Liars - lhářky

Část 21

21. kapitola

Po mé pravé straně se vyskytly další dveře. Služebná se na nás mile usmála a s rachotem je otevřela. Všechno mi tady připadalo takové temné, až mi z toho běhal mráz po zádech. Vzala jsem Damona za ruku a pořádně mu jí tiskla... aby neměl strach! Před námi se rozprostíral stůl, krb a křeslo.

"Posaďte se tady, paní za chvíli přijde," poukázala na rudé kanape. Avšak než jsme si stačili sednout, do místnosti někdo vrazil. Byla to blondýna v šatech tmavé modři. Když jsem jí uviděla, okamžitě se mi oči rozzářily.

"Rebakah," vyslovila jsem její jméno a usmála se na ní.

"E... Eleno?" ujišťovala se, na to jsem jenom přikývla. Okamžitě ke mně šla, objala mne.

"Chyběla jsi mi," zašeptala.

"Ty mne taky," přitakala jsem, když jsme se od sebe oddělily. Chvíli němě koukala na Damona.

"Jistě... Tady to je Damon Salvatore, je to můj přítel," řekla jsem poslední slovo se zábleskem v očích. "A to je moje kamarádka Rebekah Mikaelson, sestra od Klause." Damon jí okamžitě políbil na hřbet ruky s chabým: "Těší mne..."

"Kde máš Katherine?" vyslovila její jméno s určitou hořkostí na jazyku. Ona neměla ráda Katherine a Katherine jí.

"Zůstala v Mystic Falls, asi nepřijede," objasnila jsem situaci. Blonďatá upírka si chvíli prohlížela Damona, poté se usmála.

"Eleno, proč jsi hned neřekla, že je to člověk?" zasmála se a od hlavy až k patě si ho prohlížela, přišlo mi, jakoby v životě neviděla člověka.

"Brzy nebudu," skočil jí do toho Damon s určitou odhodlaností, která ve mne probudila určitou úlevu, nebo možná radost.

"Měla bys ho co nejdřív proměnit, nebo si z něj Kol udělá vlastního zásobovače s krví. A ty víš, Eleno, že to myslím vážně," mrkla na mne. Najednou jsem si vzpomněla na naše noci, kdy jsem ho vlastně já tak trochu využívala kvůli krvi.

"Počkat Kol? On je tady taky? Myslela jsem si, že odjel... Kolik vás tady je?" napadlo mne. Trochu jsem se zlekla. Najednou se znovu otevřely těžké dveře. V nich stál pobavený Klaus, vrtkavou chůzí došel k nám.

"Měla jsi mi říct, že máme návštěvu, sestřičko," poznamenal a políbil mi ruku. "Nevím to jistě, ale myslím, že jsi... Elena," usmál se na mne. Byl šarmantní a přitom nebezpečný, připadalo mi, jako bych ho viděla včera a ne pře nějakými sto lety, a to jen na krátkou chvíli, kdy jsme se míjeli. Bylo zvláštní čelit mu, nevěděla jsem, co udělá, až mě uvidí... Uvažovala jsem, že mi možná vytrhne srdce, nebo ho probodne dřevěným kůlem, ale to, že se na mne usměje? To asi ne!

"Správně, jako vždy," přikývla jsem s určitým úšklebkem, mé srdce začalo pracovat na plný výkon, slyšela jsem některé údery. Cítila jsem se, jako oběť, která je lovena. Děsilo mne to!

"Myslel jsem si, že tě sem Tatia nepřivede," uznal. "Ale ty sis vzala sebou ještě někoho," pohlédl na Damona, který stál vedle mne. Netřásl se, místo toho měl kamennou tvář, kterou jsem u něj snad ještě nezažila... Vlastně zažila, ten den, co se pohádal už po několikáté s otcem!

"Damon Salvatore," představil se krátce. Klaus jen přikývl.

"Elijah bude zklamaný," zasmál se a dál si prohlížel mého přítele.

"Do mne se tvůj bratr nezajímal, miloval, nebo miluje Katerinu," připomněla jsem mu rychle. Na jeho tváři se opět vytvořil úsměv.

"Máš pravdu... Mimochodem, dokončil bych to, než ho najde Kol!" prohlásil znuděně a byl na odchodu.

"Kde je Tatia?" křikla jsem za ním. On se krátce otočil.

"Momentálně bych řekl, že je na lovu. Měla hlad..." S tím už odešel. Všechno proběhlo hladce, ano hladce! Nic se nestalo, měla jsem jen špatné nápady, které mě dovedly ke špatným myšlenkám! Ano, tím to je!

"To proběhlo hladce," zašeptal mi do ucha Damon. Otočila jsem se na něj a pousmála se. 

"Eleno," oslovil mne rychle. Rebekah stála kousek od nás. "Myslím, že bys mě měla vážně proměnit!"

"Také si to myslím, navíc, zřejmě nemá dobrý pocit z toho, že je tady mezi upíry... člověk," šeptla má kamarádka. Přikývla jsem. Stále jsem to odkládala, myslela jsem si, že ještě stačí vycouvat, ale zřejmě ne!

"Damone, zeptám se tě naposledy! Vážně chceš být upírem? Pochopím, když řekneš, že ne..."

"Nechám vás," šeptla Rebekah a vypařila se z pokoje.

"Eleno, chci být s tebou, s tebou a klidně se stanu i mumií, když to bude zapotřebí!" prohlásil odhodlaně.

"Dobrá tedy, až dostaneme pokoj, tak tě přeměním," usmála jsem se na něj.