Lily and Marauders [CZ]

Francie?!

"Vánoce se blíží," připomínala profesorka McGonnagallová při každoročním "předvánočním" projevu ve třídě. "Ale očekávám, že za dobu u některých ani nezaslouženého odpočinku," - nápadný pohled směrem k Pobertům - "nezapomenete na domácí úkoly a budete se pilně připravovat na OVCE. To je vše, přeji vám všem krásné svátky." Profesorka ukončila hodinu a studenti se z učebny vytratili do minuty, v hlavě už jen skvělou hostinu.

Další ráno už jen stačilo dopravit sebe a svůj kufr k vlaku a hurá domů!

Když už bezpečně seděli na pohodlných sedačkách zadního kupé, měla Lily čas na přemýšlení a kochání se (možná už naposledy) na zasněženou krajinu. Možná budou tohle poslední Vánoce doma. Možná se už příští rok přestěhuje do svého bytečku, najde si práci a s rodinou se uvidí jen jednou za čas. Při té představě byla plná smutku, ale taky vzrušení. I proto si chtěla tyto svátky co nejvíce užít - ještě naposledy jako dítě.
Pomalu už přivírala víčka, když vtom uviděla rychle pohybující se tečku letící směrem k nim. Po chvilce byla rozeznat křídla a malá hlavička. Lily rychle otevřela okno vlaku, čímž jen taktak zamezila tomu, aby se sova rozplácla o sklo.
"Ernie, copak to tu vyvádíš?" pokárala naoko svého mazlíčka. Až pak zaregistrovala malou obálku krčící se v jeho drápkách.
"To je od rodičů," vysvětlila ostatním, když rozpoznala písmo. Co tak můžou chtít? Ptala se Lily sama sebe, když obálku otevřela a dala se do čtení.

Zlatíčko naše,

Už jen tohle nevypadalo dobře. Když ji rodiče oslovili takhle, něco nebylo v pořádku. Naposledy jí takto řekli, když chtěli na rok odjet do Afriky...

Vím, že teď už jsi pravděpodobně na cestě z Bradavic. Měli jsme ti to oznámit už dříve, ale na poslední chvíli jsme se rozhodli odjet za mou sestrou do Francie. Taky víme, jak by sis přála jet s námi, ale nestihla by ses vrátit do začátku školy a musíš se soustředit na OVCE - chápeme, jak je to důležité. Jsme si jistí, že tě určitě Anniina nebo Mattova rodina vezme na těch pár dní k sobě, nemusíš se bát. Přivezeme ti krásné dárky, uvidíš. Užij si Vánoce a napiš nám!

Máma

PS: Doufám, že se moc nezlobíš.

Lily nevěřícně přečetla text ještě jednou a potřetí nahlas. Výraz všech vystihoval její vlastní zděšení.
"Vaši teda berou slušný matroš," konstatoval Sirius, čímž si vysloužil akorát tak pořádný kopanec od Annie.
"Vzala bych tě k nám,..." začala její kamarádka, "ale víš, jak to je."
Lily věděla. Věděla to až moc dobře. Po tom, co se její rodiče dozvěděli, že je Annie těhotná a zařídili jí schůzku s tím "doktorem", kontrolovali ji alespoň jedenkrát denně a zakázali jí jakékoli návštěvy alespoň dokud bude bydlet u nich. Lily se jim moc nedivila, ale teď by se ta jejich otevřená náruč celkem hodila...
"Já vím, Annie, nic si z toho nedělej," uklidňovala ji. "Zkusím se zeptat Mags..." Navrhla Lily ne příliš nadšeně. Mags byla o rok mladší studentka z Nebelvíru, která Lily a Annie tak trochu obdivovala a chodila za nimi. V podstatě byla celkem fajn, jenom kdyby pořád tolik nemluvila a nešťourala se ve věcech, do kterých jí nic není...
"No a co Matt?" zeptal se nechápavě Remus. "Vzal bych tě k nám, ale... Tohle vidět nechceš. Stačilo, když jsi posledně omdlela."
"No jo, až teď jsem si všiml, že tady není!" Jakoby se nad Siriusem rozsvítila malá žárovka. "On je v jiném kupé? Vy jste se pohádali?" Zeptal se a ostatní jen napjatě poslouchali.
Lily jen protočila panenky. "Ne, zůstal v Bradavicích. Jeho rodiče jezdí každoročně na Vánoce do Karibiku a on zůstává ve škole kvůli tréninkům." Sama to nechápala. Jak si může vůbec nechat ujít Vánoce? A ještě k tomu v Karibiku... "Každopádně to nepřipadá v úvahu."

"Takže je to jasné," ozval se nakonec James. "Zůstaneš u nás."

Tak jak se vám daří? Vím, že jste na další kapitolu čekali celkem dlouho, ale škola taky není žádná sranda, však to znáte :/ Každopádně jako vždy doufám, že v sobě najdete trochu toho slitování a líbí se vám i toto moje "dílo" 😁😘