Liars - lhářky

Část 15

"A co kdyby ne, co kdybychom utekli!" navrhl dychtivě Damon a při tom se mi díval do očí.

"Já nevím, jestli je to dobrý nápad," vyvrátila jsem mu to.

"Eleno, máme jedinou možnost. Katherine momentálně věří tomu, že jsme se rozešli, ani ve snu jí nenapadne, že bychom jí převezli. Mě tady nic nedrží..."

"Co Stefan?" zeptala jsem se ho vážně. Teď mlčel, nevěděl, co má říct. "Vidíš, nemůžeš opustit svého bratra!"

"Můžu, Eleno, můžu. Stejně jsem mu momentálně ukradený, jelikož chce být s Katherine, je mu momentálně jedno, co se mnou je!" šeptal mi. Vydechla jsem přebytečný vzduch z plic a zadívala se na stříbrný měsíc, který se odrážel v jezeře.

"Eleno," pobídl mne. Proč uvažuju? Proč přemýšlím? Damon se mnou chce být, tak proč bych to měla komplikovat.

"Vyrazíme zítra v noci, ale nezapomeň, že musíš předstírat, že jsme se rozešli, já musím hrát, že tě nenávidím," usmála jsem se. "A ještě otázka... vážně chceš být, jak já?" zvážněla jsem. Damon se uchechtl.

"To je vtip? Snad jsem ti jasně řekl, že chci být, jako ty. Chci být s tebou navždy!" ujistil mne.

"Dobře, tak já budu muset ještě něco zařídit u Emily, abys mohl ven nejen v noci," pousmála jsem se a zvedla se z trávy, Damon stál hned vedle mne. Věnoval mi pár polibků a odešel pryč. Teď jsem se musela připravit na mou hereckou kariéru, musím lhářku všech lhářek - přesvědčit, musím lhát tak, aby to nepoznala.

Nasadila jsem kamennou tvář, měla jsem v plánu s ní chovat chladně, vlastně to nebude až takový problém, jelikož mě má drahá sestřička tentokrát dokonale vytočila. Tady to? To jako vážně? Ona mě by mne raději takto podvedla? Věděla jsem, že nakonec za zničení naší rodiny ponese zodpovědnost Katherine. Vždycky byla taková, proradná - lhářka! Myslela jen na sebe. Neříkám, že já jsem naprosté zlatíčko, ale nikdy bych jí neudělala nic takového, nikdy bych jí neudělala nic takového. Ale jak chce, tady to byla poslední kapka, promiň Katherine, ale my dvě jsme skončily!

Došla jsem do hostinského domku. Katherine, jak nečekaně, seděla na kanapi - čekala na mne. Jak mile mne uviděla, potěšeně se na mne usmála.

"Říkala jsem ti, že Damon pro tebe není to pravé ořechové, nechtěla jsi mi věřit..."

"Dobře, chápu! Měla jsi pravdu! Damon za to nestál, ale nečekala jsem, že bys udělala něco takového! Jak jsi ho mohla svést?" zamrkala jsem na ní a z očí jsem vytlačila pár slz.

"Chtěla jsem ti dokázat, že on za to nestojí! Že tě ve skutečnosti nemiloval," šeptla ke mně. Jen jsem přikývla, nevím proč, ale měla jsem touhu začít se smát, nemohla jsem uvěřit tomu, že mi to všechno věří. Většinou mě dokonale prokoukla.

"Už půjdu spát, mimochodem to, že jsem se Damonem rozešla, nemění nic na tom, že odjíždím," pověděla jsem vážně. Ona, ač jsem to nečekala, přikývla.

"Kdy odjíždíš?" zajímala se.

"Zítra v noci, prostě všem řekni, že mě někdo unesl, nebo že jsem utekla, je to na tobě. Hlavně mě nezapomeň dostatečně oplakat!" rozkázala jsem a zmizela po schodech nahoru. Zamířila jsem do svého pokoje.

Pomalu jsem si zabalila nějaké své věci, které budu potřebovat. Jenom pár věcí. Poté jsem se převlékla do noční košile a rozčesala si vlasy. Kufr, který momentálně ležel na mé posteli - z poloviny sbalený, jsem schovala pod postel.

Lehla jsem si a přikryla se peřinou, uvědomila jsem si, že je to moje poslední noc v tomto domě, možná i městě. Neshledanou, Mystic Falls!

Pohled Damona:

Odjíždím, řekla ano! Navždy budu s ní, zní to až k neuvěření, myslel jsem si, že ještě vycouvá. Že mi řekne něco, jako Katherine.

"Damone?" zavolal na mne můj otec. Přemohl jsem se a místo do svého pokoje jsem zamířil do jeho pracovny. Je to možná naposledy, co ho uvidím - pravda, ještě zítra. V jeho pracovně stál mimo jiné i Stefan.

"Přejete si, otče?" hrál jsem zdvořilost, i když jsem samozřejmě přidal i trochu té drzosti do mého tónu.

"Musíme si promluvit," řekl s vážnou tváří.

"Pokud i teď budeme projednávat démony, tak o to vážně nemám zájem, otče. Nevěřím vám!" odsekl jsem chladně.

"Sedneš si a vyslechneš mne," rozhodl. Dobrá, posadím se a vyslechnu si další řeči o tom, jací jsou upíři. Nemá to nejmenší ponětí o tom, jací upíři jsou. Nikdy je nepotkal!

"Stefane, také se prosím posaď," poukázal na místo vedle mne. Můj bratr si povzdechl a nakonec si tedy také udělal pohodlí. Myslím, že Stefan touží po tom, aby mu otec vyprávěl tyto povídky. Stefan jednoduše donáší! Kdyby se to někdy otec dozvěděl, myslím, že bych měl o jednoho bratra méně. Tedy pokud by ho ta jeho namyšlená upíří holka nezachránila.

Až do teď jsem si myslel, že se Katherine bojí o sebe a sestru - spletl jsem se. Bojí se jen sama o sebe. Je sobecká!