Shattered (Ashton Irwin)

Prolog

Zdravím. Mezi vámi je určitě spousta šikovných lidí, takže jestli by se někomu z vás zachtělo vytvořit obálku pro tento příběh, budu jen ráda. Ovšem, do ničeho vás nenutím. Přeji vám příjemné čtení :) 

S bolestí je to tak, že někdy cítíte všechno. Jasně, spadnete a odřete si koleno, ale jak bych si někdy mohl myslet, že je to jediný druh bolesti?

Váš svět se může okamžitě zhroutit. Kvůli jedné věci nebo více, ale trvá to jen vteřinu. Není potřeba hodně času na zhroucení se do někoho, kdo nejste, a zároveň zlomit lidi, které milujete. Nebo bych měl říct „osobu", protože teď opravdu miluju jen jednu.

Hodně přemýšlím o svém dětství... a i když mi bylo řečeno, ať na to zapomenu, vím, že to nikdy nedokážu. Vím, že jsou věci, co jsem mohl udělat, ale taky vím, že jsou věci, které jsem udělat nemohl. Myslím, že ta vina z toho času v mém životě je další druh bolesti.

A se strachem se to má tak, že vás někdy nutí říkat a dělat věci, které jste nikdy nečekali, že uděláte. Můžete se zamotat do tolika emocí, obav a nočních mur, až si myslíte, že všechno ztratíte. Ať už pro vás všechno znamená několik lidí nebo jen jedna osoba... cítíte stejně strachu, jako ostatní. Začnete se měnit a ztrácet kontrolu nad svým mozkem, který vám říká dost.

Ale nemůže přestat. Dokážete kontrolovat jen některé věci. A právě tyhle věci vás zlomí.

Měl jsem ten strach. Víte... strach, že znovu všechno ztratím? Stalo se mi to už tolikrát, a jestli by se mě někdo zeptal, řekl bych jim to stejné: pozře vás to. Nutí vás to říkat, dělat a myslet si věci, které jsou úplně mimo. Až moc přemýšlíte, málo spíte, sedíte hodiny a hodiny v tichu, přejete si, aby vám někdo podal rozum na stříbrném podnose. Bohužel není tak jednoduché rozum získat.

Změníte se. Změníte se tak moc, až se lidé (nebo osoba), kteří vás milují, se na vás budou dívat jinak. Ta jediná osoba, která vás miluje víc, než cokoli jiného, vás bude pozorovat, jak se měníte, dokud nebude vědět, jak dál. Začnou ztrácet naději spolu s vámi... a když se bojíte, všechna naděje najednou zmizí. Cítíte, že není cesta ven, tak dál děláte věci, které byste nikdy předtím neudělali, dokud nejste úplně zlomení.

A tehdy začnete cítit bolest. Cítíte všechno, stejně jako ta osoba, co vás miluje. Sdílí s vámi bolest, ale neví, jak to popsat vám, jejich přátelům, nebo sami sobě. Začnou mít o vás starosti, dokud se kvůli všemu, čím jim ubližujete, nezlomí.

Ta osoba, kterou milujete, vás miluje. Ale zlomíte je stejně, jako sami sebe.

A ta osoba začne přemýšlet; ‚Miluje mě vůbec ještě? Miloval mě někdy?' Protože nezvládnout vidět někoho, koho tolik milují, tolikrát nakřápnutého, až se nakonec zlomí. Sledují osobu, do které se zamilovali, rozpadnout se na tisíc kousků bezmoci a zoufalství, dokud nezbydou jen roztroušené kousky toho, co ta osoba byla.

Ale ona si ničeho nevšimne. Nebude si všímat bolesti, kterou způsobí mě a všem kolem.

Ta osoba, kterou miluju... si myslí, že je v pořádku a neměla by se starat. Bojí se, že všechno ztratí, ale nikdy se nepřestane měnit. A vždycky se změní k horšímu, že? Jak vždycky říkám... její život se stane jednou velkou honičkou, bude se honit za věcmi, díky kterým se aspoň na chvíli bude cítit stabilní. Ty dobré a napomáhající věci, po kterých se honí, se změní... na bezvýznamné. Věci, které to jen zhorší.

Jak jsem s ní ležel, s dívkou, kterou miluji nejvíc na světě, myslel jsem, že je všechno v pořádku. Doufal jsem v budoucnost, protože jsem myslel, že jsme oba připraveni jít dál.

Já jsem, jen jsem netušil, že ona ne.

A ještě nic nevím, když spíme v starém motelu v úplně jiném státě, než ve kterém žijeme. Těším se na návrat domů, na usmívání s ní, a na to, že budeme to, co máme spolu být: šťastní. Oba si myslíme, že se věci zlepší, a myslím, že ano.

Ale... nevěděl jsem... že se úplně naprosto mýlím.

Ještě to nevím, ale mýlím se, že všechno bude v pořádku. Mýlím se, když říkám, že se věci zlepší, protože se nezlepší. Nevím, že jsou za rohem skvělé věci, ale tyhle věci budou následované jinými, které ji zlomí. Jak už jsem tolikrát řekl... je tu tolik věcí, které ji můžou zlomit.

A málo jsem věděl, že přesně to se stane.

A nejen ji zlomit. Úplně ji rozdrtí.

Jako každá skvělá věc v mém životě, ona bude rozbitá.

Jak jsem s ní ležel, obalený teplem a radostí, kterou mi dává, bylo hodně věcí, o kterých jsem ještě nevěděl.

A málo jsem věděl, že budu Brooke pozorovat, jak se rozbíjí. A tentokrát s tím nebudu moci nic udělat.