Shattered (Ashton Irwin)

25. Kapitola

„Takže počkat," zeptal se Michael a podíval se na podlahu Calumova pokoje. „Ty ses jí omluvil?"

Bylo nedělní dopoledne a byl jsem s Michaelem, Calumem a Lukem, snažili jsme se napsat další písničku. Trochu jsme naši kapelu zanedbávali a chtěli jsme to napravit. Aspoň já jsem se snažil, zatímco mě kluci bombardovali otázkami. Byly na stejnou věc, o kterém jsem nechtěl mluvit.

„Ano," pomalu jsem přikývl a díval se na papír ve klíně. Měl jsem zatím jen jeden verš. Všichni ostatní se bavili o Brooke.

„Ale proč?" zeptal se Luke. Letmo jsem se na něj podíval a zpevnil čelist.

„Co se rýmuje s grade?" zeptal jsem se a vyhnul Lukově otázce.

„Trade, made, layed, fade..." vzhlédl Calum v zamyšlení. „Fade?"

„Jak tam mám kurva použít fade?" zeptal jsem se frustrovaně. Nejde mi psát písně. Většinou si to užívám, ale dneska nejsem motivovaný ani inspirovaný. Čekal jsem na Calumovu odpověď, ale on se podíval na Michaela.

„Co zatím máme?" zeptal se mě.

„She's dropping out of school cause she doesn't need the grades," odpověděl jsem. „Zabilo by tě, kdybys dával pozor?"

„Promiň," odpověděl Calum. „Uh... Já nevím. Nech mě nad tím popřemýšlet."

„Vrátí se k tobě," připojil se Michael. „Zatím můžeš odpovědět na Lukovu otázku."

Opřel jsem se o zeď a zíral na zem. Nechtěl jsem jim odpovědět. Chtěl jsem mluvit jen o té písničce. „Co to bylo za otázku?" zeptal jsem se sarkasticky. Michael zafrkal a založil si ruce na hrudi.

„Ptal se, proč ses omluvil své holce," zopakoval Lukovu otázku, které jsem se snažil vyhnout. Nechtěl jsem odpovědět, protože by je pobavila. „Takže proč?"

„Protože jsem chtěl," řekl jsem jen. Nechtěl jsem se omluvit, musel jsem. Kdyby ne, rozzlobila by se ještě víc.

„To je blbý důvod k omluvě," řekl Michael. Protočil jsem oči a zvedl tužku. Přemýšlel jsem nad dalším veršem. Ignoroval jsem jeho pohledy, které žádali, abych to rozvedl... ale já nechtěl.

„Proč nepomůžeš?" vyjel jsem na Michaela. „Tohle byl taky tvůj nápad."

Michael se zamračit a otráveně se podíval. „Jak se můžu soustředit, když si naštvaný?" zeptal se mě.

„Nejsem," řekl jsem popravdě. Nebyl jsem rozzlobený. Byl jsem unavený, otrávený jejich otázkami a smutný. Minulou noc jsem spal líp, protože se mnou byla Brooke, ale i tak to nestačilo. „Jsem v pohodě."

„Nevypadá to tak, ale co už," pokrčil Michael rameny.

„Díky," zamumlal jsem, šťastný ze změny tématu. Místnost utichla a teď jsem se nemohl soustředit. Vzdychl jsem, pomačkal papír a hodil ho do koše.

„Ta píseň nikam nevedla," řekl jsem.

„Možná se k ní vrátíme," řekl Luke mile a vytáhl ji. Rozložil ji a uhladil. „Líbí se mi."

„Je tam jeden verš," zamumlal Michael.

„Možná jednou budou dva," opáčil Luke. Znovu jsem vzdychl a přitáhl si kolena ke hrudi. Podíval jsem se na Caluma, který seděl na posteli a otevřel něco na klíně. Vykulil jsem oči při pohledu na cigarety. Polekaně jsem sledoval, jak vytáhl z pod postele zapalovač a zapálil si cigaretu. Podal balíček Michaelovi a ten udělal to stejné. Ve stejnou dobu vyfoukli kouř, pak Luke požádal o jednu. Vzduch v místnosti se naplnil kouřem a brzy jsem musel zadržovat dech, abych se nezadusil.