Probudilo mě slabé brnění v ruce a na hlavě. Všude kolem mě bylo světlo, ale já nebyla s to otevřít oči. Někde v dálce jsem zaslechla hlasy, ale nedokázala jsem rozeznat, komu patří.
Pokoušela jsem si vybavit, co se vlastně stalo, ale v mojí hlavě bylo úplně prázdno.
"Hele, ona je už vzhůru!" Zakřičel nějaký holčičí hlas a mě to donutilo otevřít oči. Nad mou postelí se skláněly Lucy s Chanel, Lara a ještě Clara, která jako jediná neměla jediné zranění a vypadala, že ji dnešní událost nijak nevyvedla z míry.
"Ellie, jak je ti?" Zeptala se Lucy starostlivě. "Myslím, že mi bylo i líp. Co se stalo?" "No, víš jak jsi vyskočila z toho okna?" Přikývla jsem a nechala Chanel ať pokračuje. "Tak jak jsi dopadla na zem, tak sis zlomila zápěstí a našpítla lebku."
"Bylo velké štěstí, že jsme tě našly tak rychle, moc nechybělo a Dominique by tě už nedokázala vyléčit." "Domi-co?" "Dominique Austin. Umí hýbat věcmi pomoci mysli, ale taky nás tady všechny léčí." Objasnila mi Lara.
"A našli jste Jane?" "Ne, starší na tom pracují, ale nevypadá to slibně. Unesli ji do svého sídla a tam ji buď hned zabijí nebo ji využijí ve svůj prospěch proti nám." "Jak, proti nám?" Zeptala jsem se, protože mi nedocházelo, jak by mohli zabijáci Jane využít.
"Jane umí kohokoliv zhypnotizovat. A asi si umíš představit, jak moc by se jim hodila." Zahučela Clara, bylo vidět, jak jí Jane chybí. Aby taky ne, bydlela s ní na pokoji a znaly se už odmalička.
"Dnes uspořádají smuteční obřad na její počest." Řekla Clara. To je hrozný, jsem tady teprve druhý den a už je jeden člen třinácti mrtvý. Jak to bude dál? Kolik lidí ještě zemře než zabijáky nadobro porazíme? Ovšem jedna otázka mě trápila ještě víc: Porazíme je vůbec?
Zvláštní bylo, že jsem měla neovladatelný pocit, že Jane není mrtvá. Nevím proč, ale proč bych se nad tím měla zamýšlet, je to jen pocit. Radši to ani nikomu nebudu říkat, akorát bychom si dávali falešnou naději.
Smuteční řeč pro Jane byla fakticky dojemná. Tyler Wood se úplně sesypal, protože měl Jane rád a chtěl jí to říct, ale teď jí to už nikdy neřekne. Celé Centrum včetně mě se obléklo do černé a na všechny dopadl jak současný problém s zabijáky, tak i smutek ze ztráty Jane.
Taky jsme od starších dostali docela dost zákazů. Například vycházení z Centra, pohybovat se sami po Centru, dřívější večerka a dokonce zavedli i návštěvní karty a náramky s udáváním polohy. Jedině tak nás mohli pečlivě monitorovat a chránit.
Za pár dní se měla uskutečnit první výprava starších. Prý by to mělo trvat tak pět dní, doufám, že se všichni vrátí živí a zdraví, protože další smrt bych nejspíš ani neunesla.
Večer jsem se stavila za mamkou, která se na tu výpravu má taky vydat. A pochopte mě, vinou zabijáků jsem přišla o otce a teď abych přišla ještě o ni? To se prostě nesmí stát! Co bych pak dělala? No nejspíš bych se jim pokusila pomstít, i kdyby mě to stálo život.
Potom jsem šla na pokoj pod dojem, že si prostě jen normálně lehnu, ale čekalo mě menší prekvapení. Kromě Lucy byly na pokoji i Chanel, Clara, Lara i Dominique. Všechny se na mě tak divně dívaly a mohlo mi dojít, že na mě něco chystají.
"Ellie, posaď se." Rozkázala Clara. Bezmyšlenkovitě jsem si kecla na spodní palandu a čekala co z nich vyleze. Co jiného jsem mohla dělat?
"Ellie, nekladeš si náhodou otázku, proč ani jedna z nás nebrečela, když zabijáci zajali Jane? Ne, není to kvůli tomu, že by nám na ní nezáleželo, ale protože víme, že není mrtvá.
Zaprvé je moc chytrá na to, aby se nechala jen tak zabít. Dále pak, zabijákům se hodí natolik, že ji nezabijí a potom, umí hypntizovat." Dokončila výpoveď Clara.
Byla pravda, že to byly pádné důvody, ale nevím, jestli jsou pravdivé. A taky nevím co mají v plánu. "Co chcete dělat?" Zeptala jsem se prostě. "Když se pořádně soustředíš na Jane, tak ji možná uvidíš v jedné z těch svých vidin. Až bychom měly dostatek informácí, vydaly bychom se ji tajně hledat."
Byla jsem tím zaskočená. Doslova. "To si ze mě děláte srandu! Mohlo mě napadnout, že mě chcete jen využít!" Zaječela jsem. "Ne! Ellie, tak to není, nikdo ze starších by ji nehledal, protože si myslí, že se nikdy nemýlí a nehodlají riskovat další ztráty na životech. A ty jsi jediná, která nám s tím může pomoct!" Zakřičela pro změnu Clara.
"Nikdy by nás nenapadlo, tě nějak využít." Hlesla Lucy. Uklidnilo mě to, znělo to upřímě, navíc, dlužím Jane laskavost za to, že se mě zastala. "P-Promiňte mi ten hysterák, ráda pomůžu." Bože bylo mi tak trapně, že jsem na ně vystartovala.
"To je v pohodě, myslím, že to muselo tak trochu vyznít, že tě chceme jen využít. Ale teď k tomu, jak se musíš soustředit, musíš si naprosto vyčistit hlavu a nesmíš myslet na nic jiného. Nejlíp to jde, když se snažíš usnout, ale pamatuj, že se to nikdo nesmí dozvědět, měly bychom gigantickej problém, a tebe by James asi ukamenoval." Řekla Dominique.
"Proč?" "No to já popravdě řečeno nevím, on nikoho, jako z holek od nás moc nemusí, ale tebe přímo nesnáší, prý nic moc meumíš a starší se k tobě chovají jako k tomu nejlepšímu."Zahučela Lara a okopávala si špičky bot o koberec. Tak to je teda fakt důvod jako hrom, pomyslela jsem si a v duchu jsem si říkala jak moc pitomej vlastně je.
"Užárlený blbec, nic víc." Zhodnotila jsem ho a Lucy pobaveně zacukaly koutky úst. Pak už bylo na čase jít spát, Dominique, Chanel, Lara a Clara se s přáním dobré noci odebraly na svoje pokoje.
"Dobrou." Řekla Lucy a zhasla lampičku. "Dobrou." Odpověděla jsem a pokusila se soustředit. No tak dobře soustředila jsem se asi na takových pět minut, zbytek jsem tak napůl prospala a efekt byl nulový. Kolem třetí ráno jsem to už hodlala vzdát. Pomalu jsem se propadala do snu, když v tom se začalo něco dít.
