Ten Pravý (Ross Lynch)

50. Čast

(Z pohledu Emily)

Pořád sedím v koupelně a brečím... Brečím kvůli němu kvůli Justinovi, ale nejenom kvůli němu i kvůli Rossovi. A nevím proč, ale dokonce i kvůli Drakeovi. Prostě jsem se asi rozhodla všechno co mě trápí srolovat dohromady a jak toho na mě bylo moc sesypala jsem se z toho.

Jenny je v koupelně se mnou a snaží se mě utěšit a hlavně ze mě dostat, proč vlastně brečím, nebo spíš co vlastně chci. Otevřou se dveře do koupelny a v nich Juliet, už je tu po druhé, předtím se šla jen podívat, jestli tu není někdo z včerejší párty. ,,Už odešli domů všichni. Dokonce i Ross a Nick. Poslala jsemje domů." řekla nám Juliet a pak se posadilake mě z druhé strany, než seděla Jenny.

Obě dvě mi utírali slzy a snažili se mě uklisnit, ale nic nepomohlo. Mike otevřel dveře a vyděšeně na nás všechny koukal. ,,Aha, tak proto jsi vyhnala kluky Juliet. Co se jí stalo?" zeptal se Mike Juliet. Ta mu odpověděla, že přesně neví, ale že mě nemohou utišit a že už fakt neví co se mnou mají dělat. A tak dostal Mike nápad.

Mike ke mě přišel a vzal si mě na záda. Donesl mě až nahoru do ložnice, kde jsem spala s Rossem a velmi opatrně mě položil na postel. Holky šli za ním a jáfurt brečela. ,,Spi. Musíš usnout." řekl mi Mike. Zachvilku jsem byla tuhá.

Probudila jsem se okolo čtvrtý hodiny odpoledne. Už jsem nebrečela. Pořád jsem cítila vztek a smutek, ale neuronila jsem ani slzu. Jenny s Juliet stály nad postelí. Když jsem se probrala sedli si každá z jedné strany vedle mě na postel.

,,Co chceš Emily?" zeptala se Jenny. ,,Rosse." řekla jsem. ,,Kdo to je Drake?" zeptala se Juliet. ,,Kluk, kterýho jsem milovala, ale teď už ne." mluvila jsem, jak robot. ,,Dobrý víme co chceš, víme, že Drakea máme z krku a teď poslední věc." řekne Jenny. ,,Co cítíš k Justinovi?" zeptá se Juliet. ,,Mám chuť se rozbrečet, ale nekde to, vyschli mi slzní kanálky." řeknu místo odpovědi. ,,Proč se ti chce kvůli němu brečet?" zeptá se Jenny. ,,Protože ho mám ráda a řekla jsem mu, že ho nenávidím." řeknu velmi smutně. ,,Ty se s ním nesmíš bavit, ty ho musíš nenávidět a to kvůli tomu, že je to můj bratr. Nemůžeš mít něco z mým bratrem. To nejde!" křičí Jenny. ,,Jenny? Nějak tě nechápu." řeknu. ,,Jaj, prostě nebuď smutná, kvůli Justinovi je to můj brácha on se za nějakou dobu zas objeví a ty mu budeš moc všechno vysvětlit." řekne. ,,Nebude mě poslouchat u4čitě ne." řeknu. ,,Hej Emily já nechápu co tu řešíš, miluješ Rosse, tak se starej o něj a ne o Justina!" řekne Juliet.

(Z pohledu Rosse)

Je už odpoledne a já jsem už v pohodě, ale chlastat už vážně nechci, alespoň tak měsíc. Nemám co dělat, sice je neděle, ale tentokrát nemám práci a tak mám volno. S Emily být nemůžu, ona je pořád s Jenny u Juliet a Mikea. Napíšu pro to Fredovi.

Já: Čus Frede, hele nechceš zajít dneska ven?

Fred: Hele sorry Rossi, ale dal jsem na tvou radu a teď jsem s Beth. Jdeme spolu ven, bude u nás spát atd chápeš ne?

Já: Jo chápu, no tak nic to nevadí, napíšu někomu jinýmu, ale jinak vám to přeju.

Fred: Dík a ještě jednou sorry.

Dobrý, takže Fred čas nemá, vážně nevím, s kým jít. Fred nemůže, Nick taky ne, Jessie je se Sarah. Jaj je to fakt v háji, no nic, tak budu muset jít sám.

Jedu na pláž, je to takový nejlepší místo, kde můžete někoho potkat, když bydlíte v tomto městě. Nešel jsem ale na pláž radši jsem šel do toho lesa, který je vedle pláže. Nevím proč tam chci jít, ale nikdy jsem tam nebyl a tak jsem se tam chtěl podívat.

Šel jsem tmavou cestičkou, přímo do prostřed lesa. Šel jsem pořád dál a dál. Poslouchal jsem šumot listí a zpěv ptáků, až jsem došel na konec lesa, kde se rozvýjela velká louka. Bylo tam staré hřiště. Ano přesně tak, malé, staré, děstské hřište, o jednom rozvrzaném kolotoči, malého pískoviště, jedné zrzavé klouzačce a dvou houpačkách vedle sebe. Na té jedné seděla dívka, mohlo jí být tak 18 a houpala se velmi pomalu. V uších měla sluchátka a sice jsem ji neviděl do tváře, ale přísahám, že brečela.

Bez jakéhokoliv váhání jsem šel za ní. ,,Co se ti stalo?" ptal jsem se, když jsem se k ní blížil, ale ona mě neslyšela, protože měla ty sluchátka. Stoupl jsem si přesně před ní. Ona si sundala sluchátka a podívala se na mě. ,,Ahoj." pozdravil jsem jí s úsměvem na tváři.