Liars - lhářky

Část 11

11. kapitola

"To jste asi první," pověděl mi pan Salvatore přiškrceně. Já jen kroutila hlavou.

"Proč jste proti němu tak zatvrzelý?" zamračila jsem se. Muž se mi podíval do očí, při tom jsme se zastavili v pohybu.

"Slečno, Damon je jiný, než na kterého si před vámi hraje," upozornil mne. Vysmekla jsem mu svou ruku z jeho rámě.

"Myslím, že je sám sebou, když je se mnou. To jen vy nechcete vidět. Zkuste se mu trochu otevřít, Damon je jiný, než si myslíte... Dobrou noc," popřála jsem s lehkým úsměvem na rtu a odešla do domečku. Chvíli jsem musela rozdýchávat náš rozhovor s Damonovým otcem. Ani Stefan, a ani Damon nebyli jako on. Pan Salvatore byl jiný, určitým způsobem musel na lidi působit povýšeně.

"Slečno Eleno?" oslovila mne Emily. Jen jsem na ni pohlídla a pokusila se o mírný úsměv. "Vaše sestra by s vámi chtěla mluvit," prozradila mi šeptem. Pomalou chůzí jsem se vyšplhala nahoru a jemně zaťukala na dveře, okamžitě mi pozvala dál. Její výraz nebyl vůbec dobrý.

"Myslím, že máme problém, sestřičko," odkašlala si a přešla ke mně, při tom mi podala papír. Nechtěla jsem ho otevřít, tušila jsem, co se v něm skrývá.

"Našli nás?" ujišťovala jsem se. Katherine jen přihloupě přikývla.

"Tatia, Klaus, Kol a Elijah by nás chtěli navštívit," zašeptala mi. Strnula jsem při posledním jméně. Věděla jsem, že Elijah miluje mou sestru a jen tak se jí nevzdá. Ona by ho možná také milovala, ale ona chce být volná. Nikdy jsem tady to nepochopila.

"Jak nás našli?" zamračila jsem se a šla si sednout na postel.

"Eleno, oni vypátrají vždy všechny!" křikla po mne trochu rozmrzele. "Musíme utéct!" navrhla. To už jsem se ale trochu ohradila.

"Stále jen utíkáme! Já už nechci! Nechci utíkat, chápeš?! Konečně jsem někoho našla, někoho, kdo se mi líbí a já už dál nechci utíkat!" odsekla jsem podrážděně.

"To nemyslíš vážně! Vždyť je to jen mladý kluk z maloměsta, který ti nikdy nebude stačit!" rozčilovala se. Jen jsem zhnuseně a ironicky přikývla.

"Aha, a proto miluješ jeho bratra!" vstala jsem z postele a přešla k oknu, zahleděla jsem se do zahrad, pomalu začínala tma, měsíc byl naprosto žlutý.

"Eleno, prosím! Musíme utéct..."

"Ne, Katherine, ty musíš utéct. Ne já, mě už to přestalo bavit, bát se každý den o to, aby nám nepřišel nějaký přihlouplý dopis..." šeptala jsem. "Pokud chceš odejít, nebudu ti bránit, ale já nechci..." Slyšela jsem Katherinin povzdech.

"Víš, že tě tady nenechám, jsme sestry. Rodina, ale co chceš dělat s Klausem?" podívala se na mne trochu vyčítavě.

"Co by nám mohl udělat? Nic, proměnil nás všechny tři najednou, jelikož jsme se mu nějakým zvráceným způsobem líbily..."

"Ano, a potom jsme my dvě utekly!" připomněla mi trochu vyčítavě. Měla pravdu, neměly jsme utéct, ale tak nějak jsme už tam nechtěly dál být.

"Myslím si, že stejně nepřijedou, vědí, že vždycky utečeme! Bylo to jen takové varování, že by se tady poblíž mohli vyskytovat, ale rozhodně nepřijedou," uklidňovala jsem jí. "Teď už půjdu, jsem nějaká unavená," vysvětlila jsem a mířila jsem si to ke dveřím.

"Vím, že tady je," upozornila mne jedovatě. Jen jsem nadzvedla ramena.

"Dobrou noc," popřála jsem a zamířila si to po dlouhé chodbě do mého pokoje. Pomaloučku jsem otevřela dveře, už ode dveří jsem viděla, že u okna někdo stojí. Jen jsem se nepatrně usmála."Už jsem tě chtěl jít hledat," podotkl se širokým úsměvem. Přistoupila jsem k němu blíž, Damon nečekal ani chvíli a nebezpečně se vrhl na mé rty, které ho přivítaly. Svou ruku jsem mu zapletla do jeho černých havraních vlasů.

"Půjdeme jinam," pošeptala jsem mu do ucha. Damon se na mne trochu vyčítavě podíval, jen jsem na něj spiklenecky mrkla, chytila ho za ruku a rychle s ním sešla schody dolů. Zamířili jsme spolu do malé dřevěné chalupy, kde bylo málem po strop sena. Po žebříku jsme se dostali až na samý vrch. Tentokrát mě Damon povalil do sena a začal mne obdarovávat něžnými polibky. Jen jsem pod jeho doteky zasténala. Pomalu mi začínal rozvazovat korzet, byl to pro něj ale trochu větší oříšek, než si myslel. Musela jsem mu pomoct.

O chvíli později bloudil svou rukou po mém nahém těle, zmítala jsem se pod jeho doteky, a to se mu zřejmě velice líbilo. Pustila jsem se svlékání jeho samého. Použila jsem na to trochu své upíří rychlosti, věděla jsem, že tady to se mu líbí. Hrál si s mými ňadry a postupoval níž. O chvíli později jsem cítila, jak se ve mně začal pohybovat. Své nehty jsem zaťala do jeho zad. Slyšela jsem jeho zrychlující se tep a dech, poprvé v životě jsem neměla chuť se z někoho napít. Za okamžik jsme oba dva zažili patřičnou euforii, která nás doslova pohltila.