Zase jsem zkoušela to soustředění na Jane, tentokrát do půl páté, ale výsledek zase žádný. A ne, neukončila jsem to proto, že bych to vzdala, ne bylo to proto, že jsem se musela vyspat.
++++
"Lucy, vstávej! Nestihneme to rozloučení se strašími!" Alespoň, že pro jednou jsem to nebyla já, kdo se nemohl vyhrabat z postele.
"Jo už jdu." Zabručela Lucy, ale pořád ležela. "Lucy Walkerová, vstávej, jestli kvůli tobě přijdu o rozlučku z mamkou, tak ti asi ustřelím hlavu." "Cože?! Oni odcházej už dneska?" Zaječela Lucy a doslova vystřelila z postele.
++++
Stáli jsme v pozoru uprostřed jídelny a čekali, až se dostaví starší. Konečně jsou tu. Z proslovu, který měli jsem se dozvěděla, že jako jediní dospělí tady zůstane Chloe a ještě nějaký nový učitel. Potom nás rodiče objímali.
"Ellie, dávej na sebe pozor." Řekla mamka a naposledy mě objala. "Ty taky. Prosím, vrať se." Zakřičela jsem na ni, protože mamka už odcházela. Jakmile za sebou starší zavřeli dveře, musela jsem potlačit slzy. Co s námi bude, jestli se nevrátí? Co když se mamce něco stane?
Ne! Nic takového si nesmím připouštět! Všichni jsme tam asi pět minut stáli a nikdo se neměl k odchodu.
"Ták lidi, já vím, že nemáte moc dobrou náladu, ale nemůžete tady stát věčně." Zaslechla jsem Chloe, která právě stála na schodech.
Tahle slova pro nás byla něco jako signál k odchodu. Koneckonců, dnes byla sobota a já měla zvláštní pocit, že dnes se stane něco převratného.
++++
Odpoledne Lucy spala a já se nudila. Naštěstí jsem zjistila, že je tady taky knihovna, takže jsem se rozhodla, že si půjdu číst.
Vypadalo to, že jsem v knihovně úplně sama, což mi nijak zvlášť nevadilo, procházela jsem mezi regály a hledala si nějakou dobrou knížku na počtení. Zrovna jsem se chystala se posadit, když jsem zahlédla někoho, koho jsem tu nečekala a ani nechtěla. James.
Povzdechla jsem si a sedla si do křesla, co nejdál od Jamese. Chvilku jsem si četla, ale moc mě to nebavilo a tak jsem si šla vybrat jinou, kterou jsem zahlédla. Bohužel ta kniha byla shodou okolností hned před křeslem, u kterého seděl James.
Chtěla jsem tu knížku vytáhnout, v tu chvíli se kolem mě a Jamese vytvořila kruhovitá prasklina. "Sakra! Ellie, cos to udělala?!" Zařval James. "Já nevím!!" Zakřičela jsem.
"Propadá se to!!" Zaječela jsem. "Áááá!!" Tak jsme oba křičeli, když jsme padali tmou někam do neznáma.
Čekala jsem tvrdé přistání, díky bohu, že na dně té pitomé díry bylo něco jako žíněnka. "Jau!" Sykla jsem a pozorovala Jamese, který se naštvaně zvedal ze země. "Ty seš fakt nemožná, Tourová!" Zavrčel vztekle James.
"No tak promiň. Uznávám, že je to moje chyba, ale jak jsem to asi měla vědět?" "Já to taky nevěděl, a taky jsem nevěděl, že seš až takový nemehlo. Ale stejně, co je tohle za místo?" Zeptal se James. "To nevím, ale nelíbí se mi to. Navíc je tady tma jak v pytli, takže se to nejspíš ani nedozvíme."
"Seš si tak jistá, Tourová?" "Hmm, nejspíš?" Odpověděla jsem a rozdýchávala vztek, který se u mě objevil, když mě někdo nazval přijmením.
"Tak to seš úplně vedle." Řekl James, ozvalo se cvaknutí a potom se rozsvítilo. "Stačilo najít vypínač." Ušklíbl se a já jen zakoulela očima. Místo toho, abych vnímala, co říká, jsem si začala prohlížet místnost, v níž jsme se ocitli.
Byla to kruhová místnost, uprostřed byly dveře a mě nevím proč, k nim hrozně táhlo. "Kam zas jdeš?" Otázal se vztekle James a šel za mnou. "Že by ke dveřím?" "A víš jistě, co za nimi je?" "Ne, ale musíme doufat, že je to východ, nic jiného nám nezbývá." Řekla jsem a šla dál.
Slyšela jsem, jak si James povzdechl a poznamel něco ve smyslu: "Pane Bože, proč je tak hrozně namyšlená?" "Já to slyšela." Řekla jsem a vzala za kliku, doufaje, že tam ten východ bude. To by byl totiž pěknej trapas.
"To je." Tohle bylo jediné, co jsem ze sebe dokázala vydolovat. V téhle místnosti byly ve skleněných vitrínách všemožné zbraně: pistole, samopaly, brokovnice, pušky a dokonce i neojdištěné granáty. Dále tu bylo veškeré vybavení: neprůstřelné vesty, náboje, světlice, boty, helmy a mnoho dalšího.
"No ty vole! To je zbrojnice!" James se rozběhl k vitríně, že si jako vezme nějakou z těch zbraní. "Jamesi, nesahej na to, není to naše." Řekla jsem a doufala, že mě poslechne. Nestalo se.
"No tak, Tourová, taky si jednu vezmi, bude se ti to hodit." "Ale J-" Ani jsem to nestihla doříct, protože mi do rukou podal pistol. Prohlížela jsem si ji, byla tak akorát, skvěle mi padla do ruky a docela se mi líbila. "Ale Jamesi, vždyť já ani nevím jak se to má správně držet."
"Ukaž." Řekl James a následně převedl, jak se zbraň správně drží. "Kde ses to naučil?" "Můj táta byl voják a mnohem radši jsem trávil volný čas s ním než s mámou. Jenže tátu potom zastřelili, takže jsem musel žít s mámou, a když jsem zjistil, že jsem jeden z Třinácti, tak jsem odešel sem."
"Aha. To je mi líto." Řekla jsem a dívala se do země. "No, každopádně bychom už měli jít, nebo se někdo bude vyptávat kde jsme by byli a myslím, že kdyby se to někdo dozvěděl, tak bychom měli velkej průser."
"Tak jo. Jdem najít ten východ?" James přikývl a skutečně za chvilku jsme ho našli. Byl za skříní s vojenským oblečením. Teda musím říct, že ty dveře vůbec nešly otevřít, ale nakonec jsme to nějak zvládli.
"Tak o tomhle nikomu neřeknem ani ň, jasný?" "Jasný." Odpověděla jsem. "Ahoj, Tourová." "Ahoj."
++++
Pomalu se blížil oběd a já se sentimentálním úsměvem na tváři ploužila do svého pokoje. Proč ten úsměv? Sama nevím, ale závěr je, že James nakonec nemusí být hrozný. Byl vcelku fajn, ale té arogance na jeho účet se nevzdám. To jen aby bylo jasno.
Otevřela jsem dveře do pokoje a uviděla Lucy, která seděla na posteli a ospale se kolem sebe rozkoukávala. "Ahoj Ellie, kdes byla?" "Já? Byla jsem si číst v knihovně." "Aha, hmm já jsem se před chvilkou probudila. A spala bych ještě." "To chápu, ale my musíme na oběd." "No jo." Zabručela Lucy a vyhrabala se z postele.
++++
"Ahoj holky." Řekly Dominique a Chanel a já si na Chanel všimla, že něco není v pohodě. S Lucy jsme se po sobě podívaly, naštěstí se k tomu ani jedna z nás rozhodla nic neříkat.
U oběda jsme kecaly o všem možném, jen já jsem moc nemluvila, protože mi v hlavě vrtala jedna otázka, a to sice, jestli se po nás ta díra v knihovně sama zavřela. Kdyby to někdo objevil bylo by úplně jasné, kdo za to mohl.
Musím se tam podívat, v noci.
Ahoj, tahle kapitola byla trošku slabší, takže se omlouvám. Jinak moc děkuji za přesáhnutí 300 reads.💙 Love ya 🔱
