Lily and Marauders [CZ]

Doučování

Čtvrtek.
To pro Lily znamená jediné - doučování s Potterem.

Po skvělé večeři se vydala do Společenské místnosti, kde si stihla napsat domácí úkol do Přeměňování, než se James uráčil přijít.
"Ahoj, čekáš dlouho?" Zeptal se jí, když přišel.
"Jo, ale aspoň jsem toho využila," odvětila Lily a ukázala mu 2 svitky pergamenu popsané odshora až dolů.
"A nejspíš mi to nedáš opsat, že?" Jen se na něj tázavě podívala. "Myslel jsem si to."
"Můžeme konečně začít?" Navrhla Lily po chvíli trapného ticha.
"Jasně. Potřeboval bych naučit na závěrečné zkoušky."
"Ale to je učivo za celý rok!" zděsila se.

"No...," výmluvně se na ni podíval.

"Fajn, ale proberu s tebou jen základy, zbytek se musíš naučit sám. Nechtěla bych tady být až do zítřka," souhlasila nakonec.

A tak tam seděli a opakovali si přísady do lektvarů ještě půl třetí hodiny.

"A teď vážně," začne Lily. "Kdyby ses alespoň trochu učil a dával pozor, zvládal bys školu bez problému. Chytrý jsi na to dost."
"A ty bys byla skvělá, kdybys někdy nebyla tak upjatá. A navíc, proč se snažit, když mě může doučovat taková krásná holka?"
Lily se začervenala a raději tuto poznámku přešla mlčením. Teď v duchu děkovala za to, že se navenek umí přetvařovat. Přece ji nerozhodí to, že ji nějaký kluk složil kompliment!

"Zastáním se někoho, když ho šikanujete, bych upjatostí nenazvala," ohradila se.
"A jak se ti odvděčil.." Podíval se na ni a Lily sklopila oči.

"Přišlo mi, že v té nadávce bylo něco víc, než jen čirá nenávist k mudlům," pokračoval, když se nedočkal odpovědi. "Nebo se mýlím?" zeptal se James. Chvíli tato otázka visela ve vzduchu. Lily nevěděla co dělat. Jen ho odbít, nebo říct pravdu?
"Ne, nemýlíš," přiznala.

"A svěříš se mi?" Zeptal se a v jeho výrazu bylo vidět něco jako: Nebo mi vynadáš do debila, který neumí lektvary?
Lily se na něj podívala. Sice o něm neměla zrovna nejlepší mínění, ale věděla, že se Jamesovi dá věřit. A zbláznila by se, kdyby se z toho nevypovídala.
" Od mala jsme se Sevem kamarádili, ale co jsme v Bradavicích, ignoruje mě," přizná Lily. "Nevím, jestli se naštval, že jsem byla zařazena do jiné koleje, ale je to přece 6 let. Už by se měl vzpamatovat a uvědomit si, že na tom vůbec nezáleží."

"Neznám celou situaci, ale možná to bere jako zradu. Neříkám, že právem, ale někteří lidi jsou prostě takoví. Zajímají se jen o vlastní dobro a vše, co není podle nich, je špatně."
"V tom máš pravdu, ale nechci ho soudit, když nic nevím."

"Neměla bys být náhodou v Mrzimoru?" Zavtipkoval James na odlehčení situace.
"Ještě to tak. Jsem spokojená tam, kde jsem," oplatila mu Lily jeho narážku.

V noci šla Lily spát s trochu klidnější myslí. Ten Potter nebude zas takový idiot, pomyslela si. Ale jen když s ním mluvíte o samotě...

Tahle kapitola byla trochu o ničem, ale chtěla jsem napsat to doučování, a trochu se to protáhlo :D Tak snad se Vám líbí :) Budu ráda za každé komentáře a hlasování, popř. nápady ;) Další kapitolu se budu snažit napsat co nejdřív, ale nemám teď moc času (učení, kroužky atd.) :/