"Kdo to byl?" Zeptala jsem se Lucy. "Jako ty myslíš toho chlápka co tu byl? To je Jeremy Tomlinson. Je to hlava rady společnosti, takže je to něco jako velký šéf. Ovládá teleportaci a má dceru. Jmenuje se Lara a je, aspoň podle mého názoru trochu ztřešťěná." "Hmmm. Big Boss říkáš?" Zavtipkovala jsem a Lucy se začala smát.
Bylo to nejspíš poprvé za celý můj život, kdy mi prišlo, že mám kamarádku. "Hele Lucy, já mám ještě jednu otázku. Co je to to Centrum?" "To je taková budova kde žijeme." "Aha."
Na chvilku jsem se pohroužila do svých myšlenek, když v tom Lucy vyskočila na nohy a zamávala mi rukou před obličejem. "Haló, Země volá Ellii!" "Co se děje?!" Zeptala jsem se trochu vyděšeně, protože jsem měla strach, že mi něco důležitého uniklo.
"Jsou tady auta, odvezou nás do Centra. Pojď." Zvedla jsem se a vydala se za Lucy, která šla k jedné z černých limuzín. "Pane Bože! Já pojedu limuzínou?!" Zapištěla jsem a začala vesele poskakovat. "No jo. Jsou na auto-ovládání." Najednou se dveře auta otevřely a Lucy mi kývla, jako abych nastoupila. Jakmile jsme byly připásané, dveře se zase zavřely a auto se rychle rozjelo.
"Kam jsi chodila na školu?" Zeptala se Lucy po chvíli. "Já? Na Courtynskou střední." "A líbilo se ti tam?" Vyzvídala dál. "Ne. Neměla jsem tam žádné kamarády, jen bandu spolužáků, kteří mi dělali různé naschvály." Bylo mi z toho do breku.
Lucy to vycítila a objala mě. "To bude dobrý. Teď už na tu pitomou školu plnou blbců chodit nemusíš."
"Cože?" "No víš jak jsem ti říkala, že v Centru bydlíme?" Přikývla jsem. "Tak tam je i škola. Mohly bychom tam chodit spolu. Jestli teda chceš." "Že se vůbec ptáš. Jasně, že chci!" Vypískla jsem a znovu jsme se s Lucy objaly.
Zbytek cesty probíhal v příjemné atmosféře a já se těšila na další události. Od Lucy jsem zjistila, že v Centru jsou ještě další naši vrstevníci: Lara, Clara, Dominique, Chanel, Jane, James, Nathan, Callum, Chriss, Tyler a Will. Taky jsem zjistila, že bude probíhat zasedání jak straší generace společnosti, tak nové generace, bude se to týkat zabijáků a nejspíš taky mě.
"A jsme tady. Tohle bude tvůj nový domov." Zapištěla Lucy a obě jsme si vystoupily. Ta budova byla gigantická, překrásná, byla jako nějaký palác. Přesně takle jsem si představovala svůj domov.
"Ellie, můžeš na chvilku?" Byl to Jeremy, takže to bylo asi něco důležitého. "Ano, jistě. Co se děje?" "Nic vážného, jen k tomu, že ti máma nikdy neřekla, co se vlastně stalo s tvým otcem, že?" "Ne, neřekla." Doslova jsem na něm visela pohledem.
"On i tvoje matka tady pracovali, ale jednoho dne se tvůj otec vydal se svým týmem na výpravu, která měla za úkol zničit sídlo zabijáků.
Jenže oni byli vždycky krok na před a věděli o výpravě a tak je napadli ze zálohy. Nikdo to nepřežil."
Bylo mi z toho nanic, ty stvůry málem zabily moji matku a ještě ke všemu zabily mého otce.
"Já nevím, jestli jsem ti to měl říkat, ale myslím, že jako jeho dcera, máš právo to vědět." Byla to pravda a já mu za to byla vděčná. "Děkuju. Alespoň vím, co se s ním stalo." Řekla jsem a odešla.
"Co ti chtěl?" Zeptala se Lucy. "Nic důležitého, jen že se bude konat ta porada." Odpověděla jsem. "Hele, když už o tom mluvíš, ta porada začíná za pět minut, takže bychom si měly pohnout." "No to teda."
Za chvilku už jsme seděly u velkého ve velké kruhové místnosti. Trochu dál stál řečnický stůl a za ním stál Jeremy, z toho jsem usoudila, že bude mít projev.
"Dobrý den. Jsem rád, že jste se všichni dostavili na zasedání. Rád bych s vámi zkonzultoval současný problém, týkající se zabijáků. Ale nejdřív bych vám chtěl představit novou členku naší Společnosti, Ellii Tour."
Po zaznění mého jména se bůh ví proč ozval potlesk a když utichl slova se znovu ujal Jeremy.
"Jak jistě víte je to třináctá členka nové generace společnosti a taky víte, že jakmile jste tu takhle pohromadě, můžeme začít s projednáváním naší současné situace. Dnes mohli na vlastní oči přesvědčit, o tom, že útoky zabijáků stále pokračují a jediná možnost, jak se jich zbavit, je zničit jejich sídlo. Ale jelikož nejsme schopni určit jeho přesnou polohu, dohodli jsme, že starší členové Společnosti budou chodit na výpravy a budou hledat sídlo. Dohodli jsme se tak, abychom zabránili dalším ztrátám na životech nové generace."
Potom Jeremy ještě o něčem mluvil, ale já jsem to nevnímala. Bylo mi líto, že se pro naši generaci "obětují". Doufám, že nedopadnou jako můj otec.
Po skončení rady mi Lucy řekla, že budu bydlet u ní v pokoji. Moje věci už tam byly a já byla ráda, že mě do pokoje nepřiřadili k někomu jinému.
Mimo to, jsem potkala jsem potkala jednu holku, tuším, že se jmenovala Jane a byla celkem fajn. Ale nic dobrého nejspíš není zadarmo, na chodbě k našemu pokoji jsem potkala kluka s hnědýmými vlasy, který po mně házel dost znechucený pohledy.
Naštvalo mě to, ale nechtěla jsem se hádat a tak jsem se důstojně vypařila. Vešla jsem do pokoje a trochu za sebou práskla dveřmi. Lucy usazená na spodní palandě zvedla hlavu. "Co se stalo?" "Ale nic, jen jsem se potkala s nějakým hnědovlasým klukem a on na mě blbě čuměl." "Aha. To byl nejspíš James. Je to hlava rady naší generace. Na nováčky je dost nepříjemný, ale myslím, že ho to přejde."
"Aha." Zbytek dne byl pohodový, s Lucy jsme vymyslely pozdrav a dělaly další blbosti. Měla jsem výbornou večeri, kuře na paprice a k tomu salát.
Večer mi Lucy vyprávěla jak se sem dostala, krom toho mi podrobně charakterizovala každého ze třinácti a potom jsme šly spát.
Teda já jsem nemohla usnout. Pořád jsem myslela na to, co všechno jsem za tenhle den prožila. Přišlo mi neuvěřitelné, že jsem tady, že mám zvláštní schopnosti, že mám kamarádku. Taky jsem myslela na tátu a mámu.
Bylo až neuvěřitelné, že tady oba pracovali. Taky mi trochu vrtalo hlavou, proč mi o tom nikdy nic neřekla.
Přemýšlela jsem taky o zabijácích a došla jsem k jedinému závěru: Co začal můj táta, dokončím já.
Takto rozhodnutá jsem spokojeně usnula.
