Od Koho Jsou??

14. Návštěva

Lexi do jejího pokoje vletěla jako hurikán. Sofie byla moc ráda, že je tady sní, aspoň měla možnost z ní vytáhnout nějaké informace. 

"Lex, co je nové ve škole?" Zeptala se jí.

"No, popravdě nic moc. Všichni teď řeší tvou nehodu a nebo se připravují na maturity." 

"Panebože vždyť my letos maturujeme." Zděsila se najednou Sofie. Lexi se začala svíjet smíchy.

"Připadá ti něco vtipné??"

"Jo ty Sof, zase vyšiluješ kvůli úplná blbosti. Stejně už všechno umíš." Lexi se začala smát ještě víc, Sofie se k ní po chvíli přidala. 

Prokecali strašně dlouhou dobu, Lexi by nejraději neodešla, ale musela domů. Za Sofii došel ještě její táta.

"Jak se cítíš?" 

"Už mi bylo líp, ale ještě se trochu prospím a bude mi fajn. Kdy mě pustí domů??"

"Asi za 3 dny, pokud půjde vše podle plánu možná i už zítra."

"To by bylo skvělé. Jsem ráda, že tě mám tati."

Sofie si lehla a přikryla se. Zavřela oči a po chvíli usla.

Druhý den:

Ráno Sofii čekala vizita, vše bylo v pořádku a ona mohla domů. Táta jí přinesl tašku a začal jí tam dávat všechny věci, když otevřel šuplík od nočního stolku uviděl tam dopisy.

"Co to je??"

"Nic to není, nech to prosím být." Poprosila ho Sofie, ale on ji neposlechl a přečetl si jeden.

"Od koho jsou??"

"Od jednoho kamaráda. Nechával mi je tady, když jsem spala. Našla jsem je včera." 

"Nelžeš mi? Proč se teda podepisuje ON?"

"Protože je to kluk. A už to prosím neřeš." Zaprosila znovu a její táta ji opravdu poslechl a dal dopisy do tašky a pokračoval v balení jejích věcí. V 10 bylo vše hotové, pomohl jí na vozík a odvezl ji k autu. Rozjeli se domů, Sofie ještě napsala  Lexi aby jí přinesla nějaké učení. Zapnula si na mobilu písničky a dala si sluchátka do uší.