Lily and Marauders [CZ]

Co mi k tomu řekneš?

Lily se zatmělo před očima, celý svět se převrátil a pak nastala jen tma.
"Lily! Lil!" Kolem sebe slyšela změť hlasů, ale neviděla nic.
Začala rozeznávat obrysy a potom rozmlžené barvy. Bylo celkem komické vidět nad sebou kroužek lidí - Lily zjistila, že zespoda není pěkný opravdu nikdo.
"Jsi v pořádku?" Uviděla Jamesovu hlavu, větší než ostatní, a až teď si Lily uvědomila, že nedopadla na zem. James ji zřejmě musel zachytit. Ostatní tam jen tak stáli a dívali se na to představení zvědavýma očima.
"Jo, jsem v pohodě... Co se stalo?" Lily jako by měla v hlavě díru. Až když se podívala na Jamesův lítostivý výraz, vzpomněla si na jejich předešlou konverzaci.
"A doprdele," uniklo jí.
James jen pokynul hlavou. "Jo..."

Nemohla tomu uvěřit. Všimla si sice změn na Annieině chování - byla víc zamlklá, zamyšlená a roztěkaná -, ale přikládala to za vinu hádce se Siriusem. Což, když si teď uvědomila, byla více méně pravda. Jen ne tak, jak si to Lily vyložila. Už i ta nevěra by možná byla lepší, pomyslela si. Nedokázala si představit, že by se musela s takovou situací vyrovnat ona sama. Mít dítě ještě v Bradavicích? To je šílenost...

"Co vůbec máme první hodinu?" Annie se nimrala v ovesné kaši a přitom se na ni znechuceně dívala, jako by se za chvíli měla pozvracet. Taky že možná jo, napadlo Lily. Místo toho však odpověděla na její otázku. "Přeměňování s Mrzimorem."
"To je dobře," odvětila její kamarádka. "Víš, McGonnagallovou jsem měla vždycky ráda, i když o ní všichni říkají, že je strašně přísná. Přísnost k tomu patří, i když tě potom třeba studenti nemají-"
"Kdy jsi mi to hodlala říct?" Utrhla se na ni znenadání Lily. Překvapila sama sebe, ale na druhou stranu se jí strašně ulevilo, že už to v sobě nemusí dál dusit.
Annie zřejmě neměla tušení, co ji to popadlo. "O čem to mluvíš?"
"James mi to řekl, už nic nemusíš tajit."
Chvíli se Annie tvářila nechápavě a dívala se na svou kamarádku jako na blázna, ale po chvíli se jí obličej přece jen rozjasnil. Z pochopení se stala hrůza a z té nakonec smutek.
"Jo tohle," řekla nakonec. "Promiň. Prostě jsem nevěděla, jak ti to mám říct."
Lily tam seděla s nechápavým výrazem ve tváři. "A to je jako všechno co mi k tomu řekneš?" Pomalu začala zvyšovat hlas. "Co s tím chceš jako dělat?"
"Nevím, ještě jsem o tom nepřemýšlela... Prosím tě, uklidni se, lidi se otáčejí."
"Ještě jsi o tom nepřemýšlela?! Takže ty se necháš zbouchnout, a nepřemýšlíš nad tím?!" Teď už se na ně dívala celá Velká síň. Studenti si buď začali vzrušeně šeptat, nebo jen házeli soucitné obličeje směrem k jejich místu. Někteří měli dokonce dost slušnosti na to, aby se otočili. Lily si až při pohledu na ně uvědomila, kde je a co právě řekla. Když se otočila zpátky na svou kamarádku, ta jen kroutila hlavou, v očích nenávistný pohled.
"Fakt děkuju, nic lepšího jsem si opravdu nemohla přát!" S těmito slovy se zvedla a rychlým krokem odkráčela pryč z Velké síně, následovaná nesčetnými páry očí.

Krásný večer! Moc se těším na Vaše ohlasy na další kapitolu :3 Další bude bohužel až za týden a něco, jelikož jsem na dovolené a vážně pochybuju, že by tam měli wifi :/ :D Tak si zatím užívejte zasloužené volno a čtěte co nejvíc to jde! 😘