Její otec odešel někam s doktorem a ona v pokoji osaměla. Její mobil ležel na skříňce vedle postele. Píp pÍp. Natáhla se pro něj. I když jí to šlo celkem těžko, protože měla levou ruku v sádře a musela se nějak přetočit
ON: Možná jo, možná ne. :D
S.: Vážně si ze mě budeš dělat srandu?
ON: Možná, ale teď vážně. Jak je ti??
S.: Už líp, je tu se mnou táta, teda teď zrovna ne, něco probírá s doktorem. A za chvíli dojde Lexi.
ON: To je dobře. Nic tě nebolí??
S.: Jo trochu ruka a noha. Ale dostala jsem nějaké prášky.
ON: Škoda, že tam nemůžu být s tebou.
S.: Ještě asi 4 měsíce a potkáme se.
ON: Já vím. Budu muset jít.
S.: To je škoda.
ON: :) Podívej se do nočního stolku, hned vrchní šuplík.
S.: Proč??
ON: Máš tam překvapení.
Sofie se opatrně posadila se a natáhla se po šuplíku. Otevřela ho a v něm leželo několik dopisů. Položila si je na kolena, vzala si jeden a začetla se do něj. Přečetla všechny a četla si je stále dokola. Vůbec nevnímala čas až když se ozvalo zaklepání, vzhlédla od dopisů. Pro jistotu dopisy schovala do šuplíku a pak zavolala:
"Dále." Dveře se rozletěli, dovnitř vběhla jako hurikán Lexi a objala Sofii.
"Díky bohu, že jsi v pořádku. Tolik jsem se o tebe bála." Zašeptala jí Lexi do ucha a od táhla se od ní.
Tak je tady další kapitola, doufám že se bude líbit. Bye u další kapitoly, Emery.
ČTEŠ
Od Koho Jsou??
Short StorySofie se s nikým moc nebaví, je tajnůstkářka, na Venek, se snaží vypadat drsně, ale uvnitř je to milá, hodná a kamarádská holka. Přesto, tyhle city na sobě nedá zdát. Vše se změní když dostane dopis od někoho, kdo jí zřejmě hodně dobře zná a podepi...
