Shattered (Ashton Irwin)

15. Kapitola

„Brooke-"

Ashtonův polekaný hlas mě probudil a zalapala jsem po dechu. Rozhlédla jsem se v temnotě a cítila se lapená. Zmateně jsem si sedla a ustrašeně jsem ho hledala. Jen ho.

„Ashtone?" zavolala jsem a vyškrábala se na kolena na posteli. Připadala mi prázdně. „Ashtone!" zaskřehotala jsem.

Byl pryč že? Necítila jsem jeho přítomnost, nemohla jsem na něj šáhnout a obejmout ho, možná jsem ani neslyšela jeho slabý hlas, který pořád opakoval mé jméno.

„Brooke," řekl Ashton hlasitěji a ulevilo se mi, když jsem cítila jeho ruce na ramenou. „Brooke, co se sakra stalo?"

„Já ne – já nemůžu..." zamumlala jsem. Možná byla jedna ráno a měla jsem noční můru. „Ashtone-"

„Potíš se," řekl Ashton vyděšeně. „Ty- ty se třeseš, Brooke. Co se stalo?"

„Já nevím!" vykřikla jsem a snažila se pustit slzy. Na mé chladné kůži byly horké a třásla jsem se ještě víc. „B-byli tam démoni a-a strašidla a temnota a –"

„Brooke," řekl Ashton jemně a já otevřela oči. Jasné měsíční světlo mu rozzářilo oči. Okamžitě mě zhypnotizovaly, ale moje soustředění zmizelo, když se mi zamlžily oči. Vytryskly slzy a já je zavřela. Zabořila jsem si prsty do vlasů, zakroutila hlavou a nadávala.

„Hej," řekl Ashton jemně. Cítila jsem ho blíž. „Brooke-"

Aniž bych to věděla, začala jsem se smát. Nebyl to takový smích, který obvykle mám s Ashtonem. Ten byl veselý a živý. Ale tenhle byl prázdný a smutný.

„Jsem takový blázen-" moje slova přerušil můj vlastní smích bez emocí. „Jsem tak zasraně moc žalostná, že ani nemůžu v noci spát!" Zaklonila jsem se s rukama na břichu a smála se. Místnost byla naplněná mým smíchem a díky tomu vypadala ještě prázdněji. Nejsem si jistá, co bylo tak směšné, ale z nějakého důvodu jsem se smála jako bezdomovec závislý na drogách.

„Co?" vydechl Ashton. Mrkla jsem na něj koutkem oka a dokázala jsem se jen soustředit na jeho horor v očích. Nejspíš kvůli mně.

„Já kurva nevím!" zasmála jsem se znovu.

„Brooke, co to sakra," řekl drsně. Jeho tón mě překvapil a utišila jsem se. „Co je tak směšné?"

„Já!" začala jsem se znovu smát. Smála jsem se nad tím, jak hloupá jsem, že nedokážu ani spát. A tím, že jsem znovu vzbudila Ashtona, i když bych neměla.

„Brooke, přestaň," prosil Ashton. Jeho tón se hodně změnil a tak zněl jako plný beznaděje. Můj smích ustal a tlukot srdce se zpomalil. Ale když se zpomalil, připadal mi slabý. Jako by mé srdce pumpovalo vzduch a ne krev, kterou jsem potřebovala k životu. Místnost utichla a s Ashtonem jsme na sebe jen zírali.

„Omlouvám se," vzlykla jsem konečně a cítila víc slz v očích. Nechala jsem je se koulet po tvářích, vklínila jsem se mezi Ashtonovi nohy, padla mu kolem krku a nechala jeho teplo mě ukonejšit. „Omlouvám se, omlouvám se, omlouvám se-"

„Brooke," řekl Ashton znovu, tentokrát jemněji. Jeho silné ruce se kolem mě obtočily, ale já mu to nedokázala oplatit. Zůstala jsem stočená v klubíčku, objímala si kolena a snažila se co nejvíc do něj zabořit. Jen tak jsem se dokázala cítit bezpečná před každou temnou myšlenkou, která se mi drala do hlavy.

„Moc se o-omlouvám," koktala jsem. „Nechtěla j-jsem-"

„Pššt," řekl Ashton do mé kůže. „Zlato, jsi v pořádku-"