Liars - lhářky

Část 8

Pohled Damona:

"Ano, zabila..." pověděla bez ostychu. Po očku mě sledovala, jak budu reagovat na to, co mi řekla.

 "Samozřejmě, teď už nezabíjím. Já ani Katherine. Stydíme se za všechny, kteří nám dělají takovou pověst. Hanba jim!" postěžovala si. Na mé tváři se usadil úsměv.

"Takže ty nejsi takový démon, jak ho vidí můj otec," konstatoval jsem. Elena se na mne podívala vyčítavě.

"Tady to už nikdy neříkej! Nechci, aby mne někdo přirovnával k nim!" odfrkla si. Jen jsem lehce přikývl na znamení toho, že jí plně chápu. "A teď něco veselejšího... Vím, že Stefan bude mít za pár dní tu zásnubní oslavu. Bylo by mi ctí, tam jít s tebou," provokativně se na mne usmála. Nemohl jsem tomu uvěřit! Elena tam chce jít se mnou! Cítil jsem, jak mi celým tělem prochází jisté napětí, smíšené s velkým natěšením a radostí.

"Uděláte mi tím velkou radost, slečno Eleno," pověděl jsem jí s přehnaným jižanským přízvukem, který jsem vždy používal na dívky. Vzal jsem jí za pravou ruku a lehce jí políbil hřbet ruky. Elena se jen mírně uchechtla.

Pohled Katherine:

"Tatia je zapovězené téma!" upozornila mne na to má sestřička, když jsme se společně chystaly na zahradní oslavu k příležitosti zasnoubení Stefana.

"Dobře, jen navrhuji se s ní ještě jednou vidět, a popovídat si," šeptla jsem. Elena se na mne se zuřivostí podívala.

"Spadla jsi snad z koně? Nebo ti někdo do čaje přidal sporýš? Protože, to není ta sestra, která ještě před nedávnem Tatiu málem vlastnoručně uškrtila!" konstatovala rozzlobeně mé dvojče. Zamyslela jsem se, Elena možná měla pravdu, to co nám Tatia udělala, se jen tak odpustit nedá, nebo spíš, k čemu jí donutil Klaus. Obmotal si Tatiu doslova kolem prstu. Přeměnil jí, a nás potom taky. Společně s naší sestrou odjel a nás nechal jen tak. Tatie to samozřejmě nijak nevadilo, nevadilo jí, že opustila své sestry! A před měsícem, když jsme je náhodně potkaly, se na nás naše sestřička dívala jako na nějaký póvl.

"Eleno, já půjdu trochu napřed..."

"To nevadí, Damon si pro mne přijde," usmála se na mne. Elena si sedla na kanape a pročítala si nějaké knihy. Já jsem vyrazila do penzionu. Měla jsem své vlastní plány, jak Stefana donutit, nebrat si Rosalyn. Tu namyšlenou slečínku, co si myslí, že může jen tak dostat takového muže. Ano, Rosalyn ho dostala naprosto zadarmo.

Na zahradě už služebné rozkládaly stoly a nosily na ně různé dobroty. Já se odebrala dovnitř penzionu. Věděla jsem, přesně, kde Stefan bude. V knihovně, miluje čtení... Miluje Shakespeara!Lehce jsem zaklepala na bílé dřevěné dveře. Netrvalo dlouho a někdo mne vyzval dál, ano, byl to Stefan. Když jsem otevřela dveře, tak jsem hned uviděla Stefanovu usměvavou tvář, jak mě vítá."Dlouho jsme se neviděli," shovívavě jsem se usmála. On jen lehce přikývl a svíral v ruce nějakou knihu. Pomalu jsem přešla ke knihovně, co byla za jeho zády a vytáhla z ní svazek: Záhady v Mystic Falls

Sice jsem tuto knihu nečetla, ale věděla jsem její přesný obsah. Určitě se tam psalo o démonech noci, o nás.

"Nečekal jsem, že přijdeš," zahájil rozhovor a přenesl se za má záda, cítila jsem jeho pohled na mé šíji. Vrátila jsem knihu do police a otočila se na něj.

"A proč bych neměla přijít, co bych dělala sama? Elena byla pozvána tvým bratrem," prozradila jsem se. Viděla jsem na Stefanově tváři trochu znechucení. Stále nemohl překousnout to, že si Damon mohl vybrat svobodně.

"Jsem ráda, že jsi přišla," zamluvil to nakonec.

"Za chvíli to začne," upozornila jsem ho a usmála se. Všimla jsem si, že Stefan v náruči svírá Romea a Julii, vytrhla jsem mu knihu z náručí a otevřela jí na nějaké stránce, a začala číst.

"Takové smršti lásky hrozí ztroskotáním, v největším vzletu zprudka končívají, jako, když střelný prach a oheň..."

"skončí v polibku, tak ničivém," dokončil to za mne. Naklonil se blíž ke mně, chvíli se mi díval do očí a poté mě políbil. Slyšela jsem jeho srdce, které momentálně běželo maratón. Když se ode mne oddálil, zřejmě si uvědomil, co udělal. Viděla jsem mu to v očích. Stefan byl velice zásadový, uvědomil si, že tímto právě podvedl Rosalyn. A mě měl pobouřit.

"Moc se omlouvám," šeptl mým směrem. Chvíli jsem tam jen tak stála, nechtěla jsem mu dát hned najevo, že se mi to ve skutečnosti líbilo.

"Já, já jsem zmatená, Stefane," zalhala jsem, ale vevnitř jsem se radovala, jako malé dítě.