neschopná toho, je pozvat dál."Ale, ale, koho nám to sem čerti nesou?" zeptala se hraně překvapeně Katherine. Upravila si ručník, co měla na sobě a zářivě se na bratry usmála. "Přece tam nebudete jen tak stát, Eleno, pusť je přece dál," kývla na mne hlavou Katherine. Zhnuseně jsem uhnula stranou. Má dvojnice se svou rychlostí přemístila nahoru, zřejmě proto, aby se převlékla."Stále jsi pro mne Cukřenka, sice znám tvé jméno, ale nic to na tom nemění," šeptl mi Damon do ucha, když procházel vedle mě. Kdybych moha, tak jsem rudá vzteky. Když se Katherine uráčila přijít dolů, tak jsem pro změnu zmizela já. Nemohla jsem tam pobíhat jen v županu, když jsem se vrátila, tak Damon poukázal na skleničku na stole."Zřejmě jsem někoho připravil o večeři," usmál se od ucha k uchu. Nechybělo málo, a mé tesáky se prodloužily. Ale ovládla jsem se, kdybych byla člověk, tak teď mám tik v oku.Došla jsem ke stolu a vzala si skleničku s krví, které jsem si pořádně lokla. Měla jsem chuť nalít si do toho whisky, možná bych se potom mohla bavit normálně i s Damonem, ale tolik láhví doma nemám."Tak, co vás k nám přivádí?" zeptala se Katherine. Toto není Katherine, kterou znám. Má něco za lubem. Propalovala jsem ji pohledem."Já ani nevím, jak dlouho jsme se my tři neviděli?" svraštil obočí Damon. Založila jsem si ruce v bok."Myslím, že od roku 1864?" hrála, že uvažuje moje dvojnice. Na jejich rtech, i na mojich figuroval úsměv."Ano, rok 1864, mysleli jsme si, že jsi mrtvá, ale už dávno jsme zjistili, že si zdrhla," prohodil první větu Stefan."A? Co jste sem přišli dělat? Zbít mě? Pozdravit se... Políbit," rty se jí roztáhly do úsměvu."Zabít," prozradili unisono. S Katherine jsme se na sebe podívaly, a potom jsme vyprskly v mohutný smích."Vážně jsou tak naivní?" ptala se mne mezi tím, co se smála. Lehce jsem pokrčila ramena, protože jsem ani nemohla odpovědět."Sedněte si," vyzvala jsem je a ukázala na sedačku. Nebyli si jistí, ale nakonec udělali to, co jsem chtěla. Já i Katherine jsme si sedly naproti nim."Takže, věc se má takhle. Vypadnete z Mystic Falls a nás necháte být," rozhodla jsem za ně. Damon se podíval do mých očí."Jak jsi to před tím říkala? Myslím, že takhle: "Tady to můžeš zařadit do složky - Nikdy v životě," napodobil můj hlas."Vtipné, ale ona to myslí vážně," řeklo moje dvojče. Její úsměv, který před chvílí zdobil její tvář, zmizel, vystřídal ho pohled mrchy. "Damone, co se s tebou stalo? Byl jsi vždycky tak galantní," zasnila se na chvíli."Vážně? Tak takového bych ho chtěla potkat, aspoň bych se měla čemu smát," podotkla jsem."Cukřenko, nepokoušej mě...""Proč ti říká Cukřenko?" zlekla se Katherine. Málem se postavila."Prostě Damon, ty ho znáš lépe než já," podotkla jsem a protočila oči. "A tobě to říkám naposledy, nebudeš mi rozkazovat. A už vůbec ne v mém...""V našem," opravila mne Katherine."Domě," dokončila jsem větu."Vidíš, jak je sladká?" podotkl Damon Stefanovi. Jeho brácha protočil očima."Katherine, drž mě!" rozkázala jsem."Ne, nebudu tě držet, chci vidět show," zazubila se na mne. Vystřelila jsem ze sedačky, můj obličej už zdobily ty známé upíří tesáky. Oči jsem měla podlité krví. Damon zřejmě takovou reakci nečekal, a tak nebylo divu, že jsem ho držela pod krkem u stěny."Jsem starší, Cukřenko," řekl s tou všední ironií, a srazil mou ruku dolů. Sice jsem Katherine neviděla, ale byla jsem si sto procentně jistá, že se baví. Tentokrát si myslel, že mě chytne pod krkem on, ale použila jsem pár triků, které mě naučila má dvojnice. Výsledek byl takový, že jsme drželi oba dva toho druhého pod krkem