Lily and Marauders [CZ]

Neodolatelnost

Večer byla Lily tak vyčerpaná, že už neměla na závěrečné zkoušky ani pomyšlení. Seděla u krbu ve Společenské místnosti a pořád si přehrávala co se stalo. Na jednu stranu se jí ulevilo - chtěla Pottera takhle seřvat už pěkných pár měsíců. Když to konečně udělala, cítila se víc jako nebelvírská. Ale přemýšlela, co hrozného Snapeovi udělala, když to zašlo až k tomu, že jí nadává. Za těch pár let už byla zvyklá, že ji ignoruje a přehlíží. Někdy měla i pocit, že ji před ostatními pomlouvá, ale toho se nemusela bát (stejně jí bylo jedno, co si o ní kdo myslí), protože Snapeovi nevěřil nikdo ani ten jeho zakřivený nos mezi očima. Myšlenkami se zase vrátila k dnešní scénce. Cítil se snad poníženě, že ho zachraňuje holka, nebo v tom bylo něco hlubšího? Na to nebyla schopna přijít...

Druhého dne se probudila do slunečného dne - ale počasí se zdálo být asi jediné, co na tom dni bylo krásné. Rychle se převlékla a podívala se na dnešní rozvrh. Přeměňování, Bylinkářství s Mrzimorem, Obrana proti černé magii a Lektvary se Zmijozelem. To mi ještě chybělo, řekla si v duchu, povzdechla, a vydala se do Velké síně na snídani.

Předměty byly ještě úmornější než jindy. Lily vůbec nedávala pozor a jen se dívala na učitele, myšlenkami úplně někde jinde. Lektvary si zdaleka neužívala jako vždycky. Nemohla si vzpomenout ani na základní ingredience Doušku živoucí smrti. Navíc měla pocit, že ji pořád někdo pozoruje...

"Slečno Evansová, co to s vámi, u Merlinových vousů, dneska je?" Vyrušil ji profesor Křiklan z myšlenek.
"Já.." Lily se snažila něco narychlo vymyslet, "jsem nemohla usnout, pane profesore."
"Snad ne kvůli tomu úplňku?" Staral se Křiklan a Lily mu v duchu jen poděkovala za nápad.

"Ano, pane. Vždycky mám takový zvláštní pocit, že slyším zvenku nějaké zvuky." Vlastně to nebyla ani lež, jenom si doteď neuvědomila, že je slyší každý úplněk. Zvláštní, pomyslela si.
Z tohoto vyslýchání ji nedostal nikdo jiný, než James, který zavyl na celou učebnu. Všichni se začali smát (dokonce i profesor se pousmál). Ale jen Lily si všimla, že Remus Lupin vypadal trochu vyděšeně. Proč, to neměla tušení. Za chvíli skončila hodina a ona už to vypustila z hlavy.

"No tak, sněz aspoň něco," přesvědčovala ji její nejlepší kamarádka Annie u večeře.

"Nemám hlad, už jsem ti to - " náhle zaječela, protože k ní zezadu přiskočil James Potter. Nesnášela, když ji někdo překvapil.

"Tak kdy dáme to doučko?" Zeptal se rádoby lenivým tónem.
Nevím, kdy chceš," odbyla ho. "Vlastně kromě středy," vzpomněla si.
"To máš zrovna rande?"
"Ne, ty idiote. Máme přece plno úkolů do Jasnovidectví," připomněla mu.
"U Merlina, to je toho. Je až neuvěřitelné, jaká ty jsi šprtka," kroutil hlavou James. Lily na něho jen vrhla znechucený pohled.
"Dobře, tak ve čtvrtek po večeři. Budu ve Společenské místnosti." Mrkl na ni a odešel, než mohla Lily něco namítnout.
"Páni, ten je tak průhlednej," smála se Annie.
"S čím?" Lily se na ni nechápavě podívala.
"No je ti doufám jasný, že se mu líbíš?"
"Ale prosím tě. Tomu záleží jenom na tom, na jakou stranu si dneska načeše vlasy. Ne, že by se mu to někdy povedlo," dodala, a vzpomněla si na jeho vždy neupravené a vždy roztřepené vlasy. "Prostě jenom propadá z Lektvarů a potřebuje doučování."
Annie na ni povytáhla obočí. "Jak myslíš," řekla nakonec. "Ale jednou si vzpomenete na má slova, slečno Evansová." Napodobila hlas profesorky Nockové z Bylinkářství, která tuto větu používala při každé příležitosti.
Obě vybuchly smíchem a Lilyiny starosti se na chvíli vytratily.