Lily and Marauders [CZ]

Máte radost?

Po výletě v Prasinkách se začalo všechno měnit. Lily poznala, že ne všichni jsou takoví, jak se na pohled zdá. Sice pořád měla Pottera za lenivého, nevychovaného spratka, ale viděla ho i z jiného úhlu.
Jakoby se jeden člověk rozdvojil a na veřejnosti byste ho viděli úplně jinak než v soukromí. Toto není u lidí výjimečné, ale na Jamese to platilo dvojnásobně.

Potěšilo ji, že už nevídá Severuse dva metry pod šklebícím se Potterem, kdykoli jde po školních pozemcích. Šikanování Seva už sice skončilo, ale jeho pohrdání k Lily pokračovalo dál. Na chodbách se míjeli jako cizinci, v hodinách po ní pokukoval jako obvykle, ale kdykoli se na něho podívala, snažil se jejím smaragdovým očím vyhnout. Mrzelo ji to, ale ještě nebyla připravená se tomu postavit a něco udělat.

Doučování z Lektvarů nadále probíhalo, i když Lily ze začátku protestovala. Byla pevně rozhodnutá, že jedna hodina byla až až, ale ten prosebný pohled lískooříškových očí se prostě nedal odmítnout.
"Tak to je s ním vždycky, žádná neřekne ne," vtipkoval Remus.

Lily se probudila do sluncem zalitého rána a ospale odhrnula rudozlaté závěsy své postele. Za noc toho moc nenaspala, protože včera večer asi hodinu vysvětlovala Jamesovi, jak správně nakrájet kůži z Hřímala. Dalo to práci, ale nakonec se mu podařilo uvařit vcelku použitelný lektvar.
Teď se polospící Lily snažila najít své boty, když na svém kotníku najednou ucítila dlouhé, chladné prsty. Celou ložnicí se roznesl křik dvou dívek - teprve teď si Lily všimla, že je v pokoji také Annie.
"U Merlina, co tady děláte, vy pitomci?!"
Chvíli se dívky nedočkali žádné odpovědi, jelikož James ani Sirius nebyli s to promluvit, aniž by se začali znova smát.
"To," začal po chvíli vysvětlovat James s jeho tradičním úsměvem, "je naše malé přepadení. Nudili jsme se, tak jsme si řekli, že vás poctíme naší přítomností už od brzkého rána. Máte radost?"
Odpovědí mu byly nenávistné pohledy obou dívek.

"Ale nebojte, nic jsme neviděli..." poznamenal Sirius, ale jeho šibalský úsměv napovídal něco jiného. Annie s Lily si vyměnily vystrašený pohled. Obě naráz popadly polštáře a začaly je házet na nevítané hosty.
"A ven!!"
Poslední polštář se odrazil od zavírajících se dveří za utíkajícími kluky.

Na snídani bylo ranní přepadení ještě pořád žhavé téma. Lily s Annie uvažovaly, že to nahlásí profesorce McGonagallové, ale nakonec si to rozmyslely. Profesorka byla sice mladá a hodná, ale také hodně přísná. Kromě pár dívek z nižších ročníků si kluků u jejich ložnice nikdo nevšiml, tak se rozhodly nechat to tak.
Zrovna když si Lily nabírala míchaná vajíčka, přisedli si k nim James, Remus a Sirius. Dívky se na ně jen s nezájmem podívaly a dál se věnovaly jídlu.
"Ale no tak," začal Sirius, "vždyť to byl jen takový malý vtípek."
"Jasně," řekla Annie s ironií v hlase.

"Přece se na nás nebudete zlobit." James udělal nevinný obličej.
"Slyšel jsi něco, Remusi?" Začala Lily a otočila se na Remuse, aniž by si všímala, že tam je někdo jiný.

"Myslím, že tady zavál vítr z těch otevřených dveří.." Začal uvažovat Remus.
"Remusi, to nemyslíš vážně!" Začal se rozčilovat Sirius, "ještě je v tom podporuj."
Annie nasadila hloubavý obličej. "Asi máš pravdu, je mi nějak chladněji."

"Dobře, dobře, pochopili jsme. Uvidíme se na hodině." Řekl James poraženě, a začali se se Siriusem zvedat z lavice. "A s tebou si to ještě vyřídíme," podotkli k Remusovi a ten se jen usmál.
"Dneska je úplněk, tak se moc nesměj," dodal James. A opravdu, Remusovi zmizel úsměv z tváře téměř okamžitě. Jen se na něj povzbudivě usmáli, a už se měli k odchodu.
"Mimochodem, moc krásně mlaskáš, když spíš," pošeptal James Lily do ucha těsně, než odešli. Chvíli byla vyvedená z míry, ale stihla ještě vzít kus vajíčka a hodit ho po utíkajícím Jamesovi. To se odrazilo od Jamesova hábitu, ale nezanechalo žádné vážnější poškození. Škoda.

"Co je dneska za tak významný den?" Zeptala se Ann Remuse.
"Cože, proč?"
"No, co to říkali s úplňkem?" Ujasnila.
"Nevím... Nejspíš nějaký vtip, však je znáte," nervózně se zasmál. "No tak já asi budu muset jít, musím ještě něco.. ehm," dodal rozpačitě, a než dívky stihly něco namítnout, byl už v nedohlednu.

"Co si o tom myslíš?" Promluvila Annie na Lily, a obě se ještě pořád dívaly na roh, za kterým se Remus vytratil.
"Nevím, ale není to poprvé, co je slyším mluvit o úplňku, " uvažovala Lily a vzpomněla si na hodinu Lektvarů a Remusův vyděšený pohled.

"Rozhodně to musíme zjistit."

Tak, po dlouhé době jsem zpět! :D Doufám, že jsem vás ještě neodradila od čtení, a že se všem bude líbit i tahle kapitola :) Budu moc ráda za nějaké hlasy, komentáře atd... Nebojte se vyjádřit i negativně :)