Začala jsem se propadat do nějaké vidiny, že by to nakonec zabralo? Ne, něco je špatně, cítím to. Docela jsem se bála, co uvidím, až otevřu oči. Napočítala jsem do tří a pomalu otevřela jedno oko.
Nic. Jen tma. Otevřela jsem druhé, opět to samé. Zamžourala jsem do tmy a pokusila se zaostřit na nějaký předmět v rohu. Vypadalo to jako hmm klika? Nevím, těžko říct, protože nebylo vidět vůbec nic.
Pomalu jsem k tomu došla a po hmatu jsem poznala, že je to ta klika. Taky jsem nahmatala obrys dveří. Byly opravdu velké, takže i pokoj za nimi musel být velký.
Už jsem sahala po klice, otevřít, neotevřít? Otevřu, zalilo mě ostré světlo, musela jsem zavřít oči, protože mi to bylo dost nepříjemné, konečne jsem zaostřila. Byl to pokoj, zjevně tam bydlel kluk, protože měl všude poházený oblečení, to myslím poznáte podle oblečení, jestli je to kluk nebo holka.
Začala jsem si to tu prohlížet, bohužel mi nějak nedocházelo, jak tenhle pokoj souvisí s Jane. V té chvíli do pokoje vrazil nějaký kluk a přibouchl za sebou dveře. Neviděl mě, jak jinak, ve mých vidinách mě nikdo nevidí. Naštěstí.
Naštvaně se svezl na postel a vytáhl mobil, zaúpěl a třískl s ním o zem. Měl hnědé vlasy, hnědé oči a podivně povědomý arogantní pohled. Byl mi povědomý, vypadal jako hmm James. Co kecám! Byl to on! Já ho akorát nepoznala.
No super! Místo k Jane jsem se dostala k Jamesovi do pokoje. Co víc si přát? Z toho jeho namyšlenecko-arogantního pohledu jsem se málem pozvracela, ale stejně tak mě zajímalo, co ho tak dožralo. Že by ho nechala holka? Nebo něco na ten způsob?
Najednou se James zvedl a pomalu se odšoural ke dveřím. Rozhodla jsem se ho sledovat, on prudce otevřel dveře a ještě prudčeji je přibouchl. Kdyby to udělal o trochu rychleji asi bych už byla bez nosu.
Musela jsem běžet, abych mu vůbec stačila, tak rychle chodil ze schodů. Najednou se zarazil a zůstal stát bez hnutí. Když jsem ho konečne doběhla, a uviděla, to, co ho donutilo stát na místě jako solný sloup, málem jsem vyhodila snídani, oběd i večeři.
Jeho máma (teda myslím, že to byla jeho máma) se tam líbala s nějakým totálně odporným chlápkem, který vypadal, že mu na ksicht někdo připlácl žehličku a následně mu ho přejel parním válcem.
Podívala jsem na Jamese, který vypadal, že se mu všichni přítomní totálně hnusí a že jimi maximálně opovrhuje. "Fakt promiň mami, já si to rozmyslel. Sbohem." Řekl James úplně klidně, sešel zbytek schodů u dveří se zastavil a řekl: "Promiň, ale s tebou a s ním tady bydlet fakt nebudu." S tím vyšel ze dveří, mohla jsem si tak akorát domyslet, kam šel, možná do Centra, možná jinam, kdo ví.
++++
"Fuj. Už je konec." Úlevně jsem si oddechla, když jsem se probudila. Zbytečně jsem ztratila jednu noc vidinou o Jamesovi, když jsem mohla něco zjistit o Jane.
Ještě kdyby to, co jsem viděla, dávalo alespoň smysl, tak bych to ještě brala. Ale tohle? Naprostý nesmysl vytržený z kontextu. Navíc mi to bylo úplně k ničemu, maximálně, kdybych o něm chtěla vědět něco víc, jenže on mě nezajímá, ani jeho minulost ne.
Bylo přesně 3:45 ráno, pravý čas na to, jít spát. Naštěstí jsem usnula hned, takže žádná další výprava do Jamesovy minulosti se naštěstí nekonala.
"Ellie, vstávej, je první školní den, nemůžeme přijít pozdě! Dělej!" Panikařila Lucy a já se pomalu škrábala z postele. "Ellie, pohni si! My to nestihneme!" "No jo, vždyť už se akorát převleču a půjdem." Zamumlala jsem s kartáčkem v puse.
V rychlosti jsem na sebe hodila sukni a tričko, nazula si boty, na krk si pověsila přívěsek od mamky a dončila poslední úpravy svých podivných vlasů. "Tak můžem jít." "No konečne." Zabručela Lucy a my vyrazily do jídelny.
"Ahoj, kde jste tak dlouho byly?" Pozdravila nás Chanel a přisunula k nám tác s jídlem. "Ellie se nechtělo vstávat." Řekla Lucy s naoko naštvaným pohledem. Provinile jsem se usmála a začala rychle jíst.
"Holky, za chvilku musíme na hodinu." Otočila jsem se za hlasem, stála tam Dominique a Lara. "Jo tak pojďme." Řekla jsem a my se vydaly na moji první vyučovací hodinu tady. Posadila jsem se do lavice vedle Lucy a jako ostatní čekala na příchod učitele.
Do třídy vyběhla hnědovlasá žena, obtěžkaná třemi taškami a s náručí plnou šanonů. "Dobrý den, jsem vaše nová učitelka Chloe Carter. Budu vás učit dějiny a umění." Představila se.
Vypadala mile a mohlo jí být tak 22 let. Zbytek pěti hodin s ní byl super, rozhodně jsem se nenudila. Bohužel jsem pořád musela myslet na svoje nepovedené "kouzlení". Dnes se nic takového stát nesmí, tím bych Jane nijak nepomohla.
Navíc zítra byl den, kdy měli starší odejít na první výpravu. Kam půjdou? Vrátí se vůbec? Co by se stalo, kdyby se nevrátili?
++++
Zrovna jsem šla na pokoj, jakože půjdu spát, když se najednou z liduprázdné chodby vynořil James. Skoro to vypadalo, že na mě čekal. "Ellie, neblázni, proč by na tebe čekal!?" Okřikla jsem se v duchu, sklopila hlavu tak, abych se na něho nemusela dívat a pokusila se ho obejít.
Nezdařilo se. "Můžu se tě na něco zeptat?" Řekl relativně vklidu. "No-No, klidně." Odpověděla jsem mu a čekala, co z něho vyleze. "Proč se mi rýpeš v minulosti? Nemáš na to právo!" "Sakra, jak se to dozvěděl?!" Ječela jsem v duchu.
"Ehhh, to byla nehoda. Přísahám." Podezřívavě se na mě díval a já doufala, že to pochopí a nebude z toho dělat vědu. "A proč bych ti měl jako věřit?" Zeptal se a já po něm hodila pohled, který říkal: "Ty seš ale idiot."
"No, nic jiného ti nezbývá. A teď jestli dovolíš, půjdu spát." Řekla jsem a důstojně odkráčela. Ovšem jakmile jsem zašla za roh musela jsem se začít smát. "Ty na mě prostě nemáš, Jamesi." Pomyslela jsem si a s triumfálním ušklebkem vyrazila po chodbě, která vedla k našemu pokoji.
++++
Lucy seděla na posteli a četla nějakou knížku, jakmile mě zahlédla, odložila ji. "Ahoj. Proč se tak usmíváš?" Zeptala. "Menší hádka s jedním blbcem." Lucy se ušklíbla. "Nech mě přemýšlet. James?" "Přesně tak."
"Dobře ty." Pochválila mě a sama se spokojeně usmála.
+++++
Moc děkuji za přesáhnutí 200 reds. ❤ Děkuji za jakékoliv komenty, hlasy a nebo přečtení. Nikou 🔱🌌
