27. Je konec

67 9 0
                                    

Seděla v autě a otevřela papír s dopisem:

"Jak jsi mi to mohla udělat. Já ti věřil. Myslel jsem že nejsi jako ostatní holky. Proč jsi mi nenapsala, že ses do něj zamilovala. Lhala jsi mi, sprostě jsi mi lhala. Je mi z tebe zle, už nikdy mi neliš, zapomeň na mě, stejně jako já na tebe. Pro mě už neexistuješ. Je konec. Mezi námi je konec. Zklamala si mě Sofie, tolik jsem tě miloval. - Sbohem ON."

Seděla a četla ten dopis pořád dokola, nemohla tomu uvěřit, on je viděl. Ne to prostě nemůže být pravda. Z kapsy vytáhla mobil a roz klikla zprávy.

S: To co jsi viděl není tak jak vypadá. Já ho nemiluji, nelíbí se mi. Vím, že mi nemáš proč věřit, ale prosím dej mi šanci to vysvětlit. Záleží mi na tom co jsme mezi sebou měli, snad ještě máme. Prosím nech mě to vysvětlit.

Odeslala zprávu a čekala, nic se nestalo pouze jí došla zpráva o tom, že si zprávu přečetl. Po  tvářích jí začali stékat slzy. Do uší si dala sluchátka a brečela, brečela jako nikdy. Bolelo jí to, bolelo ji srdce, které bylo zlomené, znovu.

Auto se pohnulo pod váhou jejího táty. Rychle setřela slzy ze tváří a dívala se z okýnka. Její táta se na nic neptal a rozjel se domů. 

Doma Sofie zalezla do svého pokoje a nikomu neotevírala. Zůstala tam celý týden, vyšla maximálně, když měla hlad nebo žízeň, ale nikdy na déle než 3 minuty. Táta ji ze školy omluvil, ale uvědomoval si že to takhle dál nejde.

Od Koho Jsou??Kde žijí příběhy. Začni objevovat