Od mého rozhovoru s Chloe uběhly už dva týdny. A za tu dobu se toho hodně změnilo.
Místo školy jsme měli tréninky se zbraněmi, počínající noži a končící pistolemi. Místo normálního oblečení jsem dostali jednotné vojenské uniformy a nebo oblečení na běhání.
Normální boty vystřídaly pohorky nebo boty na běhání. Chodilo se spát v devět a vstávalo se v pět.
Taky jsme museli změnit vzhled a všichni se museli přebarvit buď na blond, hnědou nebo černou, protože tyhle barvy celkem splývají s okolím, ale růžová? To je jak transparent, na kterým je velkým písmem napsáno: "Hele, jsem tady! Pojďte si pro mě!"
Já si zvolila hnědou, protožeslím, že černá by na mně vypadala fakticky divně a já s blond vlasy? Nic horšího neexistuje!
Ano, bylo to doslova jak na vojně. A taky si nemyslete, že to byla bůhvíjaká zábava. Za tu kratičkou dobu jsem utržila hned několik zranění, ku příkladu zlomená ruka, dvakrát prostřelené rameno a nůž zapíchnutý v krku.
To bylo teda něco. James se naštěstí ukázal jako vcelku schopný učitel a tak jsme ve výsledku byli všichni za ty dva týdny celkem dobře vytrénovaní.
Ovšem bylo jasné, že to na Zabijáky nejspíš stačit nebude, ale výprava do jejich Sídla už taky nešla moc odkládat.
Možná už jsou všichni starší mrtví a možná jsou ještě na živu, ale to se nedozvíme, dokud to nezkusíme.
"Ellie, kam koukáš!?" Ta střela tě mohla zabít! Musíš být rychlejší!" Zakřičel James, čímž mě dokonale vytrhl z mých dosavadních úvah.
Jen jsem pokrčila rameny a znovu vystřelila na figurínu. Kulka se zavrtala přímo do místa, které znázorňovalo srdce. Někteří přihlížející pochvalně zatleskali a jiní trénovali dál.
Asi je nutné říct, že ani nás, ani Zabijáky nejde zabít jinak, než přesnou střelbou přímo do srdce. Ovšem pokud je na blízku Dominique a kulka srdce nepoškodí, nebo jen minimálně, tak neumřeme.
Nejsem si tak docela jistá, jak je to s léčením u Zabijáků, protože lékařské schopnosti nemají, ale naše Společnost jich už v minulosti povraždila tolik, že už by byli všichni mrtví, a to bohužel nejsou.
++++
''Sakra, kde jsou zase ti dva! Prohledávají to tady snad naposté!'' Zasyčela Lucy, vztekle se procházející po sklepě. ''Lara a Callum to prostě nevzdají.''
"Ellie, Lucy, pojďte sem! To musíte vidět." Zakřičela Lara stojící vedle Calluma, který se hrabal v přihrádce s klíči.
"Co se děje?" Zeptala jsem se, když jsme k nim s Lucy doběhly. "Našli jsme vchod, kterým se sem zabijáci celou tu dobu dostávali. Potíž je v tom, že nemáme klí-"
"Hele, našel jsem ho." Škočil Laře do řeči Callum a vítězoslavně mával se starým zrezivělým klíčem.
To už se k nám stihli nahrnout i ostatní, zvědavě čekající na otevření oné záhadné místnosti.
"Jsi si jistý, že je to on?" Zeptal se skepticky James a měřil si Calluma pohledem, který nevypadal nijak zvlášť mile.
Callum místo odpovědi přešel ke dveřím a za nepříjemného skřípání zámku je lehce odemkl. Zatlačil do nich a mezi tím stihl po Jamesovi pohled, který říkal: "Problém ty jeden skeptickej magore?!"
Radši jsem tomu nevěnovala pozornost, obrátila se ke dveřím a s napětím čekala, co je za nimi.
"No ty vole!" Hvízdl obdivně Nathan a volnou rukou si prohrábl uhlově černé vlasy. (Tohle gesto mě tak strašně vytáčí!)
Potlačila jsem se dopředu, abych viděla, co ho tak zaujalo.
Nevím, co jsem od toho čekala, ale rozhodně to předčilo všechno. Všude bylo slyšet tichounké pípání strojů, bublání chemických látek v ampulích a veškerý vzduch byl prosycený směsicí plísně a chcemikálií. (Teda ne, že by to bůhvíjak hezky vonělo.)
''Chcete mi říct, že tohle jsme měli celou dobu ve sklepě?" Vydechla jsem ohromeně a odpovědí mi bylo Jamesovo pomalé přikývnutí.
"Hej, maj nás tady i evidovaný." Řekla Clara a prohrabovala se papíry, na kterých byla naše fotka se jménem a popiskem.
Všichni se samozřejmě nahrnuli k té bedně a hledali svoji kartu.
Když jsme ji konečně našla a chtěla si ji přečíst, když se ozval takový dlouhý zvuk, jako když praská dřevo.
A skutečně. Pod východovými dveřmi (nebo jsem si alespoň myslela, že je to východ) se začala nadzvedávat podlaha a světe div se, ony se začaly otáčet!
Se zatajeným dechem jsem to sledovala a doufala, že uvidím něco zajímavého nebo alespoň přínosného. Což se do jisté míry i vyplnilo...
Ale ne tak jak bych čekala... V rohu ležela nehybná Keren, jedna ze starších. Byla celá omotaná lepicí páskou, tak aby se nemohla hýbat.
"Proboha! To snad není možný!" Zakřičela Dominique a rychle přiběhla ke Keren, při čemž zkoušela její tep.
"Žije, ale musíme jí sundat tu pásku. Rychle pomozte mi!" Všichni jsme začali všemožně that pásku, která byla asi veškerým způsobům trhání vzdorná.
Když jsme to asi po půl hodině dodělali, byla Keren pořád v bezvědomí.
"Odnesu ji nahoru na ošetřovnu." Řekl Callum, vzal ji do náručí a rychle zdolával schody. "Tak, kdo to zajde říct Chloe?" Zeptala se Lara a všichni se po sobě podívali.
"Třeba já." S těmito slovy se Lucy vydala za Chloe my ostatní spěchali na ošetřovnu za Callumem a Dominique.
++++
"Pořád se neprobrala?" Zeptala jsem se Dominique a ta zavrtěla hlavou. "Dělám, co můžu, ale moc se tady toho udělat nedá, musíme čekat." Odpověděla ona a zkontrolovala nějaký přístroj.
V tu chvíli Keren pomalu otevřela oči a udiveně se rozhlížela po pokoji. "Kde to jsem?" Zeptala se.
"No v Centru." Odpověděla jsem. "V Centru? Jak jsem se sem vůbec dostala?"
"No to my nevíme, mysleli jsme, že nám to řekneš ty." Řekl James a nervózně si točil s tužkou.
"Tak to vás asi zklamu, protože si nic nepamatuju, jenom to, že nás na výpravě přepadli a asi tak dva členové to nepřežili. Co bylo dál, nevím."
"A víš aspoň, kdo to byl?" "Ne, omlouvám se, ale nevím vůbec nic. Možná, jestli vám to pomůže, tak zajali všechny ostatní a různě je rozmístili, tak abyste je nemohli najít."
"Takže starší nedrží jenom na jednom místě?"
"Ne, myslím, že nejsem jediná, koho zavřeli tady v Centru. Koneckonců tohle místo má spoustu námi neobjevených tajných chodeb."
"Tak to jsme v háji." Konstatovala jsem a v duchu nadávala na všechno možné i nemožné.
Zjevně je to horší, než jsme si vůbec dokázali představit.
Sami jsme se chytili do jejich vlastní pasti ...
Ahojky, konečne jsem zase vydala novou kapitolu. Omlouvám se , že to vydávám tak pomalu, ale teďka opravdu nějak nestíhám.
Hezký den přeje Nikou 🔱 ✨ 🌌 ⛎
