Liars - lhářky

Část 6

6. kapitola

Pohled Stefana:

"Takže... Rosalyn?" zeptala se vážně. Lehce jsem přikývla, myslím, že poznala, že se mi tato manželka moc nezamlouvá.

"No, otec si myslí, že je to pro mne to nejlepší," přiznal jsem. Katherine si lehce povzdechla.

"Možná by ses měl řídit svým instinktem, ne instinktem tvého otce," připustila chladně. Postavila se na nohy a přešla ke knihovně, co byla v pracovně. Pečlivě si četla názvy knih.

"Jaká je tvá oblíbená kniha?" zajímala se. Trochu jsem se pousmál a přešel ke stolu, kde stále ležel spis od Shakespeara. Podal jsem jí ho.

"Asi Shakespeare. Pokud chceš, mohl bych ti někdy odvyprávět děj Roma a Julie, kdybys měla zájem," nabídl jsem jí. Katherine se krátce zasmála.

"Já znám Romea a Julii skoro nazpaměť. Shakespeare je můj oblíbený autor, a Romeo a Julie je mé oblíbené dílo, poté asi následuje Hamlet," uvažovala. Ona je jako stvořená pro mě! Rosalyn přečetla naposledy knihu v dívčím internátě, a to se přiznala, že přečetla jen polovinu. Jak je možné, že Katherine zná takovou literaturu?

"Ale to neznamená, že bych si od tebe ráda neposlechla nějaký příběh," zamrkala a pomalu opouštěla místnost. Proč jsi nemohla přijít do Mystic Falls dřív? Ona je jako má spřízněná duše...

Pohled Damona:

Elena mě vzala za ruku a vedla mě úzkým schodištěm do jejího pokoje. Otevřela dveře, a mě se naskytl pohled na pokoj, ve kterém jsem nebyl už hodně dlouho. Vtáhla mě do pokoje, naklonil jsem se blíž k ní a lehce jí políbil, ona mě si mě ale přitáhla blíž a začala mě líbat náruživěji. Polibky jsem ji samozřejmě opětoval. O chvíli později jsem to už nevydržel a položil jí na postel, ona se trochu zasmála, a začala mi sundávat košili. Samozřejmě jsem se jejích doteků nebránil. Ona mi pomáhala se sundáváním korzetu. Měla tělo bohyně, byla neskutečně krásná. Elena se nahnula k mému krku a věnovala mu polibky. Ale o chvíli později jsem necítil pouze rty na svém krku. Ucítil jsem neskutečnou bolest... ona, ona mě kousla a sála mou krev. Mě to ale nevadilo, spíš jsem byl zmatený, nevěděl jsem, co to znamená. Elena samozřejmě za chvíli přestala. Podívala se do mých očí. Musel jsem vypadat zmateně. Elena neměla její stálý obličej, vypadala trochu jako ďábel. Ale já jsem se nebál. Proč jsem se jí nebál?

"Eleno?" zeptal jsem se. Ona jen párkrát zamrkala, její dravý obličej se změnil znovu na ten lidský.

"Bojíš se mne?" zeptala se po chvíli ticha. Prudce jsem zavrtěl hlavou. Ona se jen usmála od ucha k uchu. Velice jí to potěšilo. "To jsem moc ráda, Damone, věříš mi, že bych ti nikdy neublížila?" zajímala se.

"Vím, že bys mi neublížila, protože tě miluju," přiznal jsem. Elena se ke mně nahnula blíž a věnovala mi polibky.

"Damone, slíbíš mi, že to nikomu neřekneš?"

"Nikdy bych neudělal nic, co by ti ublížilo." Teď začalo vše na novo. Hladil jsem ji po celém těle, líbal ji všude, a ona mi to vše opětovala. Věděl jsem, že teď pro mne život teprve začal. Objevil jsem něco, za co stojí žít. Dobře, můj otec zřejmě nebyl moc velký blázen, když mi říkal, že existují upíři, ale to je jedno! Asi bych to vše co nejdřív měl říct Eleně, že můj otec ví o upírech. Ale to si nechám až na ráno. Teď pro mě nikdo jiný, nic jiného neexistovalo... Jen Elena.

Ráno jsem se probudil vedle krásné hnědovlasé upírky. Stále lehce spala. Sáhl jsem si na krk, jestli to, že je upírka, je vážně pravda, nebo jen výplod mé fantazie. Byla to pravda. Nahmatal jsem na svém krku dvě malé dírky velikosti špendlíkové hlavičky. Nevím proč, ale pousmála jsem se."Dobré ráno," pozdravila mne, když otevřela oči. Opětoval jsem jí pozdrav, a ještě jsem k tomu přihodil úsměv.

"Asi bych měl jít, otec se bude divit, kde jsem," připustil jsem náhle. Elena mne ale chytla za ruku."Nechoď nikam," šeptla a při tom zapředla jako kotě. Dá se tady tomu odolat? Nedá, je to nemožné!"Chvilka mě asi nezabije," usmála jsem se na ní. Najednou někdo zaklepal. Trochu jsem zpanikařil. Až teď jsem si všiml, že Elena má na sobě pyžamo.

"Dále," vyzvala dotyčného. Otevřely se dveře, v nich stála služebná Emily. Trochu jsem se styděl, upřímně, bylo to trochu divné.

"Slečno, Paní Pearl by chtěla s vámi a se slečnou Katherine mluvit. Slečna Katherine jí už dělá společnost," oznámila s poklidem a úsměvem.

"Jistě, děkuji Emily. Vyřiď, že za chvíli přijdu." Emily se ještě jednou usmála a opustila pokoj. Elena se na mne zmučeně podívala.

"Myslím, že naše hrádky jsou u konce," posmutněle se na mne podívala.