Liars - lhářky

Část bez názvu 4

Když se Katherine podařilo vykopat ty dva ze dveří, šla jsem si lehnout. Chvíli jsem si četla nějakou stupidní knihu o upírech, a potom jsem zhasla. Zřejmě mi ale nebylo přáno spát."Dále," pozvala jsem Katherine po pátém zaklepání dál. Viděla jsem na ní radost. Změřila jsem si jí nechápavým pohledem."Někdo ti do krve nasypal drogu?" nadzvedla jsem jedno obočí."Ne," zavrtěla hlavou. "Cukřenko," dodala. Svou rychlostí jsem vzala polštář, co ležel vedle mě a hodila ho po ní."Můžeš mi vysvětlit, kde na to ten magor přišel?" zeptala jsem se jí a přitom jsem kroutila hlavou. Kath lehce pozvedla ramena a sedla si na mou postel."Mám z nich špatný pocit," začala jsem. "Něco se stane...""Tak zkus Damonovi osladit život," navrhla mi."Když jsem ta jeho Cukřenka. Každopádně mu ten život přesladím," nasadila jsem úsměv mrchy, ten co ráda používala má dvojnice, vlastně mě ho naučila.Když jsem se ráno probudila, dala jsem si sprchu a seběhla schody, tak mě o něco Katherine požádala."Eleno, vím, že řekneš ne, ale zajdeš k Salvatorům a vyřídíš vzkaz Stefanovi," pověděla rázně."Uhádla jsi, řeknu ne," konstatovala jsem a šla jsem do ledničky pro trochu krve. "Co mu vůbec chceš?" vyzvídala jsem, a přelívala si krev do skleničky. Vypadalo to, jako jahodový koktej, taky... ovocná bomba."Chci se s ním sejít." Neviděla jsem v jejich očích žádný skrytý význam, žádné skryté překvapení, které hodlá na Stefana vybalit."Co se děje, Katherine? Proč se s ním chceš sejít?" zeptala jsem se strachem."Sešla bych se s Damonem, ale ten je jenom na legrace. Potřebuju s ním projít městskou radu. Zakladatelé, původní rodiny...""A proč si k nim nezajdeš sama?" nadzvedla jsem jedno obočí a pořádně si lokla krve."Nemám čas. Musím jít na lov, navíc, ty bys neměla co dělat. Jsi už po snídani," skepticky si měřila červenou tekutinu."To mi nemůžeš udělat! Víš, že Damona snáším tak stejně jako alergik na pyl, pyl. Vážně se mi k nim nechce. Už vidím, jak se hloupě usměje, když k nim přijdu. Potom zase začne s tou Cukřenkou, a já budu mít co dělat, abych mu nevrazila!" rozčílila jsem se."Možná tam nebude, navíc, ty musíš mluvit se Stefanem, ne s Damonem," připomněla mi. "Tak, co, uděláš to pro mne?" párkrát zamrkala."Fajn," odfrkla jsem si. "Co mu mám vyřídit?" nadzvedla jsem jedno obočí."Ať je v devět večer v Grillu," odpověděla a pohodila svými vlasy."O víkendu půjdeme na lov spolu, zaprvé mám vážně hlad a zadruhé se nudím," oznámila jsem ji. Ona se na mne zářivě usmála a byla na odchodu."Počkej, kde vlastně bydlí?" Neměla jsem v plánu bloudit po městě."Ten starý penzion, který je za lesem. Měla bys to město znát, narodila ses tady," mrkla na mne. Věděla jsem, kde je. Jako malá jsem si tam chodívala hrát, kdysi tam bydleli dva br... Damon a Stefan, znala jsem je už, když mi bylo deset. Super, jak je možné, že jsem na ně zapomněla?Nasedla jsem do auta a pořádně se rozjela po městě, rozhodně ne povolenou rychlostí. Taky jsem na to doplatila, zastavil mě policajt. Super, když se daří, tak...Byl mladý, nemohl být ve službě déle než rok. Štěstí pro mne. Nějak to s ním zvládnu. Musela jsem vystoupit z auta a ukázat mu řidičák, který nevlastním."Když opomenu to, že jste si doma zapomněla řidičák, slečno, víte, kolik jste jela?" zeptal se mne skepticky."Přibližně ano sto, sto padesát?" pokrčila jsem rameny. Naklonila jsem se k němu blíž, a chtěla jsem na něj použít nátlak, ale nešlo to."Propána, tady je celé město zásobováno sporýšem?" uchechtla jsem se. "Jako by vám to k něčemu bylo. Chtěla jsem vás jenom ovlivnit, ale teď," dělala jsem, že přemýšlím. Každému bylo jasné, jak to dopadne. Nemůžu ho nechat jít. Policajt se na mne se strachem podíval."No jo, kamaráde, tady je konečná," oznámila jsem mu. "Mimochodem ty ten sporýš piješ, nebo...""Já ani nevím, co to ten sporýš je!" křikl na mne."Ty jsi vážně zajíc," usmála jsem se od ucha k uchu. "Každopádně risk, je zisk." Naklonila jsem se k němu blíž, mé zuby už dostaly tvar špičáků. Bylo divné, že se ten chlap nebránil. Něco tady nehrálo. Najednou vytáhl z poza zad kolík a vrazil mi ho do břicha. To si vážně myslí, že ho nedostanu. Proč mi ho nevrazil do srdce? Lidi jsou stále tupější! Rychle jsem si ho vytáhla, a díky zdravé stravě se mi rána okamžitě zahojila, policajt chtěl utéct, ale buďme k sobě upřímní, přece nemůže být tak naivní. Dostala jsem se k němu a své zuby jsem mu zabořila do krku, žádný sporýš. Musel ho mít formou nějakého náramku, nebo něco podobného.Tělo jsem hodila do příkopu, a vydala se znovu na cestu. Byla jsem tam do pár minut. Vystoupila jsem z auta, moje první reakce byla taková, že jsem zjistila, že se to tady ani trochu nezměnilo.Zaklepala jsem. Na druhé doklepnutí už byly dveře otevřené. Jak jsem čekala, stál v nich usměvavý Damon s whisky v ruce."Je tady Stefan?" zeptala jsem se povýšeně."I tobě dobré ráno, Cukřenko. Můžu se zeptat, kdo tě tak zřídil?" poukázal na mé tričko od krve.