Liars - lhářky

Část 12

12. kapitola

Probudila jsem se, venku byla tma, musela být půl noc. Damon vedle mne klidně oddechoval. Přiblížila jsem se k němu blíž.

"Damone," šeptla jsem mu do ucha. On se jen mírně zavrtěl a spal dál. "Damone," zkusila jsem to znovu, tentokrát už otevřel oči. Zamrkal a po krátké době našel mou tvář, pokusil se pousmát, samozřejmě se mu to jako vždy povedlo.

"Měli bychom jít, ráno by nás mohlo najít služebnictvo, a myslím, že by to tvůj otec neschválil," vysvětlila jsem. On nad tím jen mávnul rukou.

"Jemu to může být jedno," odsekl. A znovu se přiblížil ke mně. Přitáhl si mé rty k těm svým, já se ale odtáhla.

"Myslím to vážně, musíme jít, už bych slyšela ty klepy," povzdechla jsem si. Uviděla jsem na jeho tváři mírné zamračení, ale nakonec přikývl, poznal, že se mnou je zbytečné se hádat. Oblékla jsem si spodničku, korzet byl zbytečný vzhledem k tomu, že jsem šla rovnou do postele.

Rozloučila jsem se s Damonem před hostinským domkem, on mi samozřejmě nabídnul, že mne doprovodí až do mého pokoje, ale všichni víme, jak by to dopadlo. Zamířila jsem do svého pokoje, zapálila svíčku a posadila se ke stolku, kde bylo zrcadlo. Pořádně jsem si rozčesala vlasy a oblékla se do noční košilky. Když už jsem si myslela, že si konečně půjdu lehnout, někdo zaklepal na mé dveře. Neměla jsem t nejmenší tušení, kdo by to mohl být, v tuto noční hodinu. Otevřela jsem dveře, stála před nimi Emily, byla celkem roztřesená a rozespalá.

"Copak se stalo?" nechápala jsem.

"Přijela za vámi návštěva," zdůraznila slovo vámi. Okamžitě mne napadl Damon, ale když jsem uviděla dívku, která se schovává za kápi, tak jsem tušila, která uhodila.

"Pojď dál," pozvala jsem jí a zavřela dveře, myslím, že si Emily oddechla, že s mou další příbuznou nemusí trávit další chvíle. Když se dveře se cvaknutím zavřely, odhrnula si kápi.

Přede mnou stála Tatia, byla stejná, jako před pár lety, ale zároveň vypadala jinak, možná... byla šťastná!

"Eleno," šeptla a objala mne. "Tak moc jsi mi chyběla! Samozřejmě také Katerina, ale ta dnes není v tomto domě, nechápu, kde by mohla být," podivila se. Katherine není v domě? To je trochu divné, samozřejmě jsem se v tom nechtěla dál šťourat.

"Tolikrát jsem vás chtěla navštívit, ale vždy jste někde zmizely!" podivila se.

"Tatio, divíš se? Vždyť nám Klaus jednu dobu vyhrožoval, že nás zabije!" vyjela jsem na ní.

"Nemůžeš ho brát vážně, vždyť on prakticky vyhrožuje smrtí všem," špitla směrem ke mně. 

"Omlouvám se za to, jak jsem se chovala, uvědomuji si, že jsem nebyla nejlepší sestra... Mrzí mne to," sklopila pohled dolů.

"A kde Klaus vlastně je?" zajímala jsem se. O tom, jestli jí kdy odpustím, si musím trochu popřemýšlet.

"Zůstal v Anglii," špitla. Trochu jsem se zamračila.

"Vy stále žijete Anglii?" podivila jsem se. Ona jen rychle přikývla.

"Hodně cestujeme, lidé si stále myslí, že se tam střídají královské rodiny, nikomu nepřijde nic divného," vysvětlila mi ve zkratce. "Přijela jsem se pouze omluvit a usmířit, jestli to bude možné. Vím, že se zde nemůžu zdržet víc, než pár hodin, lidé by si toho mohli všimnout. Ale o něco tě poprosím... Přimluv se za mne u Kateriny," zašeptala a byla na odchodu. "A někdy mne přijeďte navštívit!" řekla a byla pryč. Zamrkala jsem, Tatia jak vidno ovládala své Síly bravurně, já jsem uměla udělat tak maximálně mlhu.

Lehla jsem si do postele a sfoukla svíčku. Oči jsem měla otevřené, musela jsem přemýšlet nad mou rodinou, nad tím, co teď vlastně bude, jestli se mi někdy podaří dát ty dvě znovu dohromady! To mám za to, že jsem nejmladší.

Další den ráno jsem si připadala, jako by mne někdo praštil něčím po hlavě, nebyla jsem si dokonce jistá, jestli za mnou v noci opravdu Tatia byla, potvrdila mi to až potom Emily, která byla stále trochu roztřesená. Znala totiž Klause osobně a věděla, čeho je schopný. Neměla jsem tušení, co by se stalo, kdyby se setkala s ním samým. Teď pro mne začalo nové dilema, jak Katherine vyložím to, že se má usmířit s Tatiou, a jak jí mám přesvědčit, aby se jela podívat do Anglie. A co teprve Damon? V žádném případě jsem neměla v plánu ho tady nechat. Věděla jsem, že by se mu něco dřív, nebo později stalo!

"Katherine?" oslovila jsem jí, když jsme snídaly, samozřejmě o samotě v našem domečku. Ona zvedla hlavu od talíře a podívala se na mne.

"Ano?" trochu zamračeně se na mne podívala. Nevěděla, co má ode mne očekávat, vždy, když jsem použila takovýto tón, měla ode mne očekávat nějakou hrůzu."V noci za mnou byla Tatia," šeptla jsem.