Lily and Marauders [CZ]

Úplněk

"Musím kvůli tobě vyklízet přístěnek na košťata," dostihla Lily Jamese po hodině Bylinkářství. "Takže moc děkuju."
"Co jsem zase udělal?" Zeptal se dotčeně James.
Lily napodobila hlas profesorky McGonagallové. "Házet vajíčka po Velké síni je dětinské, nehygienické a nevychované. Uvidíte se s panem Filchem dnes večer přesně v osm hodin."
"Na to, jak je ošklivý, má Filch rande každou chvilku," poznamenal James.
"Závidíš?" zavtipkovala Lily.
James se usmál a podíval se na ni. "Někdy." Otočil se a jeho úsměv už Lily viděla jen ve svých myšlenkách.

Po vyučování si Lily udělala všechny domácí úkoly do Lektvarů, Jasnovidectví a Bradavických dějin. Poté se už jen stihla převléct do nových šatů a spěchat na večeři. Byla výborná jako obvykle, ale nemohla si ji dostatečně vychutnat, protože se jí v hlavě rojily všechny možné obrazy toho, co by pro ni dnes mohl Filch přichystat.
Blížilo se k osmé hodině, a tak se Lily zvedla a zamířila do Filchova kabinetu vstříc svému osudu.

Hodiny právě odbíjely jedenáctou, když se vyčerpaná Lily vracela z dalšího "úžaného" večera s mrzutým školníkem. Říkala si, že to nebude tak strašné, když je přístěnek tak malý, že tam prakticky není co uklízet. Ale opak byl pravdou. Nejenže tam musela zamést, vytřít a vymést všechny pavučiny a prach, ale taky ji Filch donutil postarat se o všechna košťata. Famfrpáloví hráči by jí měli být vděční, že jejich košťata konečně nevypadají, jako by s nimi denně zametali kuchyň.
Najednou však zaslechla hlasy a raději se schovala za nejbližší roh.
"Tichošlápku, musíš se trochu přikrčit, slyšíš?" Zaznělo odněkud.
"To bys mi první musel přestat šlapat na nohy!" Ohradil se druhý hlas.
"Buďte zticha, ještě nás někdo uslyší," okřikl je třetí. "Červíčku, nefuň mi na záda."
"Mám takový pocit, že už nejsme tak skladní, jak jsme bývali," odtušil první, a Lily si najednou uvědomila, že ty hlasy vlastně zná. Potterovu aroganci v hlase totiž nezakryl ani šepot.
Chtěla jim vynadat a zeptat se jich, co dělají tak pozdě v noci venku z věže, ale pořád nikde neviděla žádný pohyb. Bylo to zvláštní, kroky se vzdalovaly, ale nikde nic. Lily se rozhodla téměř okamžitě a vydala se za zvuky. Po chvíli sledování zjistila, že kluci vychází vstupní bránou ven z hradu a dokonce viděla čtyři páry bot, jdoucí po trávníku směrem k Vrbě Mlátičce. Proboha, co to vyvádí?! Pomyslela si naštvaně Lily. Chvíli jen tak stála a rozmýšlela se, co dělat, i když odpověď znala už dopředu. Povzdychla a vydala se přes trávník za chlapci.
Když je dostihla, viděla už jen čtyři postavy postupně mizící v díře pod podezřivě klidným stromem. Co tady dělají? Jak se jim podařilo uklidnit ten pitomý strom? V hlavě se jí rojily miliony otázek.
Chvíli počkala, a pak se vydala po jejich stopách. Došla až ke stromu, ověřila si, že na ni nezaútočí a opatrně vklouzla do díry vedoucí do neznáma.

Cesta dolů byla strmější než čekala. Když se otřepala z nepříjemného nárazu na tvrdou, špinavou podlahu, rozhlédla se kolem sebe. Před ní se nerýsovalo nic než jen úzká chodba a za ní zchátralé schodiště. Neváhala a vydala se ke schodišti.
Shod za schodem měla čím dál větší pocit, že ten dům - nebo co to vlastně bylo - už to dlouho nevydrží a za chvíli se rozpadne.
Ale vzápětí uslyšela hlasy, a myšlenky na schodiště se vytratily. Zvuky utichly a za chvíli se ozval skoro až nelidský křik, který přerostl v cosi, co se nedalo nazvat jinak než vytí.
Lily zachvátila panika, a schodiště neschodiště rychle pospíchala za zvukem. Konečně dospěla ke zdroji toho uširvoucího vytí. Co nejrychleji vpadla do pokoje a výjev, který spatřila, byl nepopsatelný.
Nebyla schopna pohybu, oči vytřeštěné hrůzou. Zatmělo se jí před očima.

Pak se vše vytratilo do tmy.

Po dlouhé době zase všechny zdravím :) Omlouvám se, ale vůbec teď nemám čas ani chuť pouštět se do psaní... Písemky, zkoušky, akce.. Asi to znáte :D Každopádně budu jako obvykle ráda za jakýkoli ohlas a vote :) :3 Co Lily našla už pravděpodobně všichni víte, ale stejně si chci dopřát trochu toho napětí a bude to až v další kapitole :3 :D Takže neváhejte, pište své názory a samozřejmě čtěte dál - moc si toho vážím! :)