Shattered (Ashton Irwin)

21. Kapitola

V pátek jsem vcházela do školy s povzdechem a myšlenkou na to, že mě od víkendu dělí ještě sedm hodin. Ale neměla jsem si na co ztěžovat, dnešek bude stát za čekání. V pondělí mi Leila řekla o večírku její bohaté kamarádky. Leila řekla, že nechodí do téhle školy, takže ji neznám. To není divné, ne? Nezáleží na tom, kdo tam je nebo není, hlavně že se všichni baví. Rozhodla jsem se jít, proč taky ne? Minulý pátek s nimi byl skvělý.

Kazila mi to jen myšlenka na Ashtona. Od pondělí byl jako obvykle, což je dobře, i když nevím, proč byl tak smutný a tichý. Chtěla jsem si s ním promluvit, ale nechtěla jsem vypadat zvědavě. Po hodně přemýšlení jsem rozpoznala pohled v Michaelových očích. Byl smutný a trochu osamělý, nejspíš proto, že jsem trávila tolik času s jeho nejlepším kámošem. Což není špatné a já to chápu. Rozhodla jsem se o Ashtona nestrachovat a užít si jeho společnost.

Po cestě k Ashtonovi a Calumovi jsem za sebou zaslechla Leilu. „Haló!" zašvitořila. Otočila jsem se a usmály jsme se na sebe.

„Čau," pozdravila jsem ji.

„Mám velmi důležitou otázku," mrkla na mě. „Jdeš dneska?"

„Jo," přikývla jsem a ona se rozzářila. „Jak bych si to mohla nechat ujít?"

„Ah, super!" úpěla nadšeně. „Tohle bude... počkej," její tón se změnil na vážnější. Zmateně jsem naklonila hlavu.

„Co je?" zeptala jsem se.

„Jde Ashton?" zeptala se. Srdce mi vynechalo úder. „Neříkám, že nemůže, jen mě to zajímá."

„Vážně?" zeptala jsem se. Myslela jsem, že by to Leila zakázala.

„Měla bys ho vzít s sebou!" řekla. „Ani mi to nevadí, protože je to místo obrovské. Ale záleží jen na tobě."

Přikývla jsem a přemýšlela nad tím. Chtěl by Ashton jít? Už je to dlouho, co jsme dělali něco zábavného. Jasně že mazlení na pohovce je taky zábava, ale chybí mi ty jiné věci. Udivovalo mě, jak zábavné byly, ať už kradl v obchodě nebo jsme běželi po golfovém hřišti Nickova táty. Už je to dlouho a ani si nepamatuju, kdy jsme byli naposled venku.

Možná to přesně potřebuje, pomyslela jsem si. To dávalo smysl. Možná jen potřebuje zábavu a bude se cítit líp. Nechoval se divně celý víkend, ale měl by jít se mnou. Bude to fajn; chybí mi to.

„Rozhodně si s ním o tom promluvím," řekla jsem. Leila se usmála a přikývla.

„Super!" řekla. „Jestli nepůjde, napiš mi a odvezu tě. Ashton nejspíš ví, kde to je, protože tam bývával často."

„Oh, dobře," odpověděla jsem a snažila se znít normálně. „Uvidíme se večer?"

„Jop!" řekla vesele, rozloučila se a odkráčela pryč. Otočila jsem se původním směrem a uslyšela smích Ashtona a Caluma.

„Slyšela jsem váš smích přes půlku nádvoří," řekla jsem, když jsem k nim přišla.

„Calume, řekni to znovu!" zahihňal se Ashton a přivřel oči. Vzhlédl na mě, usmál se ještě víc a rozevřel náruč.

„Lásko!" řekl. Ulevilo se mi. Vypadal v pořádku, což jsem přesně chtěla. Sedla jsem si mu na klín a on mě objal.

„Co jsi řekl?" zeptala jsem se Caluma, když jsem políbila Ashtona.

„Já jen..." odpověděl Calum, pak zakroutil hlavou a zasmál se. „Ani to nebylo tak legrační. Ashton měl ráno moc banánů."

„Oh Bože," hrála jsem s ním a mrkla na Ashtona.