Ten Pravý (Ross Lynch)

11. Část

S Rossem a z Jenny jsme se vrátili zpátky z campu do ubytovny. Thomas v campu zůstal ještě jednu noc. Ross říkal že mu volal a že Thomas teď chvilku Jenny nechce vidět, ale že pak přijede.

Já ale Thomase řešit nehodlá. Jediné co mě aktuálně zajímá je jaké šaty si vezmu na večírek u Jassiho.

Nakonec si vybírám fialové šaty s červenou krajkou...

Pospíchám v červených střevíčkách do Rossova pokoje. ,,Rossi jsi připraven?" ptám se, ale bez odpovědi otevírám dveře. Ross je do půl těla nahý. Teď vidím pořádně jeho svaltvo. Je tak krásný!

Otáčí se ke mě a usmívá se. Nemůžu odolat. Rozeběhnu se k němu a pevně ho obejmu. On mě také pevně obejme, ale poté povolí a políbí mne. Miluju Tě! pošeptá mi tiše. Já neodpovídám, ale rovnou ho políbím.

Pak ho ale pustím, aby mohl normálně dýchat a podávám mu košili, kterou jsi připravil. Oblékne si košili a sám si zavazuje motýlka, protože dobře ví že v zavazování motýlků dobrá nejsem.

Nakonec si navlékne sako a předtím než odejdeme mne ještě jednou políbí. ,,Moc ti to sluší." podotkne a bere mě za ruku. ,,Tobě taky." odvětím a ruku stisknu.

Ross mi otevírá dveře do svého auta a já nastupuji. Zasedává na místo řidiče a startuje. ,,Proč nemáš řidičák?" ptá se. ,,Já nevím. Myslím že bych to nezvládla, takovou velkou zodpovědnost. ,, Ale prosím tě. Zkusila si vůbec?" pokračuje ve vyptávání. ,,Ne." odpovídám. ,,Tak vidiš." odvětí a věnuje se řízení.

Za 15 minut jsme dotazili na večírek Jassiho. Jeho večírky jsou super! Ross na každý přijede, protože nechce přijít o tu největší srandu. No Ross vlastně nezmešká žádný večírek. Tád se baví, e občas to přehání a chová se jak malý dětsko. Nemělo by mi to vadit. Jsem přece jeho holka. Ale takyy by mi to nemělo vadit z jednoho důvodu. Já bejvala stejná. Ale od tý doby co jsem přišla o Drake se chovám jak moudrá sova. Panebože co jsem to ptávě řekla! Jsem na to už fakt špatně!

Vyskočím z auto a hned se řítím k Rossovi. ,,Víš co Rossi?" ,,Ne zlato." směje se Ross. ,,Chci se naučit řídit!" ,,Vážně? To jsem do tebe nečekal! Fajn zařídíme ti kurzy v autoškole!" ,,Bezva!" vykřiknu a obejmu Rosse.

Už jsme na párty kde se nehorázně bavíme. Škoda že nám není 21 už by jsme mohli i něco vypít a taky by jsme mohli dělat to co se mi zdálo ve stanu v campu.

I bez toho všeho je párty skvělá! Přímo legendární!

Uběhne pár týdnů a je tu 19. prosince!

Zachvilku se blíží Vánoce! Pojedu k našim a nebudu s Rossem což mě moc mrzí, ale vím že i tak budou letošní Vánoce skvělé!

Od té doby co byla ta úžasná párty u Jassiho se toho moc nestalo. Když nepočítám to že jsme trénovali tu pohádku ,,Princezna bez tváře". A když nepočím to že se s Rossem náramě bavíme. Jediné co mi dělá starost je Jenny. Od té doby co den po večírku přijel Thomas spolu on a Jenny nepromluvili. Jeden druhého si nevšímají a ignorují se. Jenny od té doby žádného kluka nemá což je dost divný navzdory její historii.

Já jí pomoc nemůžu žádného dokonalého kluka jí nevykouzlím. Jediného kterého znám je Ross a toho samozřejmě mít nemůže.

,,Jenny? Nevim jak ti pomoc, ale vim jak ti zvednou náladu. Pojď se mnou nakupovat dárky. Jenny souhlasila a konečně jsme mohli jít.

,,Co koupíš mamce?" (Jenny má jen matku) ptám se. ,,Voňavku. Ty?" Mamce kabátek a taťkovi tričko. chvilku si povídáme o tom co koupíme naším rodičům a já si uvědomuju že se Jenny rozpovídala. Už má zase ten její bláznivý úsměv.