Liars - lhářky

Část 18

18. kapitola

Pohled Eleny:

"Dobrá, mám pro tebe prsten. Ochrání tě před sluncem," prozradila jsem mu s úsměvem a šmátrala ve své malé kabelce. Konečně jsem se dopídila k tomu, co jsem potřebovala. Vytáhla jsem na měsíční světlo celkem velký prsten s modrým kamenem, který se jmenoval lapis lazuli. Na něm bylo stříbrem připevněnoD. Damon si ho chvíli prohlížel.

"Děkuji, děkuji moc, Eleno," radoval se z dárku. Ještě mi nikdy nikdo nebyl tak vděčný, poprvé mi někdo takto upřímně poděkoval. Měla jsem větší radost, než on. Podala jsem mu prsten a on si ho ihned navléknul.

"Suší ti," poznamenala jsem.

"Chtěl jsem se zeptat, jak taková věcička může..."

"Když ti řeknu kouzla, bude ti to stačit?" pokřiveně jsem se na něj usmála.

"Možná toho budu litovat, ale řeknu ano. Někdy mi to možná všechno do puntíku vysvětlíš," přikývl. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a zavřela oči. Uvědomovala jsem si, že jsem volná, nic mě netíží. Jedu za svou sestrou, která mne už celkem dlouho neviděla, a nemám strach z toho, že nás její milý zabije. Slíbil to, doufám, že to není past. Ale myslím, že by toho Tatia schopná nebyla, přece jenom je to má sestra.

"Eleno, Eleno," budil mě něčí sametový hlas. Zřejmě jsem usnula, musela jsem usnout, a to jsem při tom zavřela oči na pár minut!

"Vstávej, už jsme na vlakovém nádraží," šeptal mi. Trhla jsem sebou a prohlédla si naposled kočár zevnitř. Damon mi pomohl vystoupit a spolu jsme šli hledat vhodné nádraží.

Nasedli jsme do vagónu, samozřejmě první třídy, copak vypadám na někoho, kdo jezdí v druhé třídě? Nemyslím si!

Pohled Katheriny:

"Katherine?! Katherine?!" křičel za mnou důvěrně známý hlas. Okamžitě jsem se otočila. Přede mnou stál Stefan. Zářivě jsem se na něj usmála.

"Katherine, neviděla jsi mého bratra? Už je odpoledne a já ho celý den nikde neviděl, napadlo mne, že by mohl být s tvou sestrou, jelikož jsem jí dneska taky neviděl," poznamenal. I hned, co mi oznámil, že Damon zde nikde není, oči se mi roztáhly úlekem. Tak ta malá potvora stejně dostala to, co chtěla!

"Stefane," šeptla jsem, "mám takový pocit, že spolu utekli," přiznala jsem rozrušeně. "Elena tady není, a teď, když jsi mi řekl, že tu není ani Damon..." hrála jsem divadélko.

"Katherine, co to povídáš? Možná, co když si vyjeli někde na koních?" hádal s nadějí v očích.

"Oba dva tady mají své koně..." zašeptala jsem.

"Ale vždyť, to by mi přece Damon neudělal!" zavrtěl hlavou a rychle ode mne odešel. Já jsem se dál procházela na Salvatorovic pozemku. Na povrch jsem byla velice veselá, tak, jako vždy, ale uvnitř... přímo to ve mně křičelo. Jak něco takového mohla udělat? Věděla jsem, že odjede, ale myslela jsem si, že jí a nějaký ten rok potkám a znovu budeme nerozlučná dvojka. Ale teď po boku s Damonem? To nebude ono. Vlastně jsem měla plán, že Stefana proměním. Že by mohl být s námi, ale Damon? To nepřipadá v úvahu. Neříkám, že by se mi nelíbil, ale byl na můj vkus až moc... nevím, prostě víc se mi zamlouvá Stefan!

Navíc, jak mohli prohlédnout mu léčku? Vždyť se s ním měla Elena rozejít! Celý den spolu nemluvili, vyhýbali se jeden druhému, vše bylo na správné cestě! Někdo musel donášet, někdo musel... Emily, ta jediná měla možnost se to dozvědět! Okamžitě jsem tedy zamířila do domku pro hosty. Emily seděla před ním na lavičce a společně s Annou si něco povídala.

"Ahoj, Anno..." pohlédla jsem na děvče, kterému jsem před pár lety pomohla, samozřejmě i její matce.

"Ahoj, Katherine. Zrovna jsme rozebíraly s Emily, jestli se mám přihlásit na Miss Mystic Falls, pokud chceš, můžu tě tam přihlásit také," mrkla na mne.

"Miss Mystic Falls? No, ještě o tom budu uvažovat... Anno, nemohla bys nás teď nechat s Emily o samotě?" pousmála jsem se na ní. Ona okamžitě přikývla a zvedla se z lavičky, když odcházela, ještě jsem dodala. "Víš co? Můžeš nás přihlásit, alespoň bude legrace," mrkla jsem na ni. Anna se zachichotala a zmizela v korunách stromů. Přisedla jsem si k Emily a probodávala jsem jí pohledem.

"Neměla jsi právo!" zamračila jsem se na ni.

"Na co jsem neměla právo?" podivila se.

"Proč jsi Eleně prozradila můj plán? Proč jsi ji o tom řekla?" vypálila jsem na ni.

"Nechtěla jsem, aby zemřela. A nechci, abys zemřela ani ty, a proto Vám radím, slečno, abyste se zabalila, vzala Stefana a utíkala z tohoto města!"