Sofie přišla do školy 10 minut před zvoněním. Jakmile otevřela skříňku vypadl z ní malý papírek.
"Nemusíš se bát že by ti dopisy někdo ukradl, i když ani mě se to moc nelíbí slibuji že něco vymyslím. A toho sblížení se nemusíš bát, je to přirozená věc, jako východ a západ slunce. -ON"
Jak to mohl stihnout, vždyť jí samotné trvá cesta do školy 30 minut. Ne všichni chodí tak pomalu jako ty Sofie. Papírek schovala do jedné z učebnic.
Po páté hodině šla na oběd. Sedla si sama s šťourala se v jídle.
No Number: Sluší ti to i když se mračíš?
Sofie: ON
No Number: Jo, já ti psal že na něco přijdu.
S.:Já vím.
ON: Toho jídla ses skoro nedotkla.
S.:Nechutná mi. Už musím mám informatiku.
ON: Pa krásko.
S.:Pa. <3
ON: Ty jsi mi poslala srdíčko.
S.:Možná, proč? Vadí ti to?
ON:Ne vůbec, spíš mě to překvapuje.
S.:No vidíš, pa, už vážně musím jít.
ON: Pa.
Tak je tady další díl. Od teď už to nebude jen o dopisech, ale nebojte nezmizí. Doufám že se vám kapitola líbila.
PS: Brzo dokončím první kapitolu Denom hunters. Takže se můžete těšit. A mám pro vás nachystaný ještě jeden příběh, který je trochu podobný tomuto.
Vaše Emery.
ČTEŠ
Od Koho Jsou??
Storie breviSofie se s nikým moc nebaví, je tajnůstkářka, na Venek, se snaží vypadat drsně, ale uvnitř je to milá, hodná a kamarádská holka. Přesto, tyhle city na sobě nedá zdát. Vše se změní když dostane dopis od někoho, kdo jí zřejmě hodně dobře zná a podepi...
