Shattered (Ashton Irwin)

27. Kapitola

Vzbudila jsem se s příšernou bolestí hlavy. Už mě hodně krát bolela, ze stresu, nemoci nebo včerejší noci, ale tohle byla absolutně nejhorší. Tepalo mi v ní hned, jak jsem nabyla vědomí. Naštvaně jsem zaúpěla. Když jsem otevřela oči a snažila se zaostřit, musela jsem se znovu zavřít. Světlo svítící skrz okno mě oslepilo, připadalo mi jako oheň.

„Kurva," zamumlala jsem a otočila se na břicho. Nadechla jsem se a nos mi naplnila vůně Ashtona. Poznala jsem jemné přikrývky na Ashtonově posteli a vyhrabala jsem se do sedu. Ignorovala jsem pocit nevolnosti a rozhlédla jsem se. Byla jsem zmatená. Co se včera stalo? Věděla jsem, že jsem se na párty bavila, ale proč jsem byla tady? A kde je kurva Ashton?

„Ashtone," pokusila jsem se zavolat, kdyby byl náhodou vedle, ale měla jsem moc slabý a drsný hlas. Vzdychla jsem a se zavřenýma očima jsem si zase lehla.

„Ashtone," zkusila jsem to znovu, ale pořád jsem zněla napůl mrtvě. Měla jsem opilecké bolesti a vykutálela jsem se z postele. Klopýtala jsem ke dveřím s přivřenýma očima. Popadla jsem kliku a otevřela dveře do poloprázdného pokoje. Jen na pohovce ležel Ashton. Spal, natažený na břichu a tváří zabořenou do polštáře. Dívala jsem se na něj a přemýšlela, proč nespí vedle mě. Byl včera se mnou? Taky se opil? Nejspíš ne, ale moc jsem si z posledních dvanácti hodin nepamatovala.

Pomalu jsem k němu přešla a klekla si vedle jeho obličeje. Hlasitě chrápal. „Ashtone," řekla jsem znovu. Žádná odpověď. Zvedla jsem a otočila ho na záda. Pořád spal. Jeho ruce se otevřely a já si vylezla na jeho hruď. Zvedala se a padala pode mnou a jeho ruce mně objaly. Přitáhl si mě a čekala jsem, až otevře oči. Ale neudělal to; jen si mě pevně přidržel. Jemně a tiše dýchal a zabořil si tvář do mého krku.

„Ashi," zašeptala jsem. pořád neodpovídal, takže to dělal ve spánku. „Vzbuď se."

„Co...?" promluvil Ashtonův unavený hlas, když pomalu zvedal hlavu. „Oh, dobré ráno."

„Ahoj," zasmála jsem a odstrčila mu vlasy z čela. „Proč jsi tady?"

„Já?" zeptal se Ashton a natáhl se pro brýle. Nasadil si je a párkrát zamrkal, vrátil ruce kolem mě. Čekala jsem na odpověď a po chvilce na mě tiše zíral.

„Nevím," pokrčil rameny. Vzdychla jsem, což jsem nechtěla.

„Vážně?" zeptala jsem. „Ty nevíš?"

„..Nee," zakroutil Ashton hlavou. Podle jeho tónu byl klidný, ale já ho začala podezřívat.

„Ale no tak," řekla jsem. „Proč jsem se vzbudila bez tebe?"

„Řekl jsem, že to nevím," mrknul pomalu. Jeho hlas byl jemný, když mě hladil po zádech.

„Byl jsi včera se mnou?" zeptala jsem se na další otázku. Ashton se rozhlédl, pořád váhal s odpovědí.

„Ne," odpověděla jsem. „Nebyl jsem, dokud jsi nepřišla sem."

„Já sem přišla?" zamračila jsem se. „Jak se to sakra stalo?"

„Šla jsi sem pěšky," odpověděl Ashton. Sedla jsem si a překvapeně, trošku pobaveně, jsem zvedla obočí.

„Vážně?"

„Mhm," přikývl Ashton pomalu. „Mohla jsi mi zavolat, víš."

„Zavolat ti? Proč?" zeptala jsem se.

„Abych tě vyzvednul," řekl. „To by bylo bezpečnější."

„Jo, ale nebylo hodně pozdě v noci?"

„Jo," přikývl Ashton. „Ale neměl bych s tím problém."

Odtáhla jsem se a přemýšlela o tom, co řekl. I když jsem byla včera hodně opilá, pořád jsem se sem dostala na nohou. Upřímně, kdybych zavolala Ashtonovi, aby mě vyzvednul, nejspíš by to neudělal. Bylo moc pozdě a on by byl příliš unavený. Teď jsme seděli potichu, zírala jsem ze zdi na Ashtona, a vzpomněla jsem si na pár drobností ze včerejška. Ashton vypadal hrozně unaveně, když jsem se sem dostala, a pamatovala jsem si, jak říkal, že se chce hrozně vrátit do postele. Nabídla jsem mu, abychom se vrátili na tu párty, ale on nechtěl. To není jako on, že? Jasně že ne, a pořád nevím, proč už nic nedělá.