Lily and Marauders [CZ]

U Potterů

"Vidíš? Už na nás čekají!" Zavolal James na Lily, která zrovna zápolila s kufrem ve dveřích vlaku. Když ji James viděl, protočil panenky a vrátil se zpátky.
"Ty jsi bez toho svého kluka úplně bezmocná, co?" Řekl s pobavení.
"Ale prosím tě, jsem naprosto samostatná!" obhajovala se Lily ublíženým hlasem. "Jen se to tu trochu zaseklo a nejde to vyndat... No schválně, zkus to."
James ladně vyprostil kufr zpod překážky, postavil ho na zem a věnoval Lily samolibý úsměv. Přitom si prostě nemohla nevšimnout jeho vyrýsovaných svalů a jen na něj zírala, aniž by si uvědomovala, co dělá.
"No tak dobře, jsem neschopná," přiznala Lily po chvíli. "Vážně to vašim nevadí?" Změnila radši téma a podívala se na Jamese.
"Ne, vůbec, prosím tě. Mamka má navařenou hromadu jídla a je nadšená, že se tím může pyšnit i před někým jiným."
"A já jsem snad vzduch?" Ozval se Sirius ublíženě.
"Ne, ale už se prakticky považuješ za člena rodiny. Navíc už ty její hostiny znáš," podotkl James.
"To ale ještě neznamená, že její umění neoceňuju. Miluju ho celým svým srdcem a tímto mu slibuju věrnost až do konce mých dnů." Sirius začal vtipkovat a předvádět divadlo před vlakem. Za chvilku se vydal rozloučit se s Annie stojící opodál, zatímco se ještě rozesmátá Lily s Jamesem vyšli vstříc jeho rodičům.
"Ahojte!" Pozdravila energicky paní Potterová.
"Ahoj," pozdravil je James. "Mami, tati, tohle je Lily. Moje holka." Najednou všichni ztichli a zírali na Jamese. Ten se jejich reakci začal smát, až mu málem vytryskly slzy.
"Tak tohle bylo opravdu podlé!" Zvolala Lily, ale nemohla se nesmát.
Když se všichni dosmáli, zkusila to znovu. "Moc ráda vás poznávám," oslovila Lily Jamesovy rodiče. "Jsem Jamesova kamarádka," řekla s úsměvema poslední slovo náležitě zdůraznila.
"K Jamesově smůle, předpokládám." Zavtipkoval pan Potter a podal Lily ruku na uvítanou.
"Předpokládáš správně," potvrdil James a uličnicky mrkl na Lily. Ta se snažila zakrýt své rozpaky. Naštěstí jí pomohl Sirius, který právě přiběhl.
"Tak o co jsem přišel?" Zeptal se a přelétával pohledem od jednoho obličeje k druhému.
"Vůbec o nic, Tichošlápku," ujistil ho James a všichni se vydali skrz přepážku na nádraží.

Vešli do jejich domu, a Lily se zatajil dech. I zvenku vypadal jako domek starý několik století s tím správným nádechem autentičnosti, ale po příchodu to kouzlo na Lily dolehlo tisíckrát víc. Jak by taky ne, pomyslela si, jsme v kouzelnickém domě.
"Vítej u nás," řekl James s nadšením v hlase.

Všude to vonělo vánočním cukrovím, v místnosti byl dřevěný nábytek rozestavěný všude kolem a na stěnách visely nové i starší rodinné fotografie. Na jedné byl malý James - nemohlo mu být více než 2 roky - a rozjařeně létal po pokoji na malém košťátku. Bylo to tak roztomilé, div se Lily nezačala smát. Obývák byl propojený s kuchyní posuvnými dveřmi ("To abych si v klidu mohla zpívat a vařit a nikdo u toho nevydával nesouhlasné zvuky," konstatovala paní Potterová a káravě se na kluky podívala).

Po kratší prohlídce, která zahrnovala detailní výklad pana Pottera o historii domu doprovázený Jamesovými věčnými poznámkami, se všichni uchýlili do jídelny, kde už na ně čekala skvělá večeře. Byly teprve 2 dny před Vánoci, ale paní Potterová byla perfektně připravená. Všude se to hemžilo soby, andělíčky, světelnými ozdobami a dokonce i papírovým modelem zasněženého městečka.
"Tyhle mudlovské věcičky se nám moc líbí," konstatovala paní Potterová a vylekala tak Lily prohlížející papírové město.
"Máte to všechno moc krásné, paní Potterová," řekla Lily a myslela to upřímně. Doma takové pozdvižení kolem Vánoc doma nikdy nezažila.
"Děkuji, drahoušku. A říkej mi Euph, tady si na oslovení moc nepotrpíme."
"Dobře... Euph," usmála se Lily.
"Já vím, strašné jméno," začala Euph. "Ale ta zkratka zní pořád lépe než 'Euphemia'. Když mě takhle někdo osloví, připadám si jako nějaký druh šampaňského... No nic, nejvyšší čas donášet na stůl, chlapci už jsou nervózní."
"Chcete s něčím pomoct?" Zeptala se Lily zdvořile.
"Nene, jen se posaď." Mávla hůlkou a všechno jídlo se najednou vzneslo z kuchyňské linky a pochodovalo směrem ke stolu, kde se všechny mísy zase postavily na stůl.
Kouzelnický svět Lily asi nikdy nepřestane fascinovat...

Omlouvám se za menší pauzu, ale měla jsem teď tak trochu honičku ve škole i jinde :/ Snad vám to aspoň vynahradím tím, že je tenhle díl trochu delší, i když ne o moc :D Tak si užívejte prázdniny a těšte se na další díl! :) (Samozřejmě -jako vždy - budu ráda za jakoukoli odezvu :)