Od Koho Jsou??

10. Minulosti, země vzdálená

Seděla na své posteli a dívala se na svůj odraz v zrcadle. Nechtěla dnes nikam jít, hlavně ne tam. Proč? Dnes se konal pohřeb. Čí? Jejího nejlepšího kamaráda a tajné lásky. Najednou celý obraz zčernal a ona se propadla do mučivé temnoty.

____________________________________________________________________________________

Stála u rakve, společně s Lexi a jeho rodiči. Jeho matka se opírala o její ho manžela a plakala. Poté co kněz odříkal poslední slova, začali lidé házet na rakvi růže. Všichni házeli Rudé, jen ona, Lexi a jeho rodiče měli Bílé růže. Sofie šla úplně poslední.

"Miluji tě..." Zašeptala a hodila růži na rakev. Při pohledu jak růže padá dolů se ještě víc rozbrečela a padla na kolena

____________________________________________________________________________________

"Překvapení!!!!" Vykřikl najednou dav lidí, Sofie se rozhlížela kolem sebe, byla to oslava jejích 17tých narozenin. Byli tam všichni, její rodiče, jejich známí a všichni její kamarádi, jen jedna osoba zde chyběla. Dnes to byl přesně rok co je pryč. Lexi se Sofii zůstala celou dobu co všichni ostatní oslavovaly. Ona na nic takového neměla vůbec náladu, proto se se všemi co nejdřív rozloučila a utekla do svého pokoje, kde padla do postele a byla rozhodnutá už nikdy nevstát.

____________________________________________________________________________________

Zděšeně se rozhlížela kolem sebe, aby zjistila kde je. Byla na hřbitově, u jeho hrobu. Musela se pro sebe zasmát. Od pohřbu sem chodila velmi často, většinu na něj křičela, nadávala mu, že ji tu nechal, že ho milovala víc než svůj život a teď už nemá proč žít.

"Tak jsem tu zase. Minulí měsíc jsem měla narozeniny." Sedla si na paty a utrhla si hrst trávy.

"A taky to byl rok od té nehody. Je mi to strašně líto, měla jsem to být já, ne ty. Neměl si mě zachránit. Moc mě to mrzí." Poslední slova zašeptala. Po tváři jí začala stékat slzy, rychle ji setřela hřbetem ruky. Pořád myslela na Sebastiana, na to co pro ni udělal, obětoval se pro ni, zemřel raději on než aby viděl její smrt. A teď by nechtěl aby pořád fňukala.

"Slibuju ti, že od teď už nebudu brečet." Řekla pevným hlasem. Od té doby se Sofie změnila. Už nežila, ale pouze přežívala.

____________________________________________________________________________________

Tak je tady nová kapitola, je to kousek té hlavní minulosti Sofie.  Doufám, že se vám kapitola líbila a v médiich máte písničku, kterou jsem poslouchala při psaní téhle kapitoly.

PS.: Brzy na mém profilu budete moc najít nový příběh, název vám zatím neprozradím.

Emery