Od Koho Jsou??

15. Domove, sladký domove

Dojeli před jejich dům. Na trávníku, hned u plotu bylo strašně moc plyšáků, svíček a všeho možného. Bylo to něco jako pomník, na dvou tyčích byli připevněné dvě fotky, jedna byla její matky a druhá byla její.

Otec jí pomohl na vozík a odvezl jí do domu. Její pokoj přestěhoval dolů, do herny, kterou už asi 5 let nepoužívali. Sofie tu hernu milovala, vždy tu s otcem trávila strašně moc času ale po té co její matka začala šílet sem  měla zákaz vstupu, vlastně nesměla být v blízkosti jejího táty.

Vozíkem vjela dovnitř a rozhlížela se po pokoji. Stěny byli vymalované na bílo. V levém rohu u okna stála její postel, vedle ní přímo pod oknem menší pohovka. Na druhé straně byl její psací stůl, s počítačem a vším učením. Nad stolem byla polička s jejími medailemi. Napravo de dveří stála velká skříň a vedle ní knihovnička. Nalevo zase byli dveře, které vedli do její vlastní koupelny. Všude po pokoji byli rozmístěny krabice s jejími věcmi. Na posteli stála krabice s nápisem Handball, dojela vozíkem k posteli a otevřela krabici.

Bylo v ní všechno její vybavení: Míč, boty, dresy, mikina, prostě všechno. Prohrabovala se těmi věcmi a v očích se jí začali tvořit slzy, měla strach že už nikdy nebude moc hrát. Zamrkala aby zahnala slzy a všechny věci schovala zpátky do krabice. Vydala se na prohlídku domu, chtěla vědět co tu její táta všechno změnil. 

Projížděla chodbou kde vždy vyseli rodinné fotky. Teď taky, ale pár, nebo spíš většina jich chyběla. Chyběli ta na kterých byla její matka. Musel je vyhodit dřív něž se vrátila z nemocnice. Dojela do obýváku, kde na ni dolehli první vzpomínky. Viděla před sebou jak tu vždy trávili společně hodně času, smáli se, dívali na film nebo si povídali. Podívala se do kuchyně, bylo to jako by tam máma byla, vždycky se v kuchyni uměla orientovat a skvěle vařila. Sofie jí ráda pomáhala, vždycky se u toho nasmáli a zpívali si, i když to ani jedna z nich pořádně neuměla.

Dojela na verandu a chvíli jen tak zírala do neznáma. V hlavě si promítala všechny ty okamžiky co tu prožila.  Přemýšlela o všech těch blbostech co tu s Lexi a Sebastianem prožila, jak se třeba naschvál polévali vodu, na její narozeniny, které tady slavila.

Ze vzpomínání jí vyrušilo zazvonění dveřního zvonku. Vjela s vozíkem zpátky do domu, její táta už scházel dveře a  hned byl u dveří. Otevřel je a v nich se objevila Lexi, s taškou přes rameno. 

"Ahoj Sof,Dobrý den pane Martinxi." Pozdravila ho Lexi.

"Ahoj Lexi, pojď dál." Pozval ji a o krok ustoupil aby mohla projít.

"Ahoj Lex." Usmála se na ni Sofie.

"Tati, mohla bych něco namalovat na zdi v pokoji?" Zeptala se ho Sofie.

"Jasně že můžeš, ale nic sprostého."

"Děkuji." Usmála se a s Lexi šli do jejího nového pokoje. teda Lexi šla, Sofie musela jet na vozíku. Už jí to začalo unavovat a těšila se až bude moct zase chodit.

Lexi se její noví pokoj moc líbil a začali spolu vymýšlet a poté i kreslit různé návrhy.