Lily and Marauders [CZ]

Again?!

"Podívej, co jsem dostal!" Křičel malý Tobias a běžel za Jamesem. Bylo něco po desáté ráno a teta Susie a její děti - malý Tobias a ještě menší Marlene - se už uvelebili v domě.
"No podívejme se!" James si klekl ke kloučkovi a zkoumal s ním model autíčka. Společně s ním jezdili po pokoji a rozházeli co jen mohli. Lily jen žasla, kolik osobností v sobě může mít jediný člověk. Arogantní podfukář, dobrý kamarád, náfuka, ochranitel, lajdák, milující bratranec... Co přijde příště?

Lily prostě milovala Vánoce. Ten sníh, barvy a atmosféra kolem toho všeho... Jistě, nebyla doma a takhle si letošní prázdniny vůbec nepředstavovala, ale možná to bylo dobře. Možná se to takhle mělo stát, uvažovala Lily. Poprvé za život uvěřila, že se pro ni v kouzelnickém světě najde místo. Poprvé za život měla pocit, že sem opravdu patří.
Vánoční den prožili jak jinak než dovádění ve sněhu s dětmi a hraním zimního famfrpálu (tedy bez Lilyiné účasti). Na konci dne už byli tak vyčerpaní, že se netěšili na nic jiného než na teplé kakao a spánek...

"Bože, jak může být zem tak nepohodlná?!" Stěžoval si James.
"Tak si pojď lehnout sem, postel je velká dost," řekla Lily znovu a protočila panenky. Tohle se opakovalo asi už po desáté - James trval na tom, že si lehne na podlahu a Lily si nechá postel, ale od chvíle, co tohle pronesl si pořád jenom stěžuje.
"Ale to přece nemůžu," odmítl tvrdohlavě. "Musím být správný gentleman. Navíc, co když se neudržím?" Zasmál se. "To je docela dost možné."
"U Merlina," zazkuhrala Lily. "Mohl bys aspoň teď přestat vtipkovat? Buď sklapni a zůstaň tam, kde jsi, nebo sklapni a pojď si lehnout tady - když slíbíš, že budeš opravdu jenom spát. V každém případě sklapni."
"No dobře, dobře." Nakonec vstal a zvedl ruce nad hlavu na znamení toho, že se vzdává. "Slibuju, že se tě nedotknu ani vláskem. Můžu se teď normálně prospat?" Zeptal se nevinně.
"Jistěže můžeš," svolila už tak unavená Lily a posunula se na druhý kraj postele.
"Děkuji," poděkoval její společník a lehl si dostatečně daleko na druhý kraj. "Dobrou noc.
"Dobrou," popřála Lily a konecně zavřela oči. Teď už poslouchala jen praskání ohně v krbu a nechávala se tím zvukem ukonejšit.
Až na to, že...
"Lily?"
"Hmmm."
"Jaké míváš sny?"
"U Merlinových vousů, nevím. Spi už."
"Já je mám totiž většinou celkem divné... Třeba jednou se mi zdálo, že jsem na polárním kruhu - to samozřejmě není až tak znepokojující. Až na to, že jsem byl v těle lachtana a řeknu ti, ten tuk- AU!" James zakňučel po zásahu polštářem.
"Spi!" Zařvala Lily šeptem a převalila se obličejem pryč od Jamese.
"Tak jo, no..." poslechl James a uraženě se obrátil na druhý bok.

James

Den za dnem ubíhá a prázdniny se krátí. Nechce se mi uvěřit, že už zítra budeme sedět v Bradavické expresu a tenhle ráj na zemi skončí. Já vím, že je to ode mě hloupé, ale být s Lily i jinde než ve škole - kde navíc oxiduje ten hajzl -, je pro mě to nejlepší, co jsem mohl k Vánocům dostat.
"Tak co podnikneme dneska?" Ptá se mě zrovna Lily u snídaně.
"Nevím, mohli bychom se třeba někam projít, ne? Ještě jsi to tady ani pořádně nepoznala." Navrhl jsem a rozhlédnul se po ostatních. "Kdo půjde s námi?"
"Já ne," odpověděla Susan. "Děti procházku nevydrží a musím zůstat u nich."
"Já taky nepůjdu," přidal se Sirius. "Nějak mi není dobře." Co to s ním pořád je? Bojím se, že se nakonec v těch svých depresích utopí. Ale na druhou stranu to vypadá, že půjdeme jen dva, což mi rozhodně nevadí...
Mamka se na mě usmála. "Já bych se i prošla." Sakra.
Tak jsme vyšli vstříc lesu a přírodě ve třech. Naštěstí jsme brzo nechali moji milovanou maminku někde v dáli za sebou, příliš zabraní do konverzace. I po tom roce mě fascinuje, jak se můžeme od jednoho tématu dostat k něčemu úplně jinému. Dívám se na Lily a přemýšlím nad tím, jak tenká je hranice mezi přátelstvím a něčím víc.
"Už tě nudím, co?" Zasmála se Lily.
"Ne, vůbec ne," odpovím pohotově a v duchu si nadávám, že jsem se nechal takhle unést. "Jen přemýšlím nad tím, jak jsme se vůbec začali bavit. Vyhlášený podrazák a nejchytřeší holka v ročníku."
Znovu se zasmála. Bože, mohl bych její úsměv pozorovat roky a byl by pořád tak krásný, jako když jsem ji spatřil poprvé. "Myslím," odpověděla nakonec, "že ten dotyčný parchant nebyl schopný rozeznat nápoj lásky od Doušku živoucí smrti, a tak využil příležitosti a donutil tu "šprtku" kontrolovat mu úkoly."
To už jsem se nenápadně shýbal na zem pro trochu sněhu. "Já ti dám donutil!" Napřáhl jsem ruku a hodil po zrzce sněhovou kouli, která se roztříštila o její rameno.
"Tak ty takhle!" Zvolala rádoby naštvaně a hned na mě vrhala kusy ledové hmoty.
Házíme po sobě čím dál tím více sněhu až se z toho stane spíš něco jako neškodná pranice. V největší eufórii porazím Lily na zem a oba sebou hodíme do závěje sněhu. Najednou zjistím, že se na mě zespoda dívá pár smaragdových očí, a já prostě neodolám. Je to jako nutkání, které nejde zastavit. Nedočkavě se nahnu a přitisknu své rty na její. Už nevnímám chladící zem ani sníh po celém mém těle, jenom nás...

Lily

Mám pocit, jako by ta chvíli trvala věčně a zároveň jen krátký okamžik. Hlava mi třeští a já si nemůžu vzpomenout na chvíli, kdy jsem byla šťastnější. V jednu chvíli existuje jen teď a tady, žádná minulost ani budoucnost. Ale pak ta chvíle pomine a já s hrůzou vyskočím.
"Panebože!" Vyděsím se. "Tohle se nemělo stát. Tohle se vůbec nemělo stát."
"Ale no tak," konejší mě James.
"Žádné 'no tak'," vyjedu na něj. Nevím, jestli jsem víc naštvaná na něho nebo na sebe, a teď je mi to úplně jedno. Jen se odtud musím co nejrychleji dostat.
"Lily, počkej!" James za mnou bezradně volá, ale já ještě přidám do kroku, až skoro běžím. Poslední, co slyším je, jak pořád dokola volá: "Lil!"

Co se to se mnou děje? Jak jsem mohla vůbec dopustit, aby se tohle stalo? Už podruhé! Vždy, když jsem v jeho blízkosti, úplně ztratím hlavu. Ale tohle se už nikdy nesmí opakovat. Ne, když jsem s někým jiným.

Ahojte! Omlouvám se, že tak pozdě, ale přece - další díl! 😀 Aspoň jsem vám to vynahradila tím, že je tenhle nezvykle dlouhý, tak snad si ho užijete 😊 Jako vždy čekám na komenty a kritiku, tak sem s ní 😀💜