Liars - lhářky

Část 19

19. kapitola

Pohled Eleny:

"Myslíš si, že tvá sestra nakonec přijede do Anglie?" zajímal se Damon, když jsme už stavěli v New Orleans, kde jsme vystupovali.

"Netuším, časem možná, ale nejsem si jistá! Katherine je dost tvrdohlavá! Navíc, teď má Stefana..."

"No jo, můj malý bratříček..." povzdechl si a otevřel dveře od kupé.

"Chybí ti?" šeptla jsem, no, možná to nebyla otázka, spíše konstatování faktu, nebo toho, co vidím.

"Možná trochu," prohlásil a vylezl z vlaku, podal mi ruku, aby mi pomohl. Hned jsem ji přijala a společně jsme se vydali k jednomu kočáru, který nás doveze až přístavu. Tam nasedneme na loď a poplujeme až do deštivého Londýna, kde nás přivítá sestra. Jsem trochu zvědavá na Klause.

"Eleno, chtěl jsem se zeptat, kdy mne přeměníš," zašeptal.

"No, máme dost času, než nám odpluje loď, tak..."

"Nedělej si legraci," přimhouřil své oči a trochu se pousmál.

"Až v Londýně, tamti pomůžu se trochu vzpamatovat, naučím tě lovit... Bude to zábava!" 

uchechtla jsem se. "Proč se vůbec ptáš?" napadlo mě.

"No, stále mluvíš o tom, jak mě přeměníš, ale stále nic!" zasmál se.

"Jo ták, panáček mi nevěří," mrkla jsem na něj. "Damone, slibuju, že spolu budeme navěky!" chytla jsem ho pevně za ruku. Míjeli jsme rušné ulice New Orleans. Počítám s tím, že do přístavu pojedeme ještě alespoň hodinu.

Pohled Katherine:

"Já se nějaký pitomé rady nebojím, Emily!" podívala jsem se jí zhluboka do očí.

"Jak myslíte, slečno, ale já vás varuji, kdybyste byla alespoň trochu chytrá, utečete. Jako vaše sestra, i když ta to taky nedělala, protože se bála rady," přiznala služebná. Zvedla se z lavičky a odkráčela do domu. Sedla jsem si a chvíli nad celou situací přemýšlela, proč je to všechno tak komické?

"Katherine," ozvalo se za mými zády. Rychle jsem se ohlédla. Stál tam vysmátý Stefan, který čekal, že s ním strávím chvilku času. Neměla jsem v plánu zabývat se dál hloupou Emily! Nasadila jsem svůj jistý úsměv a vydala se k němu. Mířili jsme si to k poli, na samotku.

"Stefane, chtěla jsem se zeptat, tvůj otec už postřehl, že Damon... zmizel?" zajímala jsem se.

"Zatím ne, myslím, že do večera si toho všimne, tedy pokud nebude navštěvovat své dítě," zasmál se.

"Dítě?" zamračila jsem se. Poprvé za celou dobu jsem nebyla v obraze, co se to vlastně děje.

"Jo, máme dalšího bráchu! Je to ostuda, na kterou nesmí nikdo přijít, ale tobě to říct můžu... Prostě otec se zamiloval do jedné služky... No, můžeme tomu říkat, zamiloval..."

"To je zajímavé, myslela jsem, že tvůj otec je plný zásad, které nikdy neporuší. Každopádně t asi nemění nic na situaci, že se stále plánuje lov na upíry, co?" Doufala jsem, že když má teď ten stařík mrně, tak na nějaké upíry zapomene, ale to asi nepůjde.

"Bohužel, ale snažím se všechno poslouchat... Katherine, nechci, aby se ti něco stalo!" přiznal po chvíli.

"To jsme dva... Já mám o tebe taky hrozný strach, pokud na to tvůj otec přijde, tak se s tebou párat nebude! Zabije tě!" posmutněla jsem. Stefan je první člověk, na kterém mi opravdu záleží, když nepočítám svou rodinu. Nechápu proč, ale klidně bych za něj i dýchala a to je má slabost, kterou nesmí nikdy nikdo vidět!

"Přežijeme, tím jsem si jistý. Když otec uvidí, že tě miluju..."

"Stefane, tato věta sice začíná moc pěkně, ale vím, jak skončí - a znám i jeho odpověď! Bude mu to naprosto jedno, je vychováván v tom, nenávidět upíry. Tak, jako jsi měl být ty, stále nechápu, jak to, že mě miluješ," řekla jsem sice vážně, ale usmála jsem se u toho.

"Kdo by tě nemiloval, Katherine?" podivil se a vrhl se na mé rty. Samozřejmě jsem je neodmítla, naopak jsem si ho přitáhla ještě blíž k sobě.

"Miluju tě, Katherine," zašeptal do mých rtů a povalil mne do kupy sena, která byla za mnou. Tentokrát jsem se začala smát.

"Stefane, někdo nás může vidět," pověděla jsem rychle.

"No a co? Já jsem pan Salvatore, můžu si to dovolit!" připomněl mi.

"Tak to tím pádem..." nedokončila jsem ani větu, jelikož mě umlčel svými rty. Cítila jsem, že mám hlad, ale musela jsem se ovládat, přece jenom vážně nás mohl někdo vidět, a jak víme, polovina města má v sobě sporýš. Upřímně, nevím, jak bych to vysvětlovala jeho otci, že piju ze Stefana. Asi by nebyl moc nadšený...