Lily and Marauders [CZ]

Překvapení není nikdy dost

Po dlouhém sjezdu po kamenné skluzavce dopadli na nerovnou podlahu a hůlkami si svítili do jinak temné úzké chodby.
S očekáváním se společně vydali vstříc klikatým uličkám před sebou.

Šli už nějakou tu dobu a Lily byla vyčerpaná z toho jednotvárného pochodu, ale nechtěla nic namítat. James to přece dělal kvůli ní. A stejně už neměla na výběr. Právě když už ji začínaly bolet nohy, chodba začala stoupat. Tahle změna přinutila nedočkavou Lily ještě zrychlit. Konečně dospěli k jakémusi konci, a James chytl rukou nějaké poutko nad nimi. Až teď si Lily všimla poklopu ve stropě. Už už otevírala pusu a chtěla se začít vyptávat, ale James ji prstem u pusy naznačil, aby byla potichu.
Za chvíli nad nimi uslyšeli kroky. Pohybovali se po (asi) podlaze sem a tam a zdálo se, že dotyčný něco hledá. Pak se kroky vzdalovaly, až nebylo slyšet vůbec nic.
Počkali pár minut a potom James poklop opatrně nadzvedl. Nejdříve jen na malou škvírku a když se ujistil, že je vzduch čistý, odhodil víko dokořán a oba otvorem prolezli dovnitř nějaké místnosti. Při bližším prozkoumání Lily zjistila, že jsou ve skladu nějakého obchodu, a podle zboží se jednalo o Medový ráj.
"Páni," vydechla Lily.
James ji pobaveně sledoval. "Poděkovat mi můžeš později, teď musíme rychle vypadnout." Věnoval jí svůj neodolatelný úsměv, chytil její ruku a táhl ji za sebou po schodech nahoru k dalšímu poklopu. Pod ním se na chvíli zastavil a zaposlouchal se. Potom přikývl, bleskově otevřel horní dvířka a vytáhl sebe i Lily do obchodu. Rychle poklop zase zaklapl, a od pultu, za nímž teď byli, se propletli mezi zákazníky, kterých nebylo po málu. Když se dostali ke vstupním dveřím, oba se už smáli od ucha k uchu. Se stejnou náladou vyšli ven na ulici plnou lidí spěchajícími za sobotními nákupy.
"Tak, a kam teď?" zeptal se zvesela James.
"Viděla bych to na Taškáře," odtušila Lily s úsměvem.
"Holka, líbíš se mi čím dál víc."

Nakonec společně vybrali plno dobrot od Čokoládových žabek (stejně jako plno dalších kouzelníků byla Annie vášnivý sběratel kartiček), přes Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak až po kyselé kuličky, které v puse vybouchnou. Protože jak řekla Lily, u Annie jídlem nikdy nic nezkazíš. K tomu přidali pár rachejtlí od Taškáře, a dárek byl na světě.

Do oběda zbývalo ještě hodně času a Lily si až se zakručením břicha uvědomila, že ještě celý den nic nejedla.
"Máš hlad?" zasmál se James. Horlivě přikývla a zamířili do místní pekárny. Když vycházeli, vrhala se už Lily na druhý solený rohlík.
"Páni, ty jsi neměla snídani?" ptal se James a měl co dělat, aby nevyprskl smíchy.
"Ne," zahuhlala s plnou pusou a dotčeným výrazem. "Probudila jsem se a začala panikařit."
"To já bych se nejdřív najedl, nechápu, jak jsi to mohla vydržet až doteď," kroutil nevěřícně hlavou.
"No jo, jsem prostě obětavý člověk, co by kamarádku nevyměnil ani za jídlo," pronesla s falešným egoismem a zasmála se.
"S tím souhlasím," pronesl s až podezřele vážnou tváří.
"Teď tomu chybí jenom něco na zapití," zavtipkovala Lily.
"Tak proč tady ještě stojíme?" Nečekal na odpověď a zamířil si to do uličky napravo.
"Tak fajn," řekla si pro sebe, pokrčila rameny a dohonila Jamese.

"Co tak brzo, Jamesi?" Řekla servírka u Tří košťat místo pozdravu. "Vyrazili jste si na tajné rande? Hrad pro vás není dost velký, co?" Dobírala si je, zatímco si sedali ke stolu v nejzazším rohu nálevny. Lily se začala trochu červenat a už už se chtěla ohradit, že o žádné rande nejde, ale James to vyřešil po svém. "To víš, hrad je sice velký, ale pořád je tam moc slídivých očí. S hákovitým nosem," dodal potišeji.
Lily se na něho tázavě podívala.
"Nemám ho rád," ujasnil už zřejmou věc.
"To jsi dával jasně najevo. Ale až tak?"
"Dřív to byla jen zábava, a časem bych litoval toho, že jsem se tak choval. Ale teď? Teď vím, že jsem ho trestal právoplatně, aniž bych si to uvědomoval." Lily už otevírala pusu na protest, ale zadržel ji. "Já vím, že mě to neomlouvá a choval jsem se jako spratek. Ale když vidím, jak tě přehlíží a ignoruje, mám chuť mu udělat něco mnohem horšího.." Hrozivý pohled v jeho očích Lily vyděsil. Seděla tam a jen se na něj s nejistotou dívala, neschopná se ani pohnout.
"Je od tebe hezké, že se mě takhle zastáváš," vysoukala ze sebe, "ale není to tak zlé, jak to možná vypadá. Chci si s ním promluvit, vážně, ale zatím jsem neměla příležitost."
"Jsi k němu až moc laskavá. Být to já, rozbiju mu hubu," kroutil hlavou s nervózním smíchem.
"V tom případě je dobře, že to ty nejsi," odvětila, taky s úsměvem.

Aniž by to Lily čekala, strávila úžasné dopoledne a ani se jí nechtělo zpět do hradu. Ale vrátit se museli. Annie by jim neodpustila, že zmeškali její oslavu. Tentokrát ale použili jinou chodbu. Vedla taky do sklepa, ale jedné zapšklé staré hospody, kde nebylo tak těžké se dostat bez povšimnutí.
"Jednookou čarodějnici použít nemůžeme," vysvětloval James a přitom otevíral poklop ve sklepě, "protože je na jejím konci ta skluzavka, a nedokázali bychom se přes ni dostat, věř mi. Už jsme to zkoušeli a... Řekněme, že to nedopadlo zrovna nejlépe." Zasmál se a po nohách skočil do podzemní chodby.
Cesta uběhla o dost rychleji, protože měla Lily o čem přemýšlet. A taky tomu přispělo to, že chodba vedla z kopce.
Než se nadála, byli zpět v Bradavicích. Ale čekalo ji ještě větší překvapení.
Naskytla se jim podívaná, na kterou opravdu nezapomenou do konce života.
Na samém konci chodby se k sobě tiskly dvě postavy, které osvětlovalo jen světlo z hůlek nově příchozích. James a Lily promluvili oba současně a stejně šokovaně.

"Siriusi?!"
"Annie?!"

Zdravím! :) Omlouvám se, že to tak trvalo, ale snad jsem vám to vynahradila touto delší kapitolkou:) Doufám, že se vám líbí a jste aspoň trochu napjatí :) :D Moc si vážím vaší podpory a chtěla bych vám za ni poděkovat :) Jen tak dál! :3 :D Děkuju:)