Lily and Marauders [CZ]

Nikdy.

Nejistě se zastavil a pomalu se začal otáčet.
"Co chceš?" Vyjel na ni.
"To se takhle budeš chovat už napořád?" Zeptala se s ublíženým zavrtěním hlavy.
Severus tam jen stál a díval se na ni jako pokerový hráč. Zeptala se tedy znovu.
"Proč mě pořád ignoruješ?"
Nic.
"Tak fajn. Mám dost toho, jak se ti snažím pomáhat a být milá, když se mnou ani nemluvíš! Už mě nebaví být přehlížená, když ani nevím, co jsem udělala!" Teď už skoro křičela.
"Ty si to vážně neuvědomuješ?" Kroutil nevěřícně hlavou. "Zradilas mě! Šla jsi do jiné koleje, našla sis nové přátele a začala mě ignorovat!"
Lily tam jen tak stála a nevěřícně na něj hleděla. "Já že jsem tě začala ignorovat? A co všechny ty dopisy, volání na chodbách, přání k narozeninám nebo Vánocům? To jsi zrovna vždycky v mé přítomnosti ohluchl?! Nedělej ze sebe chudáka. Snažila jsem se, a ty to dobře víš!" Teď už se jí draly do očí slzy. "Musela jsem to zvládnout úplně sama, protože mě můj nejlepší kamarád začal nenávidět. Všechny ty nové informace, zážitky... Všechny ty věci, které mě fascinovaly, ale neměla je s kým sdílet. Jediné, co jsem chtěla bylo zažít to s tebou. Přece jsme to tak plánovali. Zvládla jsem to úplně sama. Ale nemusela bych, kdyby ses na mě nevykašlal. Potom jsem si našla nové kamarády, ale to mi nemůžeš vyčítat!" Všechno, co mu za těch 6 dlouhých let chtěla říct, najednou vyplavalo na povrch a hrnulo se z Lily jako povodeň. "Takže se teď neopovažuj dělat ze mě idiota!"
"Promiň, to jsem nevěděl," pípl Severus.
"Nevěděl?!" Zlost začala přerůstat v bezmocnost. "Chci vědět jenom jednu věc," ozvala se po chvíli. "Proč? Proč jsi mě odhodil jako nepotřebnou hračku a neobtěžoval se se mnou ani jednou za tu dobu promluvit?"
"Naštval jsem se, rozumíš?" Řekl s bolestí v hlase. "Vždy jsme snili o tom, že půjdeme do stejné koleje a vše budeme dělat spolu. A když jsem viděl, jak jdeš k Nebelvírskému stolu a seznamuješ se se svými budoucími přáteli, ranilo mě to. Věděl jsem, že i kdybychom se dál bavili, nikdy by to nebylo jako předtím."
Lily chtěla něco namítnout, ale Snape ji přerušil a odpověděl na nevyslovenou otázku. "Samozřejmě, že to nebylo jen kvůli koleji, to časem zmizelo. Ale když jsem to konečně chtěl napravit, vypadala jsi šťastně a pořád se kolem tebe ochomítal ten debil Potter." Teď byl jeho hlas plný nenávisti.
"Jamese z toho laskavě vynech." Ohradila se Lily a do tváří jí stoupla rudá barva. "Mrzí ho, co ti dělal." To je trochu lež, ale jiného říct?
"Takže ty se ho teď budeš zastávat?" Přešel k zuřivosti v očích i hlase. "Oh, pardon, já zapomněl, že vy jste teď velcí kamarádi. Nebude trvat dlouho, a budeš za ním lozit jako štěně. Je mi z toho zle!"
Lily tam dokázala jen tak užasle stát, neschopna slova. Když se po chvíli vzpamatovala, začala s další várkou slz v očích pomalu mluvit, oči pevně upřené do jeho.
"Nevím, co ti cvaklo v hlavě a proč jsi pořád tak plný nenávisti. Takového Severuse nepoznávám. A ani poznat nechci."
Po těchto slovech se otočila a rozběhla se kdoví kam.
Bolest nohou, pálení krku, píchání v boku. Už se to nedalo vydržet. Lily se zastavila u nějakého rohu a konečně klesla na podlahu. Byla to taková úleva, konečně se sesypat. Seděla s pláčem stočená v klubíčku, a vtom zaslechla kroky. Vnímala je jen vzdáleně - jako by pozorovala film a přitom pomalu usínala.
Někdo si k ní přisedl a vzal ji do náruče. Byl to James. Musel to být on, cítila jeho vůni, jeho konejšivý hlas, jeho ruce hladící ji po vlasech.. V ten moment se dostavil další přívaly slz.
"Pššššt," zašeptal James. "Jenom plač, za chvíli to bude zase dobrý."
Jen seděli, a Lily byla vděčná, že není sama. Neměla tušení, jak dlouho tam takhle vyvádí, než se aspoň trochu uklidnila.
"Omlouvám se," zachraptěla. "Tohle jsem opravdu neměla v plánu."
"Co se stalo?" Zeptal se James se staroslivým obličejem.
"To nic, jenom... Sev. Náhodou jsem ho potkala a pohádali jsme se. Nakonec mě začal urážet, a já... Prostě jsem utekla."
Sklopila pohled a zamračila se, když si to znovu všechno připomněla.
"Hej," zašeptal něžně James a pohladil ji po tváři. "Podívej se na mě." Lily se poprvé odvážila zvednout hlavu a podívat se do těch temně oříškových očí.
"Už nenechám nikoho, aby ti ublížil.
Nikdy."

Ahojte! Přichází sluníčko a s ním i nový díl! :) Doufám, že se vám moje tvorba zatím líbí :) Chtěla bych mooooc poděkovat za úžasných 1,11K zhlédnutí, jste úžasní :3 Jsem šťastná za každý vote, koment, kritizujte - uvítám jakékoli připomínky:) Pěknou neděli! :)