Ten Pravý (Ross Lynch)

37. Část

To snad není možný, Rossova bejvelka se náhle objevila... Jmenuje se Jeana a je to zmalovaná husa! Nechápu, jak s takovýmhle koštětem mohl chodit! Nenávidím jí! Vypadá jak šlapka!

,,Emily co je? Proč jsme nemohli v tý cukrárně zůstat déle." ptá se Ross, když jsme jsme doma. ,,No, třeba proto, že tam přišla tvoje bejvalka." odpovídám mu. ,,A to ti vadí?" ptá se. ,,Jo." ,,Emily, já vím, že je to modelka, ale žárlit na ní nemusíš." pohrozí mi. ,,Modelka? Jako vážně? Spíš šlapka!" podotknu. ,,Hele přestaň urážet Jean!" zvýší na mě hlas. ,,Na jaký si straně? Na mojí, nebo na Jeany?" ptám se ho, už klidně. ,,Na žádný, jaký strany, co to je za blbost?" řekne. Já se jen otočím a jdu do ložnice zavřu za sebou dveře a lehnu do postele.

Asi tři minuty nic, jen slyším, jak Ross zhluboka dýchá, jinak se ani nehne, jinak je ticho. Pak se jeho kroky přiblížují ke dveřím ložnice. Teď stojí před dveřmi... Já pomalu a potichu přistoupím ke dveřím, aby mě neslyšel. Neslyšel mě...

Jediné, co nás teď od sebe dělí, jsou jen a jen ty zavřené dveře. Cítím jak se rozmýšlí, jestli dveře otevřít a nebo jestli jít od nich pryč.

Chvíli se rozmýšlí... A pak prostě od dveří odejde. Jsem sticha, ani nedutám, dokonce ani nedýchám, z toho jak mi je teď šíleně smutno. Začnou mi téct slzy, ale pořád jsem jako v transu, stojím před dveřmi, tečou mi slzy, ale vůbec jsem sem slyšet.

Najednou se otevřou dveře a Ross mě obejme. ,,Neplakej, já taky zvládnu dělat, že jsem od tich dveřích odešel a přitom stát před nimi a klíčovou dírkou se koukat na tebe." říká a usmívá se.

,,Ty seš blbej!" podívám se na něj ubrečenejma očima a znova se do něj zabořím obličejem. ,,Žádná Jean nás nerozdělí jo?" ptá se. Jen kývnu a začnu se s ním líbat.

Po obědě jdeme ven a zas potkáme Jeanu. ,,Ahoj."pozdraví nás. ,,Ahoj." odpovíme. ,,Hele já mám dneska focení, nechceš se podívat Rossi?" ptá se. ,,No, jo s Emily rádi půjdeme." řekne Ross a usměje se na mě. ,,Jo, no tak dobře no, já tam už jdu teď tak pojďte se mnou." A tak jsme tedy šli.

Bylo to v pěkném ateliéru, kde byli další tři holky. Jedna z nich byla zrzka, druhá měla vlasy černé, a třetí byla blondýna. ,,Tak jste tu všichni?" ptá se stylista. ,,Jo od každý jedna." řekne ta blondýna a všechny se začnou přiblbě smát. ,,Dobře, dobře, tak začneme." řekne stylista a pošle holky do šatny.

Místo na focení bylo jen bílé a Na stohle leželi jen průhledné, dlouhé, barevné šátky.

Zachvilku při Jeana. Byla v ručníku. Usmála se na Rosse a vzala do ruky šátek, oak jí ze stylista sundal župan. Ona byla nahá.

Vzala si šátek a různě ho dávala před sebe, aby byla alespoň trochu zakryta. Potom, když dofotila oblékla se a odešli jsme, naštěstí jsme ostatní holky neviděli. Nějak jsem se k tomu nevyjadřovala, ale vážně mi vadilo, že po ní Ross slintal.

,,Tak co líbilo se vám focení?" ptá se Jeana. ,,Jo, bylo fakt super úplně jsem na ně koukal, jak byli velký." řekne Ross. Podívám se na něj s vážným výrazem. ,,Myslím ty světla v ateliéru, to já když fotím, tak ve studiu takhle velký světla nemáme." vysvětluje podezřele Ross.

S Jeanou se rozloučíme, protože už je pozdě večer a jdeme domů. Doma nic neříkám jen jdu do ložnice zavřu za sebou dveře a jdu si lehnout. Přes dveře slyším Rosse, jak telefonuje s Fredem. Stali se nějakými dobrými kamarády poslední dobou.

,,Čau Frede, hele dneska jsem se byl podívat na sbou bejvalku, je to modelka a ona fotila do nějakýho časopisu, nebo já nevím do čeho a fotila tam nahá. Ty vole kdyby si jí viděl. Ta měla dudy a tu prdel, já měl chuť jí tam vohnout." říká.

,,Jo mám Emily, miluju Emily, ale prostě Emily se nenechá. Všechno až od 21, ale víš co ně nedělá problémpočkat ten půl roku než mi 21 bude, ale čekat další čtyři měsíce, než bude moc ona? Ona se nedá dřív." dodává Ross.

•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
Nová část! Vote, koment, sleduj, sdílej!
•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••