Část14

100 12 1
                                    


Pohled Katherine:


"On jede se mnou, rozhodl se, že chce být se mnou," prozradila mi rozhodně. Co že to řekla? Cítila jsem, jak se ve mně něco probouzí - vztek, zloba!


"Eleno!" vyjekla jsem. "Je to jen hloupý kluk! Je tebou poblázněný, protože jsi něco nového a nepoznaného, navíc ho klidně ovlivňuješ!" rozkřičela jsem se po ní.


"Neovlivňuju! Možná na začátku trochu ano, ale teď?! Už bych to ani nedokázala..."


"Jistě, miluješ ho, je to tvoje spřízněná duše," parodovala jsem její hlas. "Uvědom si, že on rozhodně není pro tebe ten pravý! Znám je, myslím tím kluky, jako je Damon. Jsou nadchnutí z každé blbosti! 


On tě nemiluje, je pouze poblázněn..." Elena se ke mně přiřítila svou rychlostí, chytla mne pevně pod krkem a přitlačila mne ke zdi. Její oči se pomalu podlívaly krví...

"Ještě jednou něco takového řekneš... Vůbec bych se nedivila, kdybys to byla ty, co zničí naši rodinu!" hlesla a pustila mne. Na místo, kde mne před chvíli svírala, jsem si teď mnula.


"Jak myslíš, Eleno, ale ke mně potom s brekem nechoď!" stačila jsem jí ještě oznámit před tím, než za sebou zavřela dveře. To snad není možná, tak ona si... Mám plán, tady to možná ukáže Eleně, jaký je Damon. Sedla jsem si za stůl a na papír jsem napsala:


Drahý Damone, potkáme se dnes v podvečer u labyrintu, budu se těšit... Elena


Hned na druhý kus papíru jsem napsala podobný dopis Eleně, s tím, že jí tam bude čekat Damon. Bude to velice zajímavá situace.

"Emily!" křikla jsem, v tu ránu byla v mém pokoji, ještě jsem oba dva papíry dala do obálky. A nadepsala jména osob, kterým dopis patří.


"Emily, byla bys tak laskava a tady ty dopisy doručila mé sestře a panu Salvatorovi? Byla bych ti vděčná," usmála jsem se na ní spiklenecky.


"Jistě, slečno Katherine." Vzala si ode mě psaní a odešla z pokoje. Věděla jsem, že Elena momentálně nebude ve svém pokoji, a proto jí rozhodně nebude vadit, když si vypůjčím nějaké její šaty! Vybrala jsem si jedny vínově červené, které jsem jí koupila před nedávnem já. Své vlasy jsem stočila do uzlu, aby si nikdo nevšiml toho, že jsou mé vlasy trochu kudrnatější, než sestřiny. Tady to mi zabralo většinu odpoledne.


Potom, co zalezly poslední paprsky slunce, jsem rychle zamířila k labyrintu. Damon už tam samozřejmě netrpělivě poskakoval, i hned, jak mě uviděl, se na mne zářivě usmál. Samozřejmě jsem mu musela úsměv opětovat a přidat do kroku. Damon mi své ruce obtočil kolem pasu a políbil mne, jedno se mu musí nechat, báječně líbá.


"Chyběla jsi mi," zašeptal mi do ucha.


"Ty mě taky," zamrkala jsem a ještě jednou jsem ho políbila. On se ode mne odtáhnul a podíval se do mých očí.


"Děje se něco?" zeptala jsem se ho celkem se strachem, doufám, že na nic nepřijde.


"Já jen, něco je jinak, možná tvůj parfém... Nebo, já nevím!" Najednou se přede mnou - za Damonovými zády zjevila má sestra. Nečekala jsem ani chvíli a Damona si opět přitáhla blíž k sobě a líbala ho. Elena se na mne ublíženě podívala a zalapala po dechu, nemohla uvěřit tomu, co vidí. Poté zbaběle utekla, zřejmě už svého Damonka nechtěla nikdy vidět.


"Eleno, dneska jsi nějaká víc... rozpálená," usmál se na mne.



"Damone, já... musím ti něco říct. Odjedu sama, nechci, abys kvůli mně přišel o celou rodinu! 

Promiň..." Damon, jak jsem čekala, vzal mou tvář do dlaní a zpříma se mi díval do očí.

"Eleno, už jsme o tom mluvili, neopustím tě..."


"A já tebe ano, Damone. Je, je mi to líto, ale já už s tebou dál být nemůžu. Mé sestry mě potřebují..."


"Chápu, letní láska. Nikdy jsi mě nemilovala, jenom jsi mne chtěla kvůli krvi!" rozkřikl se po mně. Takže moje malá sestřička se na něj i krmila, jak... oduševnělé!


"Já teď nechci vztah... Je mi to líto," šeptla jsem hraně zdrceně. On mne pustil a odešel. Já už jsem se jen v duchu smála. Všechno vyšlo, jak mělo. Sice nechci, aby Elena opustila město a odjela za sestrou do Anglie, ale zbavila jsem se Damona, a to je momentálně to nejdůležitější, co se mohlo stát!


Pohled Eleny:


"Ona si snad myslí, že jsme úplní idioti!" vyjekla jsem, jakmile jsem se setkala s Damonem, po mém rozchodu s ním!


"Zřejmě ano, poznal jsem jí okamžitě, co mne políbila. Líbá jinak..."


"Řekni, že lépe a něco ti udělám!" mrkla jsem na něj.


"To jsem neřekl, každopádně, jak dlouho víš, že jsem s tebou měl mít rande, bez tebe?" přimhouřil oči.


"Od doby, co mi to řekla Emily, Emily nemá ráda Katherine. Řekla mi, co na nás chystá. Moje sestřička se mi ještě bude muset pěkně zpovídat," radostně jsem se na Damona usmála.


"A co kdyby ne, co kdybychom utekli!"

Liars - lhářkyKde žijí příběhy. Začni objevovat