Leden a únor uběhl neskutečně rychle, aspoň Sofii se to tak zdálo. Sofie pořád chodila na rehabilitaci a více se poznávala s Bradem. Taky si psala s NÍM, nemohla se dočkat až se konečně uvidí. Zbýval ještě měsíc a 24 dní a ona už si odškrkávala dny v kalendáři.
Právě seděla v čekárně a psala si s NÍM.
S: Ahoj.
ON: Ahoj, kde jsi???
S: V nemocnici, na rehabilitaci.
ON: Aha
S:Den bych měla zkoušet chodit jenom s tou ortézou.
ON:To je skvělé, už jsi jen pár kroků od toho aby jsi mohla zase normálně chodit.
S: Ano.
ON Už jen necelé 2 měsíce.
S: Jo. Už musím, potom ti napíšu.
ON: Dobře.
"Co se tak usmíváš??" Zeptal se í Brad.
"Proč bych se neměla usmívat??"
Dojeli do chodby, která spojoval dvě budovy, Brad jí pomohl vstát,řekl jí co dnes bude dělat a ona souhlasila. Chtěla se chytnout zábradlí, ale on jí zarazil. Tázavě se na něj podívala a on jí řekl, že by měla už byt schopná ujít i delší vzdálenost bez pomoci berlí, nebo čehokoliv jiného.
"To jako vážně??"
"JO. Jen to zkus." Vzal si do ruky desky a začal do nich něco zapisovat.
"Co si to tam píšeš??"
"Ale nic." Pořád se díval do papírů a začal coufat. Sofie si vůbec neuvědomila, že jde za ním.
"Vidíš jak ti to jde." Zasmál se jí.
"Já tě asi zabiju."
ČTEŠ
Od Koho Jsou??
NouvellesSofie se s nikým moc nebaví, je tajnůstkářka, na Venek, se snaží vypadat drsně, ale uvnitř je to milá, hodná a kamarádská holka. Přesto, tyhle city na sobě nedá zdát. Vše se změní když dostane dopis od někoho, kdo jí zřejmě hodně dobře zná a podepi...
