Od Koho Jsou??

26. Co to děláš??

"Haha, na to mě máš až moc ráda." 

"A to říkal kdo??" Zeptala se Sofie Brada. Sedla si zpátky na vozík aby si mohla odpočinout.

"Já."

"No jasně." Zasmála se. Rukama dala do pohybu kola vozíku a jela k východu z chodby. Brad šel hned za ní.

"Sofie čekej." Zavolal na ni a ona se zastavila před dveřmi, které vedli do haly.

"Co je??"

"Jsi naštvaná. Proč??" Zeptal se jí.

"Nejsem, jen už musím jít." A znovu se rozjela, jenže on chytil opěrky vozíku a stáhl ji zpátky k sobě.

"Co to dě..." Stačila říct , když přitiskl svoje rty na ty její a prudce ji políbil. Sofie se ho snažila odstrčit, ale marně, líbal ji dál. Nakonec se jí to podařilo a odstrčila ho.

"Co si myslíš, že děláš?!?!" Vykřikla na něj.

"Já myslel, že to tak taky cítíš."

"Tak tos myslel špatně. Já k tobě nic necítím. Na víc jsem tvoje pacientka a mám někoho na kom mi hodně záleží. A jestli se to vše kvůli tobě pokazí tak si mě nepřej." Zakřičela na něj a naštvaně odjela do haly, kde čekala asi 10 minut na jejího tátu.

"Ahoj, kde je Brad??" Zeptal se jí.

"Nevím, ať je kde chce, už k němu nechci jít. Můžu přejít k novému doktorovi, nejlépe k ženské??" Zeptala se ho naštvaně.

"Jasně, půjdu to hned zařídit. Běž do auta, za chvíli jsem tam." Podal jí klíček a ona jela k autu. Z kufru vytáhla berle, vozík složila do kufru a chtěla nastoupit. Jenže její pozornost upoutala obálka zastrčená za stěrač. Vzala ji, nasedla do auta, klíče dala do zapalováni a otevřela obálku, ze které vytáhla dopis.

Tak je tady další kapitola. Strašně moc děkuji za 1k přečtení. Jste úžasní, bez vás bych to nedokázala. Bye Emery.