Když jsme překotně vysvětlili, proč táhneme do jídelny Craiga v bezvědomí, nastalo trapné ticho, které rušilo jen Lucyin a Lařin neuspěšně zadržovaný smích.
"Kdo z vás ho uspal?" Zeptala se po chvíli Chloe a James se nervózně ošil. "Já." "Skvěle Jamesi, zabodoval jsi. A teď ho svážeme a nejspíš si ho později vyslechneme. A krom toho pro vás mám novinku." Oznámila Chloe s úsměvem.
"Jakou?" Zeptal se Nathan, ovšem Chloe mu to odmítla prozradit s tím, že se to brzo dozví.
Samozřejmě mi v hlavě hned začalo všemožně šrotovat, o co by se mohlo jednat. Jenže nastartovat můj mozek je někdy dost nadlidský úkol.
Bohužel ta situace nastala zrovna teď, takže se asi budu muset nechat překvapit.
++++
"O co si myslíš, že jde?" Zeptala se Lucy rozvalená na palandě s očima upřenýma na strop.
"Netuším." Řekla jsem a dál zamyšleně pozorovala zahradu. V tu chvíli jsem zahlédla něco modrého.
Rychle to prosvištělo zahradou a zmizelo to stejně rychle, jak se to objevilo. Vypadalo to jako taková velká, modrá a svítící koule.
"Vidělas to?" Zeptala jsem se Lucy, která se překvapeně zadívala z okna. "A co?" Takže bylo víc než jasné, že si ničeho nevšimla.
"Hmm, nic, asi se mi jen něco zdálo." Odpověděla jsem a znovu jsem pohledem pátrala po zahradě, ve snaze znovu zahlédnout tu zářící kouli.
Ale ta věc, jako kdyby zmizela z povrchu zemského. Ať jsem se namáhala sebevíc, nic kromě stromů a kytek tam nebylo.
Nakonec jsem to teda vzdala a začala číst knížku, kterou jsem si vybrala při tom neslavném zážitku v knihovně a u toho drbala vrnící Alissku.
Takže se z nudného odpoledne vyklubala docela příjemně strávená část dne.
++++
"V kolik že tam máme být?" Zeptala se Lara a přitom nespustila oči z kreslení nějaké postavy.
"O půl osmé ve vyjednávací místnosti. Co kreslíš?" Zeptala jsem se. "Víš, že ani nevím Prostě mě to jen tak napadlo." Odpověděla a podala mi list papíru s detailní kresbou nějaké holky.
"Hezky kreslíš." "Vážně?" Zeptala se Lara nezúčastněně a zamyšleně zírala na svůj výtvor.
Chtěla jsem ještě něco říct, ale zapomněla jsem co to bylo. Jak typické. To jsem celá já.
"Asi bychom už měly jít." Řekla Chanel, pohodlně usazená na jednom z dřevěných trámů pod stropem. A ladně seskočila na zem.
Já osobně bych se asi bála takhle skákat ze čtyř a půl metrů na obyčejnou podlahu, ale Chanel je napůl kočka, takže se asi není čemu divit.
Za dvacet minut bylo už všech čtrnáct míst v zasedací místnosti obsazených a čekalo se jen na Chloe, která za chvilku taky dorazila.
Počkala až se uklidníme a pak začala.
"Tak, svolala jsem vás abych vám zdělila jednu novinku. Jak jistě víte, naše Společnost má reprezentovat dobro a ta Zabijáků zase zlo, jak překvapivé. Ale jak sami víte, na světě není jen dobro a zlo, taky existuje něco mezi tím. To taky platí pro nás a Zabijáky. I u nás existují, kteří nejsou ani "dobří" ani "zlí".
Říká se jim Nestrání. Moc se o nich nemluví, protože se toho o nich moc neví. Mají jen jedno prosté pravidlo: "Neplést se do cizích sporů."
Z čehož můžete jasně vyvodit, že nikomu nepomáhají, ať už jsme to my, nebo Zabijáci.
Ale teď se rozhodli udělat výjimku, protože situace je celkem kritická.
Jejich vůdci Aratay a Trina uspořádali hlasování a čtyři nestraní se rozhodli přidat se k nám, dva se přidali k Zabijákům a ostatní zůstali.
Přidají se k nám dvě holky: Helena a Mellisa a dva kluci: Billy a Andrew.
Prosím, abyste se k nim chovali slušně a naprosto normálně. A teď bych vás s nimi ráda seznámila." Řekla Chloe a zmizela za dveřmi.
"Ty, co si o tom myslíš?" Dloubl do mě James loktem.
"Nevím, ale nějak se mi to nezdá." Řekla jsem. "Tak to nejsi sama."
Na další konverzaci nebyl čas, protože se ve dveřích opět objevila Chloe a za ní v závěsu čtyři lidé.
Seřadili se před námi a já si nemohla nevšimnout jejich zvláštních barev vlasů.
Jedna z holek měla modré vlasy a ta druhá zase bílo černé. Vážně divný, i když já se svou růžovou nemám co říkat.
"Tohle je Helena." Ukázala Chloe na modrovlásku s milým úsměvem stojící uprostřed seskupení nováčků.
Ta druhá byla Mellisa. Nevypadala dvakrát přátelsky, ale třeba bude fajn. Říká se: "Nikdy nesuď podle prvního pohledu."
Dále ti dva kluci, Andrew a Bill, oba byli černovlasí a vypadali vcelku normálně.
Nenápadně jsem se otočila, abych viděla reakce ostatních. Všichni se tvářili celkem nadšeně, až na Jamese, který se naproti tomu tvářil přímo nešťastně a Laru.
Ta měla výraz naprostého šoku, údivu a vzteku. Zírala na Mellisu jako na svého největšího nepřítele a Mellisa se kupodivu tvářila úplně stejně.
Chvilku jsem na Mellisu čuměla jak debil, protože mi byla povědomá, ale nemohla jsem si vybavit odkud.
Ahojky, tak tady mám další kapitolku. Předem se omlouvám, že je kratší než obvykle, ale snad to nevadí. Jinak vám hrozně děkuju za přesáhnutí 800 readů. Jste fakt nejlepší.❤ A ještě jedno takový poděkování mojí kamarádce Kikče, která mi pomohla vybrat jméno a vzhled Mellisy.❤
Mějte se hezky ❤
